Mladý Bergoglio – noční adorátor

Papež František zaslal dopis španělskému katolickému týdeníku „Alfa y Omega”, v němž vzpomíná na noční adorace v buenosaireské bazilice Nejsvětější svátosti. V padesátých letech minulého století je sdílel se svým rodným bratrem Oscarem Bergogliem.

^{Foto: Mladý Jorge Mario Bergoglio, budoucí papež František, Vatican News}

„Dojalo mne, když jste mi zaslali fotokopii seznamu nočních adorátorů, jehož originál se uchovává v bazilice,” píše papež španělskému listu. Noční výstav Nejsvětější svátosti (od 21 hodin večer) byl ve zmíněném kostele zaveden v roce 1917. Bratři Bergogliovi (Jorge a Oscar) se zapsali k adoraci v letech 1954-55 z podnětu o. Josého Aristiho, eucharistiána a tehdejšího argentinského provinciála této kongregace (Kongregace kněží Nejsvětější svátosti). Tento muž trávil nekonečné hodiny svého života službou ve zpovědnici, projevoval nezměrné milosrdenství a silně zapůsobil na budoucího papeže.

František dále vzpomíná na pozdrav „Venite adoremus”, kterým adorátoři probouzeli další směnu. Mladý Jorge Bergoglio se do centra Buenos Aires vydával autobusem vždy v sobotu večer, v devět hodin začínala adorace poté, co si přítomní vyslechli kázání otce Aristiho. Jak dále papež popisuje, již tehdy se v něm zažehl plamének duchovního povolání, ale nadále vedl „normální křesťanský život”, dokud ho zkušenost nočních adorací hluboce nepoznamenala.

Když otec Aristi o Vánocích roku 1996 zemřel, mons. Bergoglio, který se mezitím stal pomocným biskupem Buenos Aires, se přišel rozloučit s jeho tělem, vystaveným v kryptě baziliky. „Zatímco jsem pokládal květiny, učinil jsem se spontánní gesto – uchopil jsem kříž růžence, který držel v rukou, a s trochou síly jsem ho utrhl,” vypráví papež. „Přitom jsem na zesnulého pohlédl a požádal: 'Dej mi aspoň půlku svého milosrdenství', a pocítil jsem cosi silného, co mi v tu chvíli dodávalo odvahu.'

Jediným svědkem tohoto gesta, poznamenává španělský týdeník, byl eucharistián, o. Andrés Taborda. „Pamatuji si, že mi řekl: Byl to můj zpovědník. Tímto růžencem nás mnohé rozhřešil, mnohé hříšníky. Nemůže si ho s sebou vzít pod zem,” pokračuje František, pro něhož se od té chvíle stal křížek zesnulého řeholníka neoddělitelným průvodcem: „Nosím ho v látkovém sáčku, protože papežské košile nemají kapsy. A když se ho dotknu rukou, cítím milost a příklad milosrdného kněze, kněze, který přistupoval k lidským ranám”.

_{Zdroj: Vatican News}