Katolický týdeník: Sociální izolace drtí vztahy

Za poslední rok jsme to slyšeli bezpočtukrát: buďte doma, s nikým se nepotkávejte. Zvláště jste-li vyššího věku, nemocní nebo s někým takovým žijete.

Odborníci na duševní zdraví příliš optimismem nehýří. „Poškození mezilidských vztahů sociální izolací se týká všech a riziková skupina, kterou postihuje závažným způsobem, je podstatně rozsáhlejší než v případě zdravotního rizika. A nejsou to jen tisíce nebo desetitisíce lidí,“ domnívá se psychoterapeut Jakub Hučín. Je totiž jen velmi málo těch, jimž současná situace vyhovuje. „Jsou to extrémní introverti nebo ti, kdo tak jako tak mají tendenci se mezilidským kontaktům vyhýbat. Drtivá většina lidí je ale sociální izolací velmi těžce postižena. Není divu, člověk je bytost vztahová,“ zdůrazňuje Jakub Hučín. 

Samota versus osamělost

Po samotě někdy přirozeně toužíme a (nejen) v křesťanském životě hraje důležitou roli. Také psychologové zdůrazňují, že samota může být pro člověka prospěšná. Ovšem osamělost už ne. Základním rozlišovacím znaménkem mezi prospěšností a zátěží je, že samota je volená a odpovídá lidské potřebě někdy být sám se sebou, kdežto osamělost je nedobrovolná. Osamělý člověk sám být nechce.

„Pandemie koronaviru nám přinesla jeden zajímavý paradox. Mnoho lidí je osamělých a je to pro ně zátěž. Chtěli by být s druhými v kontaktu, ale nemohou. V mnoha rodinách však dochází k opaku - k nedostatku samoty. Zvlášť jsou-li všichni členové rodiny neustále doma, navíc ve stísněných podmínkách. Roste jejich agresivita a potřeba se oddělit. Nemožnost širšího kontaktu s druhými a nutnost být neustále s blízkými může celou zátěž ještě znásobit,“ poukazuje psychoterapeut. Zároveň upozorňuje, že jsme-li dlouhou dobu v nepříznivých podmínkách, roste v nás frustrace a napětí, které se projeví různým způsobem: „U někoho vede k větší podrážděnosti a útočnosti, jiný se začne propadat do deprese. Pokud je citlivější a křehčí, může to pro něj mít i velmi vážné následky. Navíc je v současnosti psychoterapeutická pomoc obtížněji dostupná. Naštěstí krizová centra s nonstop provozem stále fungují a už jenom možnost s někým mluvit po telefonu může hodně ulevit,“ připomíná potřebu krizové intervence.

Buďme kreativní 

I přes vyčerpání z toho, že „se to už opravdu táhne“, je dobré neustále hledat způsoby, jak se na nastalou situaci kreativně adaptovat. Hledat smysluplné naplnění času – ať už s blízkými, či o samotě. Dbát i o sociální kontakty. „Přiznám se, že současnou situaci už nedokážu vnímat jinak než jako dlouhodobou traumatizující zátěž s destruktivním dopadem na jedince i na jeho vztahy. Zároveň v tuto chvíli neexistuje žádné univerzální řešení, jak vztahy ochránit. Žádná dobrá rada zkrátka není. O to víc klade současnost nárok na každou rodinu a na každého člověka, aby zkoušel hledat alespoň dílčí východisko ve své konkrétní situaci. Můžeme říci, že je dovoleno vše, co druhému člověku nebude ubližovat,“ uzavírá psychoterapeut Hučín. 

JIŘÍ MACHÁNĚ

Pokračování lze nalézt spolu s dalšími texty na www.katyd.cz, kde je v době pandemie ke čtení celé vydání.

Téma: Jak mluvit o víře?

Jedním z povolání křesťana je přinášet Ježíšovo poselství všem lidem. Jenže jak s nimi hovořit, abychom byli srozumitelní... 

Začalo očkování nejzranitelnějších

Jak probíhalo první očkování v několika charitních domech po republice? 

Ekumena: Kde křesťané spolupracují

Jak se ve vaší službě daří spolupráce křesťanů? Zažíváte při ní jednotu? Na prahu Týdne modliteb za jednotu křesťanů jsme se zeptali aktivních věřících z různých církví.

Připravujeme: JÍT DO KLÁŠTERA?

Jaké to je, když se u někoho probouzí, rodí a pak uskutečňuje povolání k zasvěcenému životu? Prozradí novicmistři i aktéři této životní cesty.