V Polsku začal platit tzv. protipotratový zákon

Ve středu 27. ledna začal platit nález polského Ústavního soudu z 22. října 2020 o neústavnosti jedné z výjimek zákona o ochraně lidského plodu z roku 1993. Ta připouštěla potrat v případě, kdy lékaři předpokládají těžké poškození nenarozeného dítěte. V praxi se toto soudní rozhodnutí týká především dětí s Downovým syndromem, které byly z titulu zmíněného ustanovení usmrcovány nejčastěji.

^{Foto: www.hnutiprozivot.cz}

Nález vydal 22. října 2020 patnáctičlenný Ústavní soud v plénu, dva ze soudců vyjádřili odlišné stanovisko. Verdikt byl vydán s odvoláním na ta ustanovení polské ústavy, podle níž stát „zajišťuje každému člověku právní ochranu života“ a „přirozená a nezcizitelná důstojnost člověka je zdrojem svobod a práv člověka a občana“.

Tribunál jednal z podnětu 119 poslanců, mezi nimiž byli nejenom členové vládnoucí strany Právo a spravedlnost, ale i někteří členové opozičních stran. Podání čekalo na projednání tři roky.

Pomoc rodinám s postiženým dítětem bude následovat

Stížnost se týkala zákona z roku 1993 o plánování rodiny, ochraně lidského plodu a podmínkách přípustnosti umělého ukončení těhotenství. V souvislosti s tímto právním předpisem se v Polsku mluvilo o tzv. „potratovém kompromisu“, tedy o politické shodě ohledně zákazu potratů, s výjimkou tří zákonem vymezených situací:

1. pokud je těhotenství důsledkem znásilnění – v tomto případě je umělý potrat možný do 12. týdne;
2. pokud je ohrožen život matky
3. pokud lékaři „s velkou pravděpodobností“ předpokládají, že plod je těžce poškozen nebo trpí nevyléčitelnou, život ohrožující nemocí – druhá a třetí výjimka umožňuje, respektive umožňovala potrat v jakékoliv fázi těhotenství.

Zákon nepředpokládal a nepředpokládá trestání ženy, která se rozhodne pro potrat; trestní zodpovědnost se týká těch, kdo nelegální potrat provedou a také těch, kdo k němu nabádají.

Nález potvrdil verdikt z roku 1997, podle nějž „lidský život je hodnotou v každé fázi rozvoje a coby hodnota, jejímž zdrojem jsou ústavní předpisy, má být zákonodárci chráněn“. Někdejší nález zneplatnil novelizaci, která v roce 1996, za vlády postkomunistického Svazu demokratické levice, umožnila potrat také v případě, kdy matka je „v obtížné životní situaci“.

Ústavní soud také konstatoval, že zátěž spojená s výchovou těžce postiženého či nevyléčitelně nemocného dítěte nemůže spočívat pouze na matce, že veřejná moc a celá společnost má povinnost dbát o osoby, které se ocitly v těch nejtěžších situacích. Představitelé strany Právo a spravedlnost reagovali na tuto pasáž příslibem, že parlament začne ihned projednávat příslušnou zákonodárnou iniciativu, která by rozšířila dosavadní program péče o rodiny s postiženými dětmi.

Tlak ulice – téměř milión podpisů pro postižené nenarozené děti

Na základě zpochybněného předpisu bylo v roce 2019 v Polsku provedeno 1074 z celkem 1116 legálních potratů. Podle ředitelky polské pobočky organizace CitizenGo Magdaleny Korzekwy-Kaliszuk se čtyřicet procent potratů, provedených kvůli předpokládané nemoci dítěte, týkalo dětí s Downovým syndromem. Během uplynulých dvaceti let se počet legálních potratů zvýšil sedminásobně, ze 151 v roce 1999 na 1116 v roce 2019 – sdělila ředitelka v rozhovoru s portálem informačního kanálu polské veřejnoprávní televize TVP Info.

„Počet eugenických potratů přitom stoupl až dvacetinásobně, z 50 v roce 1999 na 1074 v roce 2019. Tyto údaje ukazují, že takzvaný kompromis nefunguje, pouze se díky němu rozšiřují možnosti zabíjení a ve společnosti se budí falešný dojem, že zabíjení nemocných lidí není zlem,“ prohlásila.

Vandalské útoky na kostely

Od vyhlášení nálezu jsou však v polských ulicích mnohem silnější hlasy stoupenců liberalizace potratů. V mnoha městech probíhají několikatisícové demonstrace, jejichž účastníci – přesněji řečeno většinou účastnice – vykřikují vulgární a propotratové slogany, feministická, proticírkevní a protivládní hesla a slibují „revoluci a válku žen“.

Protestující aktivisté vtrhávali i do kostelů, narušují bohoslužby, nechávají po sobě vulgární nápisy na zdech. „Jsme svědky dalšího posunu hranic barbarství,“ konstatoval v komentáři na portálu konzervativního týdeníku Do Rzeczy jeho šéfredaktor Pawel Lisicki. Poukázal na to, že útoky na kostely jsou v polské tradici něčím zcela nebývalým, „dosud se k nim uchylovali pouze okupanti“.

_{Zdroj: www.hnutiprozivot.cz, redakčně upraveno}