Papež František: Advent neustále odkazuje k naději

^{Foto: Vatican News}

V promluvě papež František připomněl, že dnešním dnem začíná nový liturgický rok, kterým církev „udává rytmus běhu času slavením hlavních událostí Ježíšova života a dějin spásy,“ a „takto, jako Matka, osvěcuje naši existenciální pouť, podporuje nás v každodenních starostech a usměrňuje k definitivnímu setkání s Kristem.“ Dnešním dnem začíná advent, který je časem očekávání a doufání – očekávání a naděje.

Svatý otec zdůraznil, že je třeba čekat „až přijde Pán“ (1 Kor 1,7). Máme soustředit svou pozornost na setkání s Ježíšem, máme s Ním přebývat ustavičně.

„Pán však přichází každý den, abychom s Jeho milostí mohli prokazovat dobro v životě svém i těch druhých. Náš Bůh je Bohem-který-přichází. Nezapomeňme, že Bůh je Bohem, který přichází ustavičně. On naše očekávání nezklame! Pán nikdy nezklame. Možná nás nechá čekat chvíli ve tmě, aby dal uzrát naší naději, ale nikdy nezklame. Pán stále přichází, je vždycky s námi. Někdy se nedá vidět, ale vždycky přichází.' Ježíš klepe na naše dveře každý den a my bychom měli bdít a sledovat, co „cítíme v srdci, když Pán klepe.“

Papež dále odkázal na slova žalmisty „Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. V něm se raduje naše srdce“ (Žl 32, 20-21), která nám ukazují správnou reakci na současnou „situaci, poznamenanou pandemií, která v nás budí starosti, obavy a malomyslnost.“„Důvěřivé čekání na Pána skýtá oporu a odvahu v temných chvílích života. A z čeho se rodí tato odvaha a sázka na důvěru? Rodí se z naděje. A naděje neklame, je ctností, která nás vede vpřed, vstříc setkání s Pánem.“

V závěru promluvy papež opět připomenul roli naděje v adventním čase: „Advent odkazuje neustále k naději: připomíná nám, že Bůh je přítomen v dějinách, které vede k jejich cíli a plnosti, jímž je Pán Ježíš Kristus…Bůh není vzdálený, je vždy s námi a často klepe na dveře našeho srdce. Bůh putuje po našem boku, aby nás podpíral. Pán nás nikdy neopouští, provází nás v našich životních peripetiích, aby nám pomáhal objevit smysl této pouti, význam všednosti a naplňoval nás odvahou ve zkouškách a bolestech. Uprostřed životních bouří nám Bůh stále podává ruku a vysvobozuje nás z ohrožení.“

Promluva byla zakončena prosbou k Panně Marii, aby provázela naše kroky v novém liturgickém roce a pomáhala nám „uskutečňovat poslání Ježíšových učedníků“, kterým je „podávat důvody naší naděje“ (srov. 1 Petr 3,15).

Celý text papežovy promluvy naleznete zde.

Zcela na závěr po společné modlitbě Anděl Páně a požehnání papež jako obvykle věnoval aktuálnímu dění ve světě:

„Rád bych opět vyslovil blízkost obyvatelstvu Střední Ameriky, zasaženému silnými uragány, zejména na ostrovech San Andrés, Providencia a Santa Catalina, jakož i na tichomořském pobřeží severní Kolumbie. Modlím se za všechny země, které strádají těmito kalamitami.

Srdečně zdravím vás, věřící z Říma i poutníky z různých zemí, zejména ty, kteří – bohužel ve značně omezeném počtu – přijeli u příležitosti včerejšího jmenování nových kardinálů. Modleme se za těchto třináct nových členů kardinálského kolegia.

Ještě jednou vám všem přeji hezkou neděli a požehnaný advent. Snažme se vytěžit dobro také z této obtížné situace, kterou ukládá pandemie: větší střídmost, diskrétní a ohleduplná pozornost vůči sousedům, kteří se mohli ocitnout v nouzi, a potom je velmi důležitá chvíle pro jednoduchou modlitbu v rodině. A nezapomeňte se modlit za mne. Dobrou chuť k obědu a na shledanou.“ 
Rozloučil se papež František s věřícími na Svatopetrském náměstí.

_{Zdroj: Radio Vaticana}