Papež František: Kristův kříž je maják naděje

Při pravidelné středeční audienci před Velikonočním triduem se papež František zaměřil právě na blížící se ústřední dny liturgického roku oslavující tajemství Kristova utrpení, smrti a zmrtvýchvstání.

Nové přikázání lásky

Při pohledu na Zelený čtvrtek a mši na památku Večeře Páně připomněl papež František Kristovo mytí nohou učedníkům. „Je to gesto, které předjímá krvavou oběť kříže, která byla obětí služby vůči nám všem, protože onou službou své oběti nás všechny vykoupil.“ Je to Jeho nové přikázání lásky a Jeho ustanovení Eucharistie jako trvalé památky oběti Jeho těla a krve za spásu všech.

Uctívání kříže

Svou pozornost posléze zaměřil na obřady Velkého pátku a to zejména uctívání kříže. Svatý otec připomněl, že „při klanění kříži znovu prožijeme pouť nevinného Beránka obětovaného za naši spásu. V mysli a srdci poneseme utrpení nemocných, chudých a odepisovaných lidí tohoto světa, budeme pamatovat na „obětované beránky“ – nevinné oběti válek, diktatur, každodenního násilí, potratů… Před obraz ukřižovaného Boha v modlitbě přineseme mnoho, příliš mnoho těch, kdo jsou dnes křižováni, a kteří jedině od Něj mohou přijmout útěchu a smysl svého utrpení. Nezapomínejte na dnešní mnohé ukřižované, kteří jsou obrazem Ježíše na kříži, a ve kterých Ježíš přebývá.“
Připomněl také, že „od té doby, co na sebe Ježíš vzal rány lidstva a samu smrt, Boží láska zavlažovala tuto naši poušť, osvěcovala naše temnoty.“
Na otázku: Proč je svět ve tmě? Odpověděl papež František, že tma je připomínkou života ve světě sužovaném válkami, ve světě, kde děti hladovějí a chybí jim vzdělání, mnoho lidí bere drogy, aby se cítili trochu lépe apod. „Je to pohroma, pustina!,“ dodal. Jak posléze vysvětlil, existují malé ostrůvky Božího lidu „kteří si v srdci uchovávají touhu po tom, aby byli lepší. Realita ovšem vypadá tak, že Ježíš na této Kalvárii trpí spolu se svými učedníky.“
Svatý otec upozornil, že Kristovými zraněními jsme byli uzdraveni a jeho smrtí jsme všichni obnoveni. Díky němu, opuštěnému na kříži, „nikdo nikdy není sám v temnotě smrti.“

Matka věřících

Bílou sobotu popsal papež František jako „den ticha...Prožíváme ho v pláči a malomyslnosti prvních učedníků, které šokovala Ježíšova potupná smrt.“ Poznamenal, že tato sobota je také „Mariiným dnem,“ protože i ona ho prožívá v slzách, „ale její srdce naplňuje víra, naděje, láska.“
Jak dodal Matka Boží „zůstala u paty kříže s probodeným srdcem. Ačkoli se zdá, že vše skončilo, Maria bdí, bdí v očekávání a uchovává naději v příslib Boha, který dokáže vzkřísit mrtvé.“
Papež František vysvětlil, že tím, že se v této „nejčernější hodině světa stala Matkou věřících, Matkou církve a znamením naděje. Její svědectví a přímluva nás podpírají, když nás kříž příliš tíží.“
Temnotu Bílé soboty prolomí „radost a světlo obřadů Velikonoční vigilie a v pozdním večeru slavnostní zpěv Aleluja. Bude to setkání se zmrtvýchvstalým Kristem a velikonoční radost bude pokračovat po padesát následujících dní, až do seslání Ducha Svatého...Tento objev zaplaší všechny otázky a nejistoty, váhání a obavy.“

Maják naděje

Na závěr své katecheze papež František poznamenal, že i letos budou věřící slavit Velikonoce poznamenané pandemií. Zdůraznil však, že navzdory mnoha situacím utrpení „Kristův kříž je jako maják, který ukazuje přístav lodím, dosud plujícím na širém, rozbouřeném moři. Kristův kříž je znamením naděje, která neklame, a ujišťuje, že v plánu Boží spásy se neztratí ani jedna slza, ani jeden povzdech. Prosme Pána, aby nám dal milost sloužit, uznat tohoto Pána a nedat se uplatit k tomu, abychom na něj zapomněli.“

_{Zdroj: Vatican News}