Papež František: V postoji vděčnosti a díkůvzdání předáváme naději

Dopoledne papež František v přímém přenosu ze soukromé knihovny Apoštolského paláce pronesl dvacátou část cyklu katechezí věnovaných modlitbě. Tentokrát se zabýval důležitostí vděčnosti v modlitbě, která podle něj činí svět lepším a přináší naději.

Pravidelná středeční audience byla zahájena čtením z prvního listu Soluňanům (1 Sol 5,16-19), kde svatý Pavel vybízí věřící k neustálé radosti a modlitbě.

Deset malomocných

Jako příklad  „modlitby díkůvzdání“ připomněl papež František epizodu uzdravení deseti malomocných v Lukášově evangeliu. Malomocní trpěli nejen fyzicky, ale také sociální a náboženskou marginalizací. „Ježíš se nevyhýbal setkání s nimi. Někdy přestupuje omezení stanovená zákony a dotýká se nemocných – což se nemělo dělat, objímá je a uzdravuje. V tomto případě ke kontaktu nedošlo.“
Ježíš vyslyšel jejich modlitby, jejich volání o milost a poslal je kněžím, kteří byli určeni zákonem, aby potvrdili jejich uzdravení a znovu je přijali do normálního života. Když se však cestou uzdravili, vrátil se jen jeden. „Jen jeden z oné skupiny, když zjistil, že je uzdraven, a ještě před tím, než se vydal za kněžími, se vrací k Ježíši a chválí Boha za obdrženou milost. Jeden jediný, zbylých devět jde vlastní cestou. A Ježíš poznamenává, že onen muž byl Samaritán, tedy svého druhu „heretik“ pro tehdejší židy. Ježíš podotýká: »Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?« (Lk 17,18).“ 

Milost předchází díkuvzdání

Tento příběh „dělí svět na dvě části: na ty, kdo neděkují, a na ty, kdo děkují; na ty, kdo berou všechno, jako by jim to patřilo, a na ty, kdo přijímají všechno jako dar.“ Katechismus říká: „Každá událost a každá potřeba se může stát důvodem k díkůvzdání“ (KKC, 2638).  Proto papež řekl, že modlitba díkůvzdání vždy začíná poznáním, že „milost nás předchází“. „Myslelo se na nás dříve, než jsme se naučili myslet my. Byli jsme milováni dříve, než jsme se naučili milovat; byli jsme předmětem touhy dříve, než vyvstala touha v našem srdci. Díváme-li se takto na život, stává se vodítkem našich dnů „děkování“, na které ovšem mnohokrát zapomínáme.“ 

Dar života

Papež František poté vysvětlil, že slovo „eucharistie“ je odvozeno z řeckého slova, které znamená díkůvzdání. A křesťané, jako všichni věřící, dobrořečí Bohu za dar života. „Všichni se rodíme proto, že někdo toužil po našem životě.“ A toto je jen první z dlouhé řady dluhů, které nám vznikly životem, dluhů vděčnosti. Po Bohu to byli učitelé, katecheté a další, kdo „nás někdo pohlížel čistě a nezištně...a kteří svou roli plnili nad míru svých povinností. A zažehli v nás vděčnost. I přátelství je darem, ke kterému se vždycky pojí vděčnost.“

Radost ze setkání s Ježíšem

Jak řekl Svatý otec, „vděčnost“ roste při setkání s Ježíšem. Ježíš často vyvolával radost a chválu Bohu u těch, s nimiž se setkal. I my jsme povoláni k účasti na tomto nesmírném jásotu, jak zdůrazňuje příběh deseti malomocných. Byli šťastní, že se uzdravili, což jim umožnilo „vyjít z nekonečné povinné karantény, která je vylučovala ze společenství.“
Pouze jeden z nich však zažil „další radost“ ze svého uzdravení. Jen jeden, který „zajásal radostí, a kromě svého uzdravení měl radost ze setkání s Ježíšem. Byl nejenom osvobozen od zla, ale dostalo se mu také jistoty, že je milován.“ A to je podstata věci. Jde o objev lásky jako síly, která vládne světu, uvedl papež a citoval italského básníka Danteho a jeho slova: „Lásky, z níž pohyb slunce má i všecky hvězdy“ (Ráj, XXXIII, 145). To znamená, že máme domov, přebýváme v Kristu a z tohoto  „příbytku“ nazíráme veškerý zbytek světa, který se jeví nekonečně hezčím.“

Na závěr Svatý otec vyzval křesťany, aby usilovali o to, aby zůstali vždy v radosti ze setkání s Ježíšem, a nikdy nezapomínali vzdávat díky. „Pokud jsme nositeli vděčnosti, stává se lepším také svět, byť možná jen trochu, ale dost na to, abychom mu předali trochu naděje. Svět naději potřebuje a v postoji vděčnosti a díkůvzdání trochu naděje předáváme. Všechno je spojeno a provázáno, a každý se může zapojit tam, kde je.“

Celé znění dnešní katecheze Svatého otce najdete zde.

Poté papež František obrátil pozornost k situaci v Chorvatsku, zasaženému ničivým zemětřesením:

„Včerejší zemětřesení v Chorvatsku zapříčinilo ztráty lidských životů a vážné škody. Vyjadřuji svou blízkost zraněným a všem, kteří byli zemětřesením zasaženi, a zejména se modlím za zemřelé a jejich rodiny. Doufám, že chorvatští státní představitelé za pomoci mezinárodního společenství budou moci brzy zmírnit utrpení drahého chorvatského národa“.

Po souhrnech poslední katecheze kalendářního roku v dalších osmi jazycích se Petrův nástupce se všemi, kdo sledovali její dnešní přenos, rozloučil opět v italštině slovy:

„Všem přeji klidný a šťastný nový rok, který vám splní každé přání. Buďte v dnešní společnosti hlasateli dobré zvěsti, kterou v Betlémě oznámili andělé. Myslím nakonec jako obvykle na mládež, staré a nemocné lidi, a na novomanžele. Prožívejte nový rok jako drahocenný dar, snažte se svůj život utvářet ve světle pravdy, kterou přineslo na zem Vtělené Slovo.“

Po modlitbě Otče náš papež všem požehnal.

_{Zdroj: Vatican News}