Přinášíme glosu olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera, předsedy ČBK, která vyšla v Katolickém týdeníku č. 20.
Jsem katolička a jsem pro stejnopohlavní sňatky i pro adopce dětí do takových rodin – zaznělo hrdě z úst političky na televizních obrazovkách. V mailové poště jsem si přečetl odsouzení papeže od pisatele, který se považuje za věrnějšího katolíka než sám papež. Už jenom čekám, kdy někdo prohlásí, že je katolík, ale ateista, který Boha neuznává a chce, aby církev uznávala práva svých členů na ateismus. To nejsou věci konzervatismu či pokroku ani víry, ale rozumu.
Ano, do církve se vstupuje křtem, ale jako bychom nevěděli, že slovo církev je z řeckého „kyriaké“ a znamená „ta, jež patří Pánu“. Biblickými slovy jsme ve křtu umřeli sobě, abychom žili pro Pána. Jestli se hlásíme k tak silným slovům, mělo by nám dojít, že občas musíme pohřbít své nápady a podřídit se tomu, kterému patříme. Jinak nejme pravdiví ani věrohodní.
Naše sebestřednost a populistická politika nás přivedly k zadlužení dalších generací. To nám nestačí a chceme ještě zákonem upřít bezbranným dětem i právo na mámu a tátu? Opravdu chceme, aby nás jednou tyto děti odsoudily jako zločince? Vraťme se ke starodávné modlitbě našich předků, kteří prosili, „aby nás Pán Bůh při zdravém rozumu zachovati ráčil“.