Při pravidelné středeční audienci, opět vysílané z knihovny Apoštolského paláce, pokračoval papež František v cyklu katechezí na téma modlitby. Tentokrát se zaměřil na hlasitou modlitbu, jako dialogu s Bohem, protože každé stvoření vede v určitém slova smyslu s Bohem rozhovor.
Pro lidské bytosti se „modlitba stává slovem, invokací, zpěvem, básní… Boží slovo se stalo tělem a v těle každého člověka se slovo k Bohu vrací v modlitbě.“
Katecheze Svatého otce začala úvahou o slovech, která vycházejí nejen od nás, ale také „nás do určité míry formují“. V Bibli slova všechno tzv. rozjasňují a zaručují, že „nic lidského není vyloučeno, nebo cenzurováno“. A podle Svatého otce „nás proto Písmo svaté učí, abychom se modlili slovy někdy až troufalými.“ Autoři Bible měli v úmyslu ukázat lidstvo takové, jaké ve skutečnosti je, a proto zahrnuli i „velmi tvrdé výrazy namířené proti nepříteli...slova, která náleží k lidské situaci a byla zahrnuta do rámce Písma svatého.“ Tato slova jsou podle papeže Františka v Písmu proto, „aby dosvědčovala, že pokud by neexistovala slova, která tváří v tvář násilí zneškodňují špatné city a usměrňují je tak, aby neškodily, svět by se do nich zcela ponořil.“
Papež František poznamenal, že „první lidská modlitba je vždycky hlasitou recitací. Nejprve se dají do pohybu rty.' Modlitba podle něj nespočívá v pouhém opakování slov bez smyslu, nicméně trval na tom, že ústní modlitba je „nejjistějším“ způsobem rozhovoru s Bohem. Pocity mohou být nejisté a nepředvídatelné, stejně jako milosti pocházející z modlitby. Někdy může chybět záhadná „modlitba srdce“. Modlitba nahlas však může být vždy praktikována a je nutná, i když jsou naše pocity zmatené.
„Všichni bychom měli mít pokoru těch starších lidí, kteří v kostele...tiše recitují modlitby, které se naučili již jako děti a naplňují tak loď kostela svým šepotem,“ řekl papež František. „Tato modlitba nenarušuje ticho, ale svědčí o jejich věrnosti povinnosti modlit se, kterou praktikují po celý život...Tito lidé se svou pokornou modlitbou jsou často velkými přímluvci našich farností.“ I oni, stejně jako my všichni, někdy čelí noční temnotě a „prázdným okamžikům“. Papež připomněl, že „ústní modlitbě můžeme vždy zůstat věrni.
Svou katechezi papež uzavřel slovy: „Nesmíme opovrhovat hlasitou modlitbou....především ona bezpečně nasměrovává k Bohu otázky, které On chce slyšet“
Zdroj: Vatican News, anglická redakce