Papež František: Jděme vstříc „opravdovějším“ Vánocům

Dopoledne papež v přímém přenosu ze soukromé knihovny Apoštolského paláce pronesl devatenáctou část cyklu katechezí věnovaných modlitbě. Tentokrát se zaměřil na přímluvnou modlitbu.

Pravidelná středeční katecheze papeže Františka byla uvedena čtením z listu Efesanům (Ef 6,18-20), kde sv. Pavel vybízí věřící, aby při každé příležitosti prosili, bděli a vytrvale se přimlouvali za všechny.

„Kdo se modlí, nikdy nehází svět za hlavu.“ Pokud se modlitba nezabývá všemi aspekty lidské existence - jejími radostmi a trápeními, jejími nadějemi a úzkostmi - stává se z ní „dekorativní“ činnost. Papež si všiml podobnosti mezi těmi, kdo se modlí za druhé, a Kristem v Eucharistii. „V modlitbě nás Bůh vezme, požehná a pak láme a dává k utišení hladu všech. Každý křesťan je povolán stát se v rukou Božích chlebem, který je lámán a dáván.“ 
Muži a ženy modlitby, jak papež řekl, vždy „ponechávají otevřeny dveře svého srdce vždycky dokořán“, i když hledají samotu a ticho. Modlí se za ty, kteří se nemodlí nebo nevědí, jak se modlit, a za ty, „kteří zbloudili a sešli z cesty“. Ve své samotě se ten, kdo se modlí, „odděluje od všeho a ode všech, aby všechno a všechny nalezl v Bohu.“

Papež František také řekl, že když se modlící přimlouvají za hříšníky, neměl by existovat žádný soud ani odsouzení. Ti, kteří se modlí, modlí se za všechny a především za sebe. Právě z tohoto důvodu Svatý otec navrhl modlitbu, za kterou se mohou modlit všichni: „Pane, nikdo z živých není před Tebou spravedlivý, všichni jsme hříšníci, všichni jsme dlužníci, kteří mají blokované konto, nikdo před Tebou není bezchybný. Pane smiluj se nad námi!“
Papež pokračoval a poznamenal, že i přes hříchy svého lidu zůstává Bůh věrný a vytrvalý „v pastýřské službě i vůči tomu, který jej nutí špinit si ruce; neuzavírá srdce tomu, který mu možná způsobil utrpení.“

Poslání přímluvné modlitby

Církev „má poslání praktikovat přímluvu“ - a tato povinnost je zvláště uložena těm, kdo nesou odpovědnost za druhé. „Jako Abraham a Mojžíš musejí někdy před Bohem „bránit“ ty, kteří jim byli svěřeni.“
„Jde vlastně o to dívat se na ně Božím zrakem a srdcem, tedy s nepřemožitelným soucitem a vlídností Boha samého. Vlídně se modlit za druhé.“

Listy téhož stromu

„Všichni jsme listy téhož stromu“ řekl papež na závěr. „Každé oddálení nás volá k velkému slitování, jež máme živit modlitbou za sebe navzájem. Modleme se jedni za druhé, prospěje to nám a všem.“

Plné znění dnešní promluvy najdete zde.

Po souhrnech katecheze v dalších osmi jazycích se Petrův nástupce se všemi, kdo sledovali dnešní přenos, rozloučil opět v italštině slovy:

„Chtěl bych všechny vybídnout, aby »přidali do kroku« vstříc opravdovým Vánocům, které jsou Narozením Ježíše Krista. Letos nás čekají restrikce a nepříjemnosti, ale mysleme na Vánoce Panny Marie a svatého Josefa. Pro ně nebyly růžové! Kolik těžkostí, kolik starostí! A přece byli vedeni a podporováni vírou, nadějí a láskou. Ať je tomu tak i s námi! Ať nám také tato těžkost pomůže trochu očistit způsob prožívání Vánoc, slavit vyjitím z konzumismu: ať jsou zbožnější, autentičtější a opravdovější.“

A jako obvykle zmínil nakonec Svatý otec výslovně mládež, staré a nemocné lidi, a novomanžele:

„Každý ať v těchto dnech přijme milost, která se pro vás staré stane útěchou, pro vás mladé posilou, pro nemocné oporou a pro vás novomanžele důvěrou v Boží Prozřetelnost.“

Po společné modlitbě Otčenáš Petrův nástupce udělil apoštolské požehnání.