Také dnešní generální audience byla kvůli pandemickým okolnostem přenášena z knihovny Apoštolského paláce. Papež František pokračoval v cyklu katechezí o modlitbě, jehož další část věnoval pohledu na modlitební život prvních křesťanů.
Šestnáctý díl cyklu o modlitbě uvedlo čtení ze Skutků apoštolů (Sk 4,23-24.29.31). Popisuje prvotní křesťanskou obec, která se shromáždila k modlitbě, aby si vyprosila odvahu hlásat Boží slovo poté, co velekněží a starší zatkli a zastrašovali apoštoly Petra a Jana. Papež František nazval dnešní katechezi: „modlitba rodící se církve“.
„Modlitba určovala první kroky církve ve světě“ připomněl na úvod papež František. Spisy Nového zákona, a zejména Skutky apoštolů, nám dávají obraz „putující církve, která je činorodá, avšak základ a podnět své misijní činnosti nachází v modlitebních shromážděních.“
Svatý otec poukázal na čtyři základní charakteristiky církevního života tak, jak je popsal svatý Lukáš v knize Skutků apoštolů:
- „naslouchání nauce apoštolů“ - kázání a katecheze, které jsou svědectvím Ježíšových slov a činů
- „pěstování vzájemného společenství“, které chrání před sobectvím a stranictvím
- „lámání chleba“ - Eucharistie, která je svátostí Ježíšovy přítomnosti mezi námi
- modlitba - prostor dialogu s Otcem skrze Krista v Duchu svatém
Tyto charakteristiky nám připomínají, že existence církve má smysl, pokud „zůstává pevně sjednocena s Kristem, tedy ve společenství v Jeho Slově, eucharistii a modlitbě.“
Papež ovšem také varoval, že cokoliv vyvstane mimo tyto „souřadnice“, „je zbaveno základny... zbaveno eklesiality“. Jsou-li však tyto čtyři charakteristiky přítomny, je to dílem Ducha svatého.
Papež František řekl, že při čtení Skutků apoštolů „objevujeme, že hnací silou evangelizace jsou modlitební shromáždění.“ Protože v modlitbě zažíváme Kristovu přítomnost mezi námi „a Duch svatý se nás dotýká“.
Papež navázal citací Katechismu: „Duch svatý [...] připomíná modlící se církev Krista, uvádí ji do celé pravdy a vzbuzuje nové formulace, které budou vyjadřovat nezbadatelné tajemství Krista, jež působí v životě, ve svátostech a v poslání jeho církve“ (KKC, 2625). Podle slov Svatého otce je toto „dílem Ducha v církvi: připomínat Ježíše“. Nejde však o připomínání ve smyslu mnemotechnického cvičení. „Křesťané, uskutečňující misijní poslání, připomínají Ježíše, kterého znovu zpřítomňují. Od Něho, od Jeho Ducha dostávají „podnět“, aby šli, kázali a sloužili.“
Jak řekl papež, modlitba „ponořuje“ křesťany do Boží lásky ke každému člověku a poskytuje tak misijní impuls kázat evangelium každé lidské osobě. „Bůh je Bohem pro všechny, a každá dělící zeď byla v Ježíši definitivně zbořena.“
Boží láska k nám a láska, kterou na oplátku žádá, je „mystický kořen veškerého života věřících“ řekl papež František. Stejně jako pro první křesťany, tak i ty dnešní platí, že nám modlitba umožňuje žít tuto zkušenost.
Díky modlitbě si každý křesťan může osvojit slova sv. Pavla: „život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který mě miloval a dal se za mě.“
„Měli bychom se vrátit ke smyslu pro klanění. Adorovat Boha, Ježíše, Ducha. Tiše se klanět Otci, Synu a Duchu. Klanění je modlitba, v níž poznáváme Boha jako počátek a konec všech dějin. A tato modlitba je živým plamenem Ducha, který propůjčuje moc vydávanému svědectví a uskutečňovanému poslání.“
Celý text papežovy promluvy naleznete zde.
Po katechezi a jejích souhrnech v dalších osmi jazycích se Petrův nástupce se všemi, kdo sledovali dnešní přenos, rozloučil slovy:
„Slavnost Ježíše Krista Krále, která tuto neděli zakončila liturgický rok, ať posílí vaše vědomí, že nás Kristus vysvobodil z mocnosti temnot, aby nás uvedl do svého království a učinil z nás věrohodné svědky spásonosné Pravdy. Myslím nakonec jako obvykle na staré, mladé a nemocné lidi a na novomanžele. Kristus, který kraluje z kříže, ať vás všechny upevní ve chvílích zkoušky a utrpení a otevře každé srdce naději.“
Po společné modlitbě Otče náš papež František všem požehnal.
Zdroj: Vatican News