V Madridu první krok k beatifikaci Carmen Hernandézové

Pět let po smrti laické teoložky a misionářky Carmen Hernandézové, spoluzakladatelky Neokatechumenátní cesty, církev otevřela diecézní fázi beatifikačního řízení, která má prověřit hrdinský stupeň jejích ctností. Jak Vatikánskému rozhlasu potvrdil postulátor Carlos Metola, ze šestnácti tisíc shromážděných dokumentů vysvítá zcela nová tvář této navenek silné, až strohé, ženy, která v nitru prožívala hlubokou mystickou noc.

Právě postulátor Metola předal v pondělí večer žádost o zahájení procesu (supplex libellus) madridskému arcibiskupovi, kard. Osorovi, a to veřejně v katedrále Almudena, tedy na témže místě, kde se v červenci 2016 konaly pohřební obřady Carmen Hernandézové. Kardinál Carlos Osoro Sierra poznal tuto ženu osobně a přál si, aby úkon předání žádosti, většinou soukromý, proběhl v závěru vzpomínkové bohoslužby, která se konala za hojné účasti věřících shromážděných jak v katedrále, tak na venkovním prostranství. Svazek, který madridský arcibiskup obdržel a který se bude postupně obohacovat o další svědectví, již obsahuje více než šestnáct tisíc dokumentů, vztahujících se k životu a spiritualitě kandidátky na svatořečení, počínaje evangelizačním dílem, jemuž se Carmen Hernandézová spolu s Kikem Argüellem věnovala v šedesátých letech minulého století na madridských periferiích mezi Cikány, kriminálníky a marginalizovanými lidmi.

„Předkládáme již publikované Carmeniny spisy. Není jich moc – kromě Deníků z let 1979-81, které zveřejnilo nakladatelství Španělské biskupské konference v roce 2017, je to ještě několik dalších svazků. Největší část tvoří nástiny katechezí, přepisy setkání, která Carmen prožívala společně s Kikem a otcem Mariem, tedy mezinárodním týmem Neokatechumenátní cesty. Z těchto katechezí a úvah jsme shromáždili množství materiálu, více než šest tisíc stran. Pak zde najdeme soukromé Carmeniny poznámky, které si zapisovala na různé lístky v jakoukoli denní či noční hodinu. Carmen si vedla každodenní – a každonoční – záznamy, a to i po namáhavých dnech anebo zdlouhavých cestách. Budila se už za úsvitu, aby sepsala, co se jí přihodilo. Ohromily nás také četné studie a rešerše, náčrty, poznámky o církevních otcích, původu svátostí, zejména eucharistie, kořenech židovských Velikonoc. Projevoval se u ní skutečný badatelský přístup, snažila se před každým vystoupením dobře připravit. Kiko více mluvil, Carmen spíše psala. V mnoha knihách z její knihovny, která obnáší zhruba pět tisíc svazků, jsme našli vepsané červené K. Byly to knihy, které chtěla předat Kikovi, aby si je přečetl a prostudoval.“

Ze spisů spoluzakladatelky Neokatechumenátní cesty vycházejí najevo lidské stránky Carmen Hernandézové, pokračuje postulátor Carlos Metola:

„Když byly zveřejněny její Deníky, Kiko Argüello uznal, že neznal tuto její utajovanou část, ačkoli s ní sdílel více než padesát let života. Dosud odhalujeme tato skrytá hlediska, onu téměř mystickou stránku její osobnosti, která ji vedla k tomu, aby si v noci zapsala: „Nakonec jsme vždy sami…Ježíši, můj milovaný, mám tě ráda“. Po některých dnech, kdy třeba prožila setkání s papežem, vyslání rodin do misií, zkrátka mimořádné chvíle, si večer zaznamenala: „Jsem naprosté nic. Hledám jenom věčný život“. Její důvěrnost ke Kristu byla překvapující. „Chci jenom tebe“, opakuje se často v jejích zápiscích, které se skoro podobají milostnému románu.“

Jedním z aspektů, které si zaslouží prověření v beatifikačním procesu, bude hrdinství, s jakým prožívala „putovní evangelizaci“, podotýká dále postulátor.

„Chtěla se již stáhnout, hlavně ke konci života, když už byla nemocná, s otevřenými ranami na noze. Až do konce ale zůstala po Kikově boku, ačkoli již síly ubývaly, a zcela se vydala při hlásání kérygmatu. Zapisovala si, že to těžce zvládá, ale dělá to z lásky k Pánu.“

Supplex libellus, žádost o otevření beatifikační kauzy, obsahuje rovněž první svědectví o milostech obdržených na Carmeninu přímluvu.

„Kromě oficiálních svědectví lidí z různých zemí, kteří žili v její blízkosti a budou vypovídat před církevním soudem, je zde svědectví Božího lidu o šířící se pověsti svatosti. Ke hrobu Carmen Hernandézové v madridském semináři Redemptoris Mater v těchto letech přišlo nejméně 40 tisíc lidí, kteří zanechali více než 25 tisíc žádostí o modlitbu na její přímluvu. Dostali jsme více než půldruhého tisíce potvrzení o vyslyšených prosbách a obdržených milostech. Mnohé se týkají nevysvětlitelných uzdravení a více než třetina se vztahuje k těhotenstvím – u žen, které nemohly mít děti, anebo měly rizikový průběh těhotenství či porodu, ale nakonec vše dobře dopadlo. Každý den docházejí nová svědectví od lidí, kteří zdaleka nepatří jen k Neokatechumenátní cestě, ale oslovilo je Carmenino svědectví.“

Uzavírá Carlos Metola, postulátor právě zahájené kauzy Carmen Hernandézové.

_{Zdroj: Vatican News, česká sekce}