Papež František: Modleme se nepřetržitě za všechno a za všechny

Papež František dnes dopoledne pronesl z knihovny Apoštolského paláce již 24. část z cyklu katechezí o modlitbě. Uvedlo ji čtení z listu Kolosanům, v němž sv. Pavel nabádá k trvalému přebývání v Kristu: „Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci“, vybízí apoštol. Svatý otec svou dnešní promluvu věnoval „modlitbě v každodenním životě“.

V katechezi předchozí audience hovořil papež František o křesťanské modlitbě „ukotvené“ v liturgii. A tento týden na ni navázal, aby vysvětlil, jak se modlitba vrací z liturgie do každodenních životních událostí, např. je možná na ulici, v kanceláři nebo v hromadné dopravě. „V podstatě se vše stává součástí dialogu s Bohem, což je modlitba. Každá radost se stává důvodem ke chvále, každá zkouška příležitostí k prosbě o pomoc. Modlitba v životě stále žije, jako oheň v řeřavých uhlících, i když ústa mlčí.“ Každá myšlenka, dokonce i zdánlivě „profánní“, může být prostoupena modlitbou, „která osvěcuje několik kroků, které máme před sebou, a poté se otevírá veškeré realitě, která jí předchází a překonává ji. Křesťanská modlitba tak vštěpuje lidskému srdci nepřemožitelnou naději: ať již na své pouti prožijeme cokoli, Boží láska to může obrátit v dobro...“ dodal Svatý otec.

Modlit se v přítomnosti, dnes

V této souvislosti papež František citoval Katechismus katolické církve, který říká: „Učíme se modlit v určitých chvílích, když nasloucháme slovu Páně a když se účastníme jeho velikonočního tajemství; ale je to v každé chvíli, v každodenních událostech, kdy je nám dáván Duch, aby dal vytrysknout modlitbě. (…) Čas je v rukou Otce, setkáváme se s ním v přítomnosti: ne včera, ani zítra, ale dnes.” (KKC, 2659) říká Katechismus a zdůrazňuje, že „v setkání je vždy obsaženo ono dnes.“ Papež konstatoval, že existují lidé, kteří hledí do budoucnosti, aniž by brali dnešek tak, jak přichází. Žijí ve světě fantazie a nevědí, jak žít konkrétní realitu dneška.

Modlitba nás proměňuje

Papež říká, že je to modlitba, která proměňuje dnešek, který žijeme, v milost - nebo spíše proměňuje nás. Modlitba „tiší hněv, podpírá lásku, násobí radost, dodává sílu k odpuštění.“ Milost v nás žije a pracuje, problémy, kterým čelíme, se již nezdají být překážkami našeho štěstí, ale přitažlivostí od Boha, příležitostmi k setkání s Ním. „Pokud se dostaví hněv či nespokojenost, vedoucí k hořkosti,“ vybízí papež: „Zastav se a obrať se k Pánu...Pán je přítomen, vnukne ti správná slova a poradí, jak pokračovat bez této negativní zahořklosti.“

Za koho se modlit?

Svatý otec vyzval křesťany, aby se vždy modlili, nejen za své drahé, ale za všechny, i za ty, které neznají. „Modleme se tedy nepřetržitě za všechno a za všechny, také za nepřátele,...jak jsem již zmínil a jak často vybízí Písmo,“ a dodal, že „nás uzpůsobuje k hojnosti lásky.“
Papež František všechny vyzval, aby se modlili za ty, kteří jsou smutní, za ty, kteří pláčou v samotě a zoufalství, aby ještě mohl být někdo, kdo je miluje. Modlitba křesťana poukazuje na zázraky tím, že přináší soucit Krista s chudými. Ježíš ve skutečnosti s něhou hleděl na unavený a ztracený dav, který byl jako ovce bez pastýře. Zdůrazňuje, že soucit, blízkost a něha jsou Pánovým „stylem“.

Všichni jsme Bohem milovaní hříšníci

Papež František dále vysvětlil, že nám modlitba pomáhá milovat ostatní, navzdory jejich chybám a hříchům, a zdůraznil, že tyto osoby jsou vždy důležitější než jejich činy. A právě to udělal Ježíš. Nesoudil svět, ale zachránil ho.
Svatý otec si také kladl otázku, jak špatný a nešťastný musí být život pro ty, kdo vždy soudí a odsuzují ostatní. Místo toho bychom měli otevřít svá srdce, odpouštět, ospravedlňovat ostatní, být blízko druhým, mít soucit a něhu jako měl Ježíš. „Je třeba mít rád všechny lidi i každého jednotlivě,“ pokračoval papež a připomenul, že jsme všichni hříšníci a „zároveň nás Bůh jednoho po druhém miluje. Tak objevíme, že každý den i každá věc v sobě skrývají zlomek Božího tajemství.“

Boží království spravedlnosti a míru

Katechismus dále zdůrazňuje, že „je dobré a spravedlivé modlit se, aby příchod království spravedlnosti a míru ovlivňoval běh dějin“. Aby se to však stalo, „je stejně důležité “proniknout” modlitbou obyčejné všední situace. Všechny způsoby modlitby mohou být oním kvasem, k němuž Pán přirovnává boží království.“ Na závěr papež František zdůraznil, že jsme křehké bytosti, ale víme, jak se modlit, což je naše největší důstojnost i síla.

„Modleme se v každé chvíli, za každé situace, protože Pán je blízko. Když modlitba souzní s Ježíšovým srdcem, dosahuje zázraků.“

Celý text promluvy naleznete zde.

Po promluvě oslovil Svatý otec obyvatele indického státu Uttarákhand, který před několika dny postihlo „himalájské tsunami“.

„Vyjadřuji svou blízkost obětem neštěstí, k němuž před třemi dny došlo na severu Indie, kde odtržená část ledovce způsobila prudké záplavy a strhla staveniště dvou elektráren. Modlím se za zesnulé dělníky a jejich rodiny, za všechny zraněné a poškozené.”

Podle dostupných údajů v severoindickém státě zemřelo 32 lidí a 170 se pohřešuje. Papežova slova následují po kondolenci indických biskupů, kteří doufají v maximální úsilí indické vlády navzdory nepříznivým metereologickým podmínkám a obtížné dostupnosti místa.

Řada asijských zemí – od Číny přes Vietnam po Koreu, Japonsko a Mongolsko – v pátek oslaví nový lunární rok, který se ponese ve znamení buvola. Papež František poblahopřál k tomuto svátku milionům obyvatel těchto zemí:

„Na Dálném Východě a v různých částech světa mnoho milionů mužů a žen oslaví v pátek 12. února nový lunární rok. Jim všem a jejich rodinám bych rád zaslal srdečný pozdrav spolu s přáním, aby tento rok přinesl ovoce bratrství a solidarity. V tuto výjimečnou chvíli, v níž nás silně znepokojují výzvy kladené pandemií, která se nedotýká pouze těla a duše lidí, nýbrž ovlivňuje také sociální vztahy, přeji, aby každý požíval plného zdraví a klidného života. Vybízím k modlitbě za dar míru i veškerého dalšího dobra a připomínám, že jich lze dosáhnout skrze dobrotu, úctu, prozíravost a odvahu. Nikdy nezapomínejte na nejchudší a nejslabší, kterým náleží přednostní péče.”

V závěru generální audience, po pozdravech a shrnutí katecheze v různých jazycích, se papež rozloučil opět v italštině:

„Ve společnosti, trvale trýzněné rozpory a rozdělením, buďte znamením projektu smířlivosti a bratrství, jehož kořeny se noří do evangelia a nepostradatelné pomoci modlitby. Jako obvykle nakonec myslím na staré a mladé, nemocné a novomanžele. Zítra budeme slavit liturgickou památku Panny Marie Lurdské. Přeji vám, abyste se Matce Boží připodobňovali v její naprosté odevzdanosti do Boží vůle.”

Po společné modlitbě Otčenáš udělil Petrův nástupce apoštolské požehnání.

_{Zdroj: Vatican News}