Papež František mluvil při audienci o překonávání obtíží v modlitbě

Při pravidelné středeční audienci, která se po koronavirové přestávce konala opět a účasti věřících na vatikánském nádvoří sv. Damase, pokračoval papež František v cyklu katechezí o modlitbě. Tentokrát se zaměřil na překážky a pokušení v modlitbě: roztržitost, vyprahlost a omrzelost a připomněl, že vždy musíme vytrvat, abychom tyto potíže překonali.

Na úvod audience byl čten úryvek z Lukášova evangelia, ve kterém Ježíš učedníky varuje před slabostí a jako cestu ke svobodné bdělosti předkládá modlitbu. Při následné promluvě pak Svatý otec definoval tři obtíže, se kterými se při modlitbě často setkáváme: roztržitost, vyprahlost a omrzelost, tedy jistou apatii v modlitbě.

Roztržitost

S roztržitostí máme mnoho zkušeností nejen v modlitbě, ale i ve všem, co děláme. „Lidskou mysl totiž namáhá dlouhodobé setrvání u jediné myšlenky,“ všichni zažíváme neustálé víření obrazů a iluzí, které nás doprovází i ve spánku. Pokud se však poddáme tomuto pokušení, nejsme schopni udělat nic dobrého.
Papež vysvětlil, že ona roztržitost není sama o sobě hříšná, ale musíme proti ní bojovat. Abychom to mohli udělat, musíme přijmout jednu ze ctností, na niž se mnohdy zapomíná, ačkoli tolikrát vystupuje v evangeliu, a tou je bdělost. „Jelikož ale neznáme den a hodinu jeho návratu, všechny minuty našich životů jsou cenné a nelze je roztržitě promarnit...“ připomněl papež František. 

Vyprahlost

Vyprahlost v modlitbě zakoušíme tehdy, když se zdá, že modlitba nepřináší nic dobrého a nevzbuzuje žádnou radost ani nadšení. Někdy nám, dle slov Svatého otce, sám Bůh umožňuje zažít tuto duchovní suchost, a v takových chvílích se musíme spoléhat na „čistou víru“. I v Katechismu katolické církve se dočteme, že „vyprahlé srdce se cítí jakoby odloučeno od Boha a bez záliby v duchovních myšlenkách, vzpomínkách a citech. Jsou to chvíle čisté víry, která zůstává s Ježíšem ve smrtelné úzkosti a v hrobě” (srov. 2731). Vyprahlost nás proto svými myšlenkami přivádí k Velkému pátku, následující noci a Bílé sobotě, kdy Ježíš leží v hrobě, zemřel, a my jsme sami. Právě z této myšlenky se rodí vyprahlost, z pocitu samoty.

Omrzelost

Omrzelost, skleslost zapříčiněná ochabnutím sebezáporu, nebo také lenost je, dle slov papeže Františka, skutečným pokušením v modlitbě a všeobecněji v křesťanském životě. Je také jedním ze sedmi hlavních hříchů, protože „pokud je sycena domýšlivostí, může vést ke smrti duše“.

Vytrvalost v modlitbě

Tváří v tvář tomuto „sledu nadšení a sklíčenosti“ v modlitbě vyzval papež křesťany, aby vytrvali a šli stále dál a dál. „Všichni světci prošli tímto „temným údolím“, a při četbě jejich deníků nás nesmí pohoršovat, když píší o svých bojích s modlitbou, prožívanou bez jakékoliv chuti.“ Proto se musíme naučit zůstat v modlitbě stálí. „Věřící se nikdy nepřestávají modlit!“ naléhal papež František.
I když si stejně jako Job stěžujeme a protestujeme proti Bohu, víme, že na konci tohoto zdrcujícího času, nám Bůh odpoví.

„Trochu zloby někdy prospívá, protože probouzí vztah mezi synem a Otcem, dcerou a Otcem, který k Bohu máme mít. On, v otcovské lásce, přijme i naše nejtvrdší a nejtrpčí výroky a bude je považovat za úkon víry, za modlitbu,“ uzavřel papež František svoji katechezi.

Celý text promluvy naleznete zde.

V závěru dnešní generální audience vyzval papež k modlitbě k Duchu Svatému za pokoj ve světě.
 
„Blížící se svátky Letnic mi nabízejí příležitost, abych vás povzbudil k horlivější modlitbě k Duchu Svatému. Prosme, aby svou láskou naplnil srdce lidí, rozzářil svět svým světlem a podnítil v nás předsevzetí zasazovat se o pokoj.“

Po společné modlitbě Otče náš papež všem požehnal.

_{Zdroj: Vatican News, anglická a česká sekce}