Papež František: Církev je velkou školou modlitby

Papež František dnes dopoledne z knihovny Apoštolského paláce pronesl devětadvacátou katechezi z cyklu o modlitbě. Nazval ji „Církev jako učitelka modlitby“ a zahájilo ji čtení ze Skutků apoštolů, které popisuje důvěryplnou modlitbu prvotní církve, ohrožené pronásledováním.

V pokračování své katecheze o křesťanské modlitbě při pravidelné středeční audienci ve Vatikánu vysvětlil papež František, že modlitba patří k samotné podstatě církve, bez níž církev nemůže vykonávat své evangelizační poslání a službu ostatním.

V úvodu své katecheze papež řekl, že církev je velkou školou modlitby. Jako děti se učíme první modlitby od našich rodičů a prarodičů. „Možná si uchováváme vzpomínku na maminku či tatínka, kteří nás učili modlitbě před spaním. V takových usebraných chvílích si často rodiče od svých dětí vyslechnou nějaké důvěrné sdělení a mohou jim dát radu podnícenou evangeliem.“ Později se zkušenost víry a modlitby prohlubuje prostřednictvím setkání s dalšími svědky a učiteli modlitby, například v životě farnosti a každého křesťanského společenství, které je poznamenáno liturgickou a společnou modlitbou.

Modlitba a životní potíže

„Oděv víry není škrobený, vyvíjí se spolu s námi, není tuhý, ale roste, a to též skrze krize a vzkříšení, či spíše nelze růst bez krizových momentů. Krize jsou k růstu nezbytné...“ připomněl papež František.
Po určitých životních okamžicích si uvědomujeme, že „bychom je bez víry nezvládli a že modlitba byla naší silou.“ Uvědomujeme si, že nejen osobní modlitba, ale také modlitby našich bratrů, sester a komunit, o které jsme je požádali, nás doprovázely a podporovaly. Podle papeže „to je také důvod, proč v církvi vzkvétají komunity a skupiny oddané modlitbě.“

Komunita a modlitba

Kláštery, monastýry a poustevny se tak často stávají centry duchovního světla, malými oázami, ve kterých se sdílí intenzivní modlitba a bratrské společenství, které se každodenně utváří. „Jsou to živé buňky nejenom v církevní tkáni, nýbrž také v rámci společnosti.“ V této souvislosti připomněl roli mnišství při zrodu a růstu evropské civilizace i dalších kultur. „Společná modlitba a práce posouvá svět kupředu, jsou motorem!“
„V církvi se vše rodí z modlitby a díky modlitbě vše roste.“ Svatý otec poukázal na to, že určité skupiny při provádění reforem a změn v církvi vynakládají velké úsilí na organizace a informování ve sdělovacích prostředcích, ale modlitba zde někdy chybí. „Právě modlitba totiž otevírá bránu Duchu Svatému, který podněcuje k cestě vpřed. Změny v církvi bez modlitby nejsou změnou církve, nýbrž skupinovou změnou. A když chce nepřítel, jak jsem již řekl, bojovat s církví, nejprve se snaží vysušit její prameny, zabránit jí v modlitbě za tyto nové návrhy. Pokud modlitba ustane, nějaký čas se to jeví tak, že vše bude pokračovat jako odjakživa, jakousi setrvačností, ale zakrátko si církev všimne, že se z ní stala prázdná schránka, že ztratila svůj opěrný pilíř, že již nevlastní zdroj tepla a lásky.“

Modlitba sytí plamen víry

Papež poukázal na to, že i světci mají ve svém životě problémy a často čelí opozici. „Ale jejich sílou je modlitba“, kterou živí plamen jejich víry, modlitba je jako olej do lamp. Světci proto pokračují v cestě životem a kráčí ve víře a naději. „Světci, kteří často v očích tohoto světa nemají valnou cenu, jsou ve skutečnosti jeho oporou. Jejich zbraněmi nejsou peníze, moc ani média, nýbrž modlitba.“

Evangelizace a služba

„V Lukášově evangeliu klade Ježíš dramatickou otázku, která nás vždy přivede k zamyšlení: „Nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?“ (Lk 18,8). Anebo najde jenom organizace, skupinu dobře proorganizovaných podnikatelů s vírou, kteří se věnují dobročinnosti a mnohému dalšímu?“ ptal se papež. To je důvod, proč je podle Svatého otce „potřeba se stále modlit a neochabovat.“ Proto „lampa víry bude na zemi svítit, dokud v ní bude olej modlitby.“

Jako křesťané bychom si proto měli položit otázku, zda se modlíme a jak se modlíme. „Modlím se? Modlíme se? Jak se modlím? Mechanicky něco odříkávám, anebo se modlím srdcem? Modlím se v jistotě, že jsem součástí církve a modlím se s církví, anebo se modlím tak trochu podle svých představ, ze kterých si utvářím modlitbu?“ zeptal se papež. Taková modlitba je, podle slov papeže Františka, pohanská a nekřesťanská.

Základním úkolem církve je tedy modlit se a učit, jak se modlit, předávat „lampu víry s olejem modlitby z generace na generaci. Lampu víry, která vnáší světlo a pořádek do věcí, jaké mají doopravdy být, ovšem sytí se jedině olejem víry, jinak vyhasíná. Bez světla této lampy bychom neviděli na cestu k hlásání evangelia, dokonce bychom ani neviděli na cestu víry, nespatřili bychom tváře bratrů, k nimž máme přistupovat a sloužit, nemohli bychom osvítit místnost, ve které se scházíme ve společenství… Bez víry se vše bortí a bez modlitby víra vyhasíná. Víra a modlitba jdou ruku v ruce. Neexistuje jiná cesta. Proto je církev jak domovem a školou společenství, tak domovem a školou víry i modlitby.“

Celý text promluvy naleznete zde.

_{(Zdroj: Vatican News)}