Papež František: Evangelizace vyžaduje, abychom kráčeli i neznámými cestami

Na pravidelné generální audienci zahájil papež František nový cyklus katechezí. Tentokrát bude hlavním tématem jeho promluv List svatého Pavla Galaťanům, v němž apoštol zdůrazňuje problémy, kterým čelila křesťanská společenství v Galacii, a které jsou v moha aspektech důležité i pro život církve v dnešní době.

List apoštola Pavla Galaťanům je velmi důležitý nejen pro lepší poznání pisatele, protože v něm zanechává mnoho životopisných odkazů, které nám umožňují porozumět jeho obrácení a rozhodnutí dát svůj život službě Kristu, ale také se dotýká důležitých témat, jako je svoboda, milost a křesťanský způsob života - témat, která jsou v moha aspektech důležitá pro život církve v naší době.

Evangelizační dílo svatého Pavla

Prvním rysem listu Galaťanům, jak zdůraznil papež, je „velké dílo evangelizace“ apoštola, který během svých misijních cest navštívil všechny své komunity nejméně dvakrát.
V souvislosti s tímto dopisem uvedl papež František, že i když není jisté, na jakou geografickou oblast se Pavel odvolával, nebo na datum, kdy dopis napsal, byli Galaťané starodávným keltským lidem, který se usadil v rozsáhlé oblasti Anatolie s Ancyrou.
V této oblasti byl podle papeže sv. Pavel nucen zůstat kvůli nemoci. Svatý Lukáš však ve Skutcích apoštolů zmiňuje, že důvodem pro jeho setrvání, byla duchovní motivace, „poněvadž jim Duch Svatý zabránil zvěstovat Slovo v provincii Asii, procházeli Frygií a krajinou galatskou“ (Skutky 16, 6). Svatý otec vysvětlil, že tato dvě fakta nejsou protichůdná, protože naznačují, že „cesta evangelizace nezávisí vždy na naší vůli a plánech, ale vyžaduje ochotu nechat se formovat a následovat další cesty, které nebyly plánované.“
Co vidíme, je to, že apoštol Pavel ve svém neúnavném evangelizačním díle uspěl, když založil několik malých komunit roztroušených po celém regionu.

Pastorační péče uprostřed krize

Papež František dále hovořil o Pavlově pastoračním znepokojení, když po založení církve zjistil, že někteří křesťané, kteří konvertovali z judaismu, hledali rozpory v jeho učení.
Tito křesťané tvrdili, že dokonce i pohané musí být obřezáni podle mozaikového zákona a podle nich by se i Galaťané měli vzdát své kulturní identity, aby se podřídili normám a zvykům Židů. Kromě toho tito Pavlovi protivníci byli přesvědčení, že Pavel nebyl skutečným apoštolem, a neměl tedy žádnou autoritu kázat Evangelium. Papež František ve své promluvě upozornil na nejistotu, která naplnila srdce Galaťanů během této krize. Stalo se tak zejména proto, že poznali a věřili, že spása, kterou přinesl Ježíš, byla počátkem nového života, navzdory jejich historii, která byla protkaná otroctvím.

Nedaleko od dnešního dne

Přeneseme-li tuto situaci do současnosti, všimněme si kazatelů, kteří se, zejména prostřednictvím nových komunikačních prostředků, prezentují jako „strážci pravdy“ a znalci nejlepšího způsobu, jak být křesťany, a to vše na místo hlásání Kristova evangelia.
Papež František si posteskl, že právě tito kazatelé silně potvrzují, že skutečné křesťanství je to, kterého se drží - křesťanství, které je často ztotožňováno s minulostí - a nabízí jako řešení současných krizí, návrat do minulosti „aby neztratili pravost víry.“
I dnes, stejně jako tehdy, „existuje pokušení uzavřít se v některých jistotách získaných v minulých tradicích.“ Svatý otec zdůraznil, že učení apoštola Pavla ve svém dopisu Galaťanům „nám pomůže pochopit, kterou cestou se máme vydat...“, protože ​​jde o „osvobozující a stále novou cestu Ježíše, Ukřižovaného a Vzkříšeného“.

„Je to cesta hlásání Evangelia, kterého se dosahuje pokorou a bratrstvím...je to cesta pokorné a poslušné důvěry v jistotu, že Duch svatý působí v církvi v každé době,“ řekl papež.

_{Zdroj: Vatican News, anglická a italská sekce}