Papež František: Bible je místo, kde se Bůh setkává s člověkem

Při pravidelné středeční audienci, vysílané z knihovny Apoštolského paláce, pokračoval papež František v cyklu katechezí o modlitbě. Tentokrát zaměřil svou promluvu na důležitost Písma svatého v životě modlitby.
Publikováno: 27. 1. 2021 14:30

„Slova Písma svatého nebyla napsána proto, aby uvízla na papyrusu, pergamenu či papíru, nýbrž aby byla přijata člověkem, který se modlí a umožní jim ve svém srdci vzklíčit.“  Těmito slovy zahájil papeže Františka svou katechezi při dnešní pravidelné audienci. 

Bible napsaná pro každého z nás

Když se tento týden Svatý otec zamýšlel nad tématem modlitby, která doprovází čtení Písma svatého, zdůraznil, že Bible byla napsána pro každého z nás jednotlivě, aby nám přinesla „Boží slovo“. 
Úryvek z Písma, který už jsme mnohokrát vyslechli, nečekaně jednoho dne s námi jakoby promluví a ozřejmí situaci, v níž žijeme, nabídne nám nové poznatky a často zpochybní náš obvyklý způsob myšlení a vidění světa. Papež zdůraznil, že je nutné „abych se ten den na schůzku s oním Slovem dostavil, abych tam byl a naslouchal slovu. Bůh prochází každý den a osévá půdu našeho života.

Křesťan jako svatostánek

„Modlitbou nastává jakési nové vtělení Slova. A my jsme „svatostánky“, ve kterých Boží slova hledají přijetí a ochranu, aby mohla přebývat ve světě.“
„Věřící nehledá v Písmu svatém podporu svých filozofických či etických vizí, nýbrž doufá v setkání. Ví, že bylo napsáno v Duchu Svatém, a v tomtéž Duchu má být přijato a chápáno, aby se toto setkání uskutečnilo.“
Jak řekl Svatý otec, je to milost, „rozpoznáme-li se v té či oné osobě nebo situaci.“
Papež František také přiznal, že mu vadí, „když někteří křesťané papouškují biblické verše.“  A dodal, že je důležité setkávat se s Pánem celým srdcem, a ne pouze recitovat verš z paměti. 

Lectio divina

Papež František hovořil také o tom, jak je křesťanská tradice bohatá na zážitky a o úvahy o modlitbě v Písmu svatém. „Ujala se zejména metoda „lectio divina“, zrozená v mnišském prostředí, ale nyní praktikovaná i mezi křesťany ve farnostech. Spočívá především v pozorném přečtení biblického úryvku, a řekl bych v „poslušnosti“ k textu, aby byl pochopen samotný jeho význam. Následuje dialog s Písmem, takže se ona slova stávají důvodem k rozjímání a ústní modlitbě; v neustálém sepětí s textem se začínám ptát, co „říká mně“.
Posledním krokem Lectio divina je, jak vysvětlil Svatý otec, rozjímání. „Slova a myšlenky tedy ponechávají místo lásce, jako je tomu mezi zamilovanými, kterým někdy stačí mlčky se na sebe vzájemně dívat.“ Biblický text, ale zůstává. Zůstává jako zrcadlo, jako ikona ke kontemplaci.
Papež zdůraznil, že „skrze modlitbu přichází Slovo Boží přebývat mezi nás, a my přebýváme v Něm.“

Slovo je zdrojem míru

„Slovo inspiruje dobré úmysly a podporuje skutky, dodává sílu a pohodu...“ Stává se nevyčerpatelným zdrojem míru, moudrosti a síly, jak rosteme ve víře a dáváme jí konkrétní výraz v lásce a službě druhým.

„Ježíš to říká na konci své promluvy, tvořené podobenstvími, tímto přirovnáním: »Každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby – tedy ze srdce – vynáší věci nové i staré« (Mt 13,52). Písmo svaté je nevyčerpatelný poklad. Pán ať nám všem stále více umožňuje čerpat z něj modlitbou.“

Celý text promluvy naleznete zde.

Po hlavní promluvě Svatý otec připomenul dnešní Mezinárodní den památky obětí holocaustu, který vyhlásila OSN před patnácti lety. V České republice je tento den již od roku 2004 Dnem památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti.

„Dnes, ve výroční den osvobození vyhlazovacího tábora v Auschwitz, slavíme Den památky obětí šoa a všech lidí, pronásledovaných a deportovaných nacistickým režimem. Tato vzpomínka je projevem lidskosti a civilizovanosti. Paměť zakládá lepší, pokojnou a bratrskou budoucnost a zároveň nás udržuje v bdělosti, aby se něco takového znovu neopakovalo, počínaje ideologickými návrhy, které chtějí zachránit lid, ale nakonec přivodí zkázu národů i lidstva. Věnujme pozornost tomu, jak začala ona cesta vedoucí ke smrti, vyhlazování a brutalitě.“

V pozdravu k polským poutníkům papež upozornil na dnešní liturgickou památku sv. Anděly Mericiové (1474-1540), zakladatelky řeholní společnosti sester voršilek. Zdůraznil, že byla inspirována Božím slovem a přála si, aby se řeholnice v bezvýhradné oddanosti Bohu a chudým věnovaly výchově dětí a mladých lidí. Doporučovala držet se „staré cesty“ a naplňovat ji novým životem. Nakonec se Petrův nástupce rozloučil slovy:

„Na zítřek připadá liturgická památka sv. Tomáše Akvinského, patrona katolických škol. Jeho příklad ať je pobídkou všem, zejména studentům, aby v Ježíši spatřovali jediného učitele života; jeho nauka ať vám v plnění vašeho poslání dodává odvahu svěřovat se moudrosti srdce.“

A nakonec myslím jako obvykle na mládež, staré a nemocné lidi, a na novomanžele. Věřím, že každý ve svojí vlastní situaci budete štědře šířit radost prokazováním lásky a službou Ježíši.“

Zdroj: Vatican News

Autor článku:
Tereza Myslilová

Související články