Papež František: Ježíš je s námi po celou dobu, i když o tom možná nevíme

„Křesťanská modlitba není, stejně jako celý křesťanský život, vždycky procházkou růžovou zahradou,“ řekl na úvod své katecheze papež František. Zdůraznil, že mnoho postav, s nimiž se setkáváme v Bibli i dějinách církve, nemělo vždy dostatečný prostor pro klidnou modlitbu, přesto nesmíme nikdy zapomenout, povzbudil věřící papež, že Ježíš je vždy s námi.

Modlitba není snadná

Modlitba, ačkoliv dává velký pokoj, není nic snadného. „Pokaždé, když se chceme modlit, okamžitě si vybavíme mnoho dalších činností, které se v tu chvíli zdají být důležitější a naléhavější. Téměř vždy si po odložení modlitby uvědomíme, že tyto věci nebyly vůbec podstatné a že jsme možná promarnili čas.“ Jak řekl papež František, takto nás klame Nepřítel. I někteří světci bědovali nad únavou a nepohodlím při modlitbě, a přesto v ní vytrvali po dlouhé roky, „aniž by si ji užívali, aniž by vnímali její užitečnost“. 
„Ticho, modlitba a soustředění jsou obtížná cvičení a někdy se lidská povaha bouří...raději bychom byli kdekoli jinde na světě, ale ne tam, v té kostelní lavici a modlili se.“
Dle slov Svatého otce není víra snadná „a někdy to probíhá téměř v úplné temnotě, bez reakce.“

Nepřátelé modlitby

Papež dále vysvětlil, že v katechismu je uvedena řada námitek proti modlitbě (viz KKC č. 2726–2728), ale učí nás, že modlitba, i když je svobodným a nezaslouženým darem Boží milosti, může být ovlivněna našimi lidskými zkušenostmi, sklíčeností, smutkem nebo zklamáním:
„Někteří pochybují, že je modlitba může skutečně propojit s Všemohoucím: proč Bůh mlčí? Jiní podezřívají, že modlitba je pouhou psychologickou operací; něco, co může být užitečné, ale není to ani pravdivé, ani nutné: člověk může být dokonce praktikujícím, aniž by byl věřící.“
Největší nepřátelé modlitby se, podle slov Svatého otce, nacházejí v nás.

Moudrá slova

Ptáme se sami sebe, „co bychom měli dělat v době pokušení, když se zdá, že vše kolísá?“ Papež potvrdil příklady a rady z církevních dějin a od myslitelů, kteří nabízeli slova moudrosti pro řešení v obtížných časech.
„Duchovní cvičení svatého Ignáce z Loyoly jsou krátkou knihou plnou velké moudrosti, která učí, jak dát do pořádku život: Dává nám pochopit, že křesťanské povolání je bojovnost, je to rozhodnutí postavit se pod prapor Ježíše Krista, a ne pod ďábelský, a snažit se činit dobro, i když to bude obtížné.“

Ježíš je vždy s námi

Ale v době zkoušek, připomněl papež František, je dobré si pamatovat, že nejsme sami, že nad námi někdo bdí a chrání nás.
Připomněl také osobnost opata sv. Antonína, zakladatele křesťanského mnišství, a zkoušky, kterým musel čelit. Jeho životopis, popsaný alexandrijským biskupem, nám říká, že jej utrpení zneklidnilo, ale vytrval: „Když se konečně vrátil klid, obrátil se ke svému Pánu s téměř vyčítavým tónem: „Ale Pane, kde jsi byl? Proč jsi nepřišel a neukončil mé trápení?“ A Ježíš mu odpověděl: „Antoníne, byl jsem tam. Čekal jsem ale, jestli tě uvidím bojovat“ (Život svatého Antonína poustevníka, 10).“

Byl svědkem zázraku

Papež se poté ponořil do některých svých osobních vzpomínek z doby, kdy pracoval v argentinské diecézi. Vyprávěl o tom, jak otec kriticky nemocného dítěte, pracovník, který se sice každou neděli neúčastnil mše, ale cestoval 70 kilometrů, aby se modlil v bazilice Panny Marie Lujánské, patronky Argentiny. Když tam přijel, řekl papež, bylo už 22 hodin a bazilika byla uzavřena. Ale strávil noc modlením se u jeho bran, a když se ráno otevřely dveře kostela, vstoupil, pozdravil Pannu Marii a šel domů, aby zjistil, že jeho dcera bude zachráněna.

„Onen muž si svým zápasem v modlitbě vybojoval milost od Matky Boží, Panna Maria ho vyslyšela. Viděl jsem, že modlitba činí zázraky, protože se dovolává laskavosti Boha, který nás má rád jako otec. Když nám neudělí zrovna tuto milost, udělá nám jinou, kterou časem poznáme. Zápas v modlitbě je však vždy nezbytný – někdy totiž o nějakou milost prosíme vlažně, neochotně, nerozhodně. Tak se nežádá o vážné věci. Modlitba je boj a Pán je stále s námi.“

„Myslel jsem, že jsem byl sám, ale nebylo to tak, Ježíš byl se mnou.“

Ježíš je vždy s námi, uzavřel papež František svou katechezi: „Pokud v okamžiku slepoty nebudeme moci vidět Jeho přítomnost, uvidíme se v budoucnosti,“ a připomněl všem, že „když na konci svého života obrátíme zrak zpět, budeme moci vyslovit: “Myslel jsem, že jsem byl sám, ale nebylo to tak, Ježíš byl se mnou.”

_{Zdroj: Vatican News, anglická a česká sekce}