Papež František: Rozjímání je způsob, jak se setkat s Ježíšem

Při pravidelné středeční audienci pokračoval papež František v cyklu katechezí o modlitbě. Tentokrát se zaměřil na význam rozjímání a zdůraznil, že je to prostředek modlitby, který nám pomáhá setkat se s Ježíšem, ale také najít sebe samého.

Pro křesťana slovo „rozjímat“ nebo „meditovat“ znamená hledat smysl. „Znamená to, že se postavíme před velkou knihu Zjevení, abychom se ji pokusili osvojit a plně ji vstřebat.“ Křesťan přijaté Boží Slovo neuzavírá do sebe, protože toto Slovo se musí setkat i s „jinou knihou“, kterou katechismus nazývá „knihou života“ (KKC 2706). O to se podle papeže pokoušíme pokaždé, když rozjímáme o Božím Slově.

Rozjímání je nutností pro každého

Papež zdůraznil, že meditaci se v poslední době dostalo velké pozornosti téměř ve všech náboženstvích světa, včetně křesťanství, a je dokonce rozšířená mezi lidmi, kteří nemají náboženský pohled na svět. „Všichni potřebujeme rozjímat, uvažovat, nacházet sami sebe...Především v nenasytném západním světě se meditace vyhledává jako hráz vztyčená proti každodennímu stresu a všudypřítomné prázdnotě,“ připomněl papež František. Dodal, že je to fenomén, který je třeba uvítat, protože si uvědomujeme, že máme vnitřní život, který nelze zanedbávat.

Modlitba je setkání

„Meditace je nezbytným lidským rozměrem, avšak meditace v křesťanském kontextu jde ještě dál a tuto její dimenzi nelze zrušit,“ vysvětlil papež František. Při křesťanské meditaci je Ježíš Kristus „velkou branou, jíž prochází modlitba pokřtěného člověka“ a rozjímání tuto cestu sleduje.
Podle papeže, když se křesťan modlí, tak netouží po plném prohlédnutí sama sebe ani nehledá nejhlubší jádro svého ega. Modlitba křesťana je především setkáním s tím „Druhým“.
Proto pokud nás pak modlitba obdařuje vnitřním pokojem, sebeovládáním a jasným poznáním cesty, po níž se vydat, jedná se o jakési vedlejší účinky milosti v křesťanské modlitbě, která je setkáním s Ježíšem.

Metody křesťanské meditace

Papež František dále uvedl, že pojem „meditace“ má v průběhu dějin různé významy, a to i v křesťanství, které odkazovalo na různé duchovní zkušenosti. Katechismus katolické církve však pomáhá určit některé běžné linie a zdůrazňuje, že „metody rozjímání jsou tak různé, jak různí jsou duchovní učitelé. (…) Avšak metoda je pouze průvodce; důležité je postupovat s Duchem Svatým po jediné cestě modlitby, kterou je Ježíš Kristus.“ (KKC 2707)
V tomto ohledu vyzdvihl mnoho metod křesťanské meditace: „Některé jsou velice prosté, jiné členitější; některé zvýrazňují rozumovou dimenzi člověka, jiné spíše citovou a emotivní....Všechny jsou důležité a zaslouží si uskutečňování v praxi, protože mohou napomoci prožívání víry jako celistvého úkonu: nemodlí se jen lidská mysl, stejně jako se nemodlí jenom cit, nýbrž modlí se celý člověk, v osobnostní celistvosti.“

Metoda je cesta, nikoli cíl

Pro ilustraci svého poselství papež František připomněl, že naši předkové říkávali, že „orgánem modlitby je srdce“, aby vysvětlili, že to je celý člověk, který vstupuje do vztahu s Bohem. Zároveň „si musíme vždy pamatovat, že metoda je cestou, nikoli cílem. Jakákoli modlitební metoda, chce-li být křesťanská, musí být součástí onoho následování Krista, které je podstatou naší víry.“
S odvoláním na Katechismus papež František poznamenal, že „rozjímání uvádí v činnost myšlení, představivost, city a touhu. Toto probuzení ducha je nutné, abychom prohloubili pravdy víry, podnítili obrácení srdce a posílili vůli následovat Krista. Křesťanská modlitba se přednostně zaměřuje na rozjímání „tajemství Krista“. (KKC 2708).

Kristus není daleko

Milostí křesťanské modlitby je to, že „Kristus není vzdálený, ale utváří k nám trvalý vztah,“ potvrdil papež František. Je tomu tak proto, že „neexistuje žádné hledisko jeho božsko-lidské osoby, které by se pro nás nemohlo stát místem spásy a štěstí“ řekl Svatý otec. „Každý okamžik Ježíšova pozemského života se skrze milost modlitby může stát naší současností“ a v evangeliích není žádná stránka, na které by pro nás nebylo místo.
Tímto způsobem jsme díky Duchu Svatému také přítomni u řeky Jordán, když je Ježíš pokřtěn; jsme na večeři při svatební hostině v Káně, když Ježíš dává manželům nejlepší víno pro štěstí; jsme také svědky tisíce uzdravení. „A v modlitbě jsme všichni jako očištěný malomocný, slepý Bartimaios, Lazar vycházející z hrobu.“

Svou katechezi uzavřel papež František slovy: „Meditace je pro nás křesťany způsobem, jak se setkat s Ježíšem, a tak – jedině tak – najít sami sebe. To neznamená, že se stahujeme do sebe sama, nikoli. Vydáváme se za Ježíšem a cestou zpět potkáváme sami sebe – vyléčené, vzkříšené, posílené Ježíšovou milostí. Setkáváme se s Ježíšem, který je Spasitelem všech, včetně mne. A to vše díky vedení Ducha Svatého.“

Celé znění katecheze naleznete zde.

V závěru dopolední generální audience a po pozdravech v jednotlivých jazycích se papež se všemi televizními diváky a rozhlasovými posluchači rozloučil slovy:

„V této velikonoční době vás vybízím, abyste s novou velkorysostí prokazovali službu Bohu a bratrům. A nakonec jako obyčejně myslím na seniory, mladé lidi, nemocné a novomanžele. Buďte odvážnými svědky vzkříšeného Krista, který ukazuje učedníkům oslavené rány svého umučení. Všem vám žehnám!“

_{Zdroj: Vatican news, česká a anglická sekce}