Papež před modlitbou Anděl Páně nabádal k relativizaci Ježíšem

V neděli před pravidelnou modlitbou Anděl Páně mluvil papež František o Ježíšově identitě a vyzval křesťany, aby přivítali Jeho světlo a otevřeli svá srdce lásce k Bohu.

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Tato 4. neděle v době postní se jmenuje “Laetare”, tedy “Vesel se”. Eucharistická Liturgie začíná pozváním: “Vesel se, Jeruzaléme” (srv. Iz 66,10). Jaký je důvod k této radosti zrovna uprostřed postní doby? Říká nám to dnešní evangelium: “Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný” (Jan 3,16). Tato radostná zpráva je jádrem křesťanské víry. Boží láska našla vyvrcholení v daru Syna slabému hříšnému lidstvu.

Je to zjevné z nočního rozhovoru Ježíše s Nikodémem, o kterém v evangeliu čteme na stejné stránce, jako je dnešní úryvek. Nikodém, jako každý v izraelském lidu, očekával Mesiáše jako člověka, který bude silný a bude soudit svět svou mocí. Ježíš relativizuje toto očekávání, když se ukazuje v těchto třech aspektech: jako Syn člověka na kříži, jako Syn boží poslaný na svět, aby ho spasil, a jako Světlo, které odlišuje ty, kdo kráčí v pravdě od těch, kdo jdou cestou lži. Podívejme se na tyto tři aspekty. Syn člověka, Syn Boží a světlo.

Ježíš se ukazuje především jako Syn člověka (v. 14-15). Text zde odkazuje na vyprávění o bronzovém hadu (srv. Nm 21,4-9), který byl z vůle Boží vyzvednut Mojžíšem na poušti, když byl lid ohrožován jedovatými hady. Koho uštkl had a podíval se na bronzového hada, uzdravil se. Podobně Ježíš byl vyzvednut na kříž a kdo v něho věří, je uzdraven z hříchu a žije.

Druhým aspektem je Ježíš jako Syn Boží (v. 16-18). Bůh Otec miluje lidi natolik, že dává svého Syna. Dal ho ve vtělení a také ve vydání na smrt. Cílem Božího daru je život věčný pro lidstvo. Bůh posílá svého Syna na svět ne proto, aby svět odsoudil, ale aby se svět mohl skrze Ježíše zachránit. Posláním Ježíše je spása pro všechny.

Třetím jménem, které si Ježíš dává je “Světlo” (v. 19-21). Evangelium říká: ”Světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo” (v. 19). Příchod Ježíšův na svět vyvolává nutnost volby. Kdo si vybere temnotu, míří směrem k odsouzení, kdo si vybere světlo, bude mít soud spásy. Soud je důsledkem svobodné volby každého. Kdo koná zlo, vyhledává temnotu. Zlo se vždy skrývá. Kdo žije v pravdě, tedy koná dobro, vychází na světlo. Kdo kráčí ve světle, kdo se ke světlu přibližuje, nemůže jinak než konat dobro. A tak jsme v postní době voláni stále více se namáhat v přijímání světla v našem svědomí, abychom naše srdce otvírali nekonečné lásce Boží, jeho milosrdenství, které je plné vlídnosti,  dobroty a odpuštění. Nezapomínejte, že Bůh odpouští vždycky. Vždy, když v pokoře žádáme odpuštění. Stačí požádat a on odpouští. Tak nalezneme pravou radost a budeme se moci veselit v Božím odpuštění, které občerstvuje a dává život.

Marie ať nám pomáhá, abychom neměli strach nechat se relativizovat Ježíšem. Je to také zdravotní relativizace, která povede k našemu uzdravení, abychom došli radosti v plnosti.

Po polední modlitbě papež František přidal důležitý dodatek. Dnes je to totiž deset let ode dne, kdy započal krvavý konflikt v Sýrii.

Papež řekl, že tento konflikt vedl k jedné z nejvážnějších humanitárních katastrof současnosti s nespočtem mrtvých a zraněných, s miliony uprchlíků a násilím a utrpením všech, zvláště těch bezbranných. Obnovil pak svůj apel na znepřátelené strany a výzvu k rozhodnému a konstruktivnímu zásahu mezinárodního společenství. Poté přítomné na náměstí sv. Petra vyzval ke společné modlitbě za Sýrii.

_{Zdroj: Vatican News, přeložil Petr Vacík}