Papež František: Modlitba, život a víra udržují plamen křesťanského života naživu

Papež František při dnešní generální audienci, která se konala na nádvoří sv. Damase, pronesl předposlední katechezi z cyklu o modlitbě. Zdůraznil vztah mezi neustálou modlitbou, vírou a každodenním životem.

^{Foto: Monika Klimentová}

Ve středu se při své předposlední katechezi na téma modlitby Svatý otec zamýšlel nad „vytrvalostí v modlitbě“ a tím, co to znamená „neustále se modlit“. Toto pozvání k vytrvalé modlitbě převzaté z prvního listu svatého Pavla Tesaloničanům bylo inspirací pro cestu ruského poutníka v asketickém díle Upřímná vyprávění poutníka svému duchovnímu otci (česky v překladu o. Richarda Čemuse, SJ, Olomouc, Refugium Velehrad-Roma, 2007). Papež František připomněl, že se poutník naučil modlit Ježíšovu modlitbu „která se postupně přizpůsobuje rytmu dechu a probíhá po celý den“.

Modlitba - posvátný oheň, který hoří v našich srdcích

Papež František se poté věnoval několika pasážím z historie duchovního života, které nám připomínají, že modlitba slouží jako oheň v nás. „Je to horlivost v křesťanském životě, která nesmí nikdy selhat“, stejně jako „posvátný oheň, který byl uchováván ve starověkých chrámech.... A také v nás by měl hořet posvátný oheň, který by plál bez ustání a nic by ho nemohlo uhasit. Není to lehké, ale má to tak být.“
Svatý Jan Zlatoústý ukázal, že modlitba může být součástí všech našich činů, když říká, že modlitba nepřerušuje ani neodporuje povinnostem každodenního života, ale dává jim smysl a mír.

Vnitřní rovnováha mezi prací a modlitbou

Neustálá modlitba není snadná, připouští papež František. Když jsme zapleteni do povinností každodenního života a je pro nás těžké myslet na Boha, měli bychom si pamatovat, že i když se Bůh stará o každý aspekt Stvoření, pamatuje si také každého z nás osobně. „Proto také my na něj máme trvale pamatovat...“ připomněl papež František.
A na příkladu mnichů zdůraznil význam „vnitřní rovnováhy“ mezi prací a modlitbou. Příliš abstraktní modlitba může ztratit kontakt s realitou, zatímco práce nás může udržet při zemi. „Práce nám pomáhá, abychom si udrželi kontakt s realitou. Sepjaté mnichovy ruce mají mozoly, neboť do nich bere lopatu a motyku.“ Na druhou stranu modlitba doplňuje práci, je to „dech“ všeho, co děláme, a zůstává „živým pozadím pro práci“, i když to není výslovné. „Je nelidské být natolik zahlceni prací, že již nenacházíme čas na modlitbu.“

Udržet plamen naživu

Papež František také připomněl zkušenost učedníků při Proměnění Páně, kdy Ježíš neprodloužil okamžik extatického rozjímání, ale sestoupil s učedníky, aby pokračovali ve své každodenní pouti. Zkušenost z hory Tábor, jak říká papež, zůstala „v jejich srdcích jako světlo a síla jejich víry... Čas věnovaný prodlévání s Bohem tak oživuje víru, která nám pomáhá v konkrétnosti žití, a víra se pak zase sytí nepřetržitou modlitbu. Toto obíhání mezi vírou, životem a modlitbou udržuje plamen onoho ohně křesťanské lásky, jakou Bůh od každého z nás očekává.“

Na závěr své promluvy vyzval k opakovanému vyslovování kratičké modlitby: „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným!“ Protože trvalé pronášení této modlitby může napomoci ke sjednocení s Ježíšem.

Celý text promluvy naleznete zde.

V závěru generální audience papež upozornil na páteční slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.

„Pozítří oslavíme slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, v němž se Boží láska setkala s celým lidstvem. Vybízím každého z vás, abyste na Ježíšovo Nejsvětější Srdce hleděli s důvěrou a zejména v nynějším měsíci červnu často opakovali: Ježíši tichý, srdce pokorného, přetvoř naše srdce a nauč nás velkodušně milovat Boha i bližního. Srdce Kristovo, zdroj lásky, která spasila svět, ať vás provází a je vaší stálou oporou.“

Po společné modlitbě Otče náš udělil papež František apoštolské požehnání.

_{Zdroj: Vatican News, anglická a česká sekce}