Lupa
Obsah Obsah
Portál

Papež František: Jedině svobodná církev je věrohodná

Datum publikace29. 6. 2021, 14.00
TiskTisk

Papež František celebroval v Bazilice sv. Petra mši svatou ze slavnosti sv. Petra a Pavla. Během liturgie Svatý otec požehnal pallia, odznak arcibiskupů metropolitů. Na ramena jim je vloží teprve nunciové v jejich domovských katedrálách za přítomnosti shromáždění místní církve. Bohoslužby se zúčastnila rovněž pravoslavná delegace konstantinopolského patriarchátu vedená metropolitou Emmanuelem. František kázal o osvobozující síle setkání s Kristem. Jeho homilii přinášíme v plném znění.

Dva velcí apoštolové, apoštolové evangelia a dva pilíře církve: Petr a Pavel. Dnes slavíme jejich památku. Podívejme se blíže na tyto dva svědky víry, jádrem jejich příběhu není udatnost, jádrem je setkání s Kristem, které proměnilo jejich životy. Zakusili lásku, která je uzdravila a osvobodila, a díky tomu se stali apoštoly a služebníky osvobození pro ostatní.

Petr a Pavel jsou svobodní jen proto, že byli osvobozeni. Zastavme se u tohoto zásadního bodu.

Petr, rybář z Galileje, byl především osvobozen od pocitu nedostatečnosti a hořkosti selhání, a to díky Ježíšově bezpodmínečné lásce. Ačkoli byl zkušeným rybářem, několikrát zažil uprostřed noci hořkou chuť selhání, protože nic nechytil (srov. Lk 5,5; J 21,5), a tváří v tvář prázdným sítím měl pokušení hodit vesla do loďky. Ačkoli byl silný a prudký, často se ho zmocňoval strach (srov. Mt 14,30). Ačkoli byl vášnivým učedníkem svého Pána, nepřestával uvažovat po světském způsobu a nedokázal pochopit a přijmout význam Kristova kříže (srov. Mt 16,22). Ačkoli říkal, že je připraven položit za něj život, stačilo, aby pocítil podezření, že patří mezi jeho následovníky, aby se vyděsil a nakonec svého Mistra zapřel (srov. Mk 14,66-72).

A přece ho Ježíš nezištně miloval a vsadil na něj. Povzbuzoval ho, aby se nevzdával, aby znovu hodil sítě do moře, aby kráčel po vodě, aby se odvážně díval na svou slabost, aby ho následoval na křížové cestě, aby dal život za své bratry a sestry, aby pásl jeho ovce. Právě tak ho osvobodil od strachu, od kalkulací založených na jistotách pouze lidských, od světských starostí, vdechl mu odvahu riskovat vše a radost z pocitu, že je rybářem lidí. Právě jeho povolal, aby utvrzoval své bratry ve víře (srov. Lk 22,32). Jemu dal - jak jsme slyšeli v evangeliu – klíče, aby otevíral brány vedoucí k setkání s Pánem, a moc svazovat a rozvazovat: přivinout bratry ke Kristu a rozvazovat uzly a řetězy jejich životů (srov. Mt 16,19).

To všechno bylo možné jenom proto, že Petr - jak nám říká první čtení – byl sám osvobozen jako první. Řetězy, které jej držely v zajetí, byly přetrhány a stejně jako v tè noci, kdy byli Izraelité vysvobozeni z egyptského otroctví, byl vyzván, aby rychle vstal, oblékl si opasek a zavázal sandály, aby mohl vyjít ven. A Pán před ním rozráží brány dokořán (srov. Sk 12,7-10). Je to nový příběh otevření, osvobození, rozbití řetězů, vymanění se ze zajetí, které nás uzavírá. Petr prožil  velikonoční zkušenost: Pán ho osvobodil.

Apoštol Pavel rovněž prožil osvobození Kristem. Byl osvobozen z nejtíživějšího otroctví, z otroctví svého ega. Ze Saula, což bylo jméno prvního krále Izraelitů, se stal Pavel, což znamená 'malý'. Byl také osvobozen od náboženské horlivosti, která ho činila zarputilým v prosazování přijatých tradic (srov. Gal 1,14) a násilným v pronásledování křesťanů. Formální dodržování náboženských předpisů a obhajoba tradice až na ostří meče jej neotvírali k Bohu a k bratřím, nýbrž učinily ho rigidním: byl fundamentalistou. Bůh ho od toho osvobodil; naopak ho však neušetřil mnoha slabostí a těžkostí, které učinily jeho evangelizační poslání plodnějším: nesnáze apoštolátu, tělesná slabost (srov. Gal 4,13-14); násilí, pronásledování, ztroskotání, hlad a žízeň, a jak sám vypráví, osten, jenž sužoval jeho tělo (srov. 2 Kor 12,7-10).

Pavel tak pochopil, že 'ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné' (1 Kor 1,27), že všechno můžeme najít v tom, který nám dává sílu (srov. Flp 4,13), že nás nikdy nic nemůže oddělit od jeho lásky (srov. Řím 8,35-39). Proto na konci svého života - jak nám říká druhé čtení - může Pavel říci: 'Pán stál při mně' a 'vysvobodí mě ode všeho zlého' (2 Tim4,17.18). Pavel prožil velikonoční zkušenost: Pán ho osvobodil.

Drazí bratři a sestry, církev hledí na tyto dva velikány víry a spatřuje dva apoštoly, kteří uvolnili sílu evangelia pro svět jedině proto, že že byli nejprve sami osvobozeni skrze setkání s Kristem. On je nesoudil, neponižoval je, ale sdílel jejich život s láskou a blízkostí, podporoval je svou vlastní modlitbou a někdy je volal zpět, aby s nimi zatřásl a přiměl je ke změně. Petrovi Ježíš vlídně říká: 'Já jsem za tebe prosil, aby tvoje víra nezanikla' (Lk 22,32); Pavla se ptá: 'Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?' (Sk 9,4). Totéž dělá Ježíš také s námi: ujišťuje nás o své blízkosti tím, že se za nás modlí a přimlouvá se u Otce; a jemně nás kárá, když děláme chyby, abychom našli sílu vstát a vrátit se na cestu.

Pánův dotek osvobozuje také nás. A osvobozeni potřebujeme být vždycky, protože jedině svobodná církev je církev věrohodná. Stejně jako Petr jsme povoláni k tomu, abychom se osvobodili od pocitu selhání tváří v tvář našemu ne vždy úspěšnému rybolovu; abychom se osvobodili od strachu, který nás znehybňuje a činí ustrašenými, uzavírá nás v našem bezpečí a bere nám prorockou odvahu. Stejně jako Pavel jsme povoláni k tomu, abychom se osvobodili od zevnějšího pokrytectví; abychom se osvobodili od pokušení vnucovat se mocí světa, a nikoli slabostí, která ponechává prostor Bohu; abychom se osvobodili od takové náboženské praxe, která nás činí rigidními a nepružnými; abychom se osvobodili od dvojznačného spojení s mocí a od strachu, že budeme nepochopeni a napadáni.

Petr a Pavel nám zanechávají obraz církve svěřené do našich rukou, avšak věrně a vlídně vedené Pánem – On je tím, kdo církev vede -; obraz církve slabé, avšak silné Boží přítomností; obraz osvobozené církve, která může nabídnout světu osvobození, jež si sám dát nemůže, totiž osvobození od hříchu, od smrti, od rezignace, od pocitu nespravedlnosti a od ztráty naděje, která otupuje životy žen a mužů naší doby.

Ptejme se dnes, při této slavnosti i později, ptejme se sami sebe: Jak moc potřebují osvobození naše města, naše společnost a náš svět? Kolik řetězů musí být z přetrháno a kolik zatarasených dveří musí být otevřeno! Na tomto osvobození můžeme spolupracovat, ale pouze tehdy, když se nejprve necháme osvobodit Ježíšovou novostí a budeme žít ve svobodě Ducha svatého.  

Dnes naši bratři arcibiskupové přijímají pallium. Toto znamení jednoty s Petrem připomíná poslání pastýře, který dává život za své stádce. Pastýř, který se osvobodil sám od sebe, se stává nástrojem osvobození pro své bratry. Dnes je tu s námi delegace ekumenického patriarchátu, kterou k této příležitosti vyslal náš drahý bratr Bartoloměj. Vaše vítaná přítomnost je vzácným znamením jednoty na cestě osvobození od vzdáleností, které pohoršlivě rozdělují věřící v Krista. Děkujeme vám za vaši přítomnost.

Modleme se za vás, za pastýře, za církev, za nás všechny, abychom osvobozeni Kristem byli apoštoly osvobození na celém světě.

Zdroj: Vatican News, česká sekce, přeložila Johana Bronková

Autor článku: TS ČBK
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou