Evangelium je jen jedno

Svatý otec dnes pokračoval ve své katechezi o listu svatého Pavla Galaťanům. Podle něho svatý Pavel cítil smutek a zklamání, když viděl, že Galaťané kráčí „nesprávnou cestou, odkud není návratu“.

Pro Pavla jsou v evangeliu nejdůležitější čtyři body: Kristus zemřel za naše hříchy ... byl pohřben ... vstal z mrtvých ... a ukázal se učedníkům. „Toto evangelium je naplněním slibů a spásy nabízené všem lidem.“
Galaťanům však hrozilo, že se odvrátí od evangelia, následujíce nové kazatele, kteří hrozili „zkreslením pravého evangelia“ tím, že jim „zabrání dosáhnout svobody, kterou získali z víry“. Tito noví kazatelé jim chtěli uložit povinnost dodržovat mojžíšský zákon.

Žádné jiné evangelium

„Pro svatého Pavla však nemůže existovat jiné evangelium než to, které obdržel od Krista,“ řekl papež. Proto můžeme pochopit, proč svatý Pavel používá drsné výrazy a trvá na tom, že je nutné držet se daleko od komunity, která ohrožuje její základy.
Ačkoli se zdálo, že noví kazatelé měli dobré úmysly a byli inspirováni a věrni tradici, kterou dostali od otců, neváhali vrhnout podezření i na svatého Pavla, kterého „považovali s ohledem na tradici za neortodoxního“.

Spásné varování

Svatý Pavel však ví, že evangelium, které hlásal, je jediné autentické, protože je od Ježíše Krista: „Sv. Pavel vidí velké riziko, kterému mladí křesťané čelí.“
Papež proto vysvětluje, že „je nutné, abychom se z tohoto labyrintu dobrých úmyslů vymanili, abychom pochopili nejvyšší pravdu, která je nejvíce v souladu s osobou a kázáním Ježíše a Jeho zjevením Otcovy lásky.“
„Jasné a rozhodné slovo svatého Pavla bylo blahodárné pro Galaťany a je prospěšné i pro nás,“ dodal papež František.

-----------------------------------------------------------------

Přinášíme celé znění papežovy katecheze:

Bratři a sestry, dobrý den!

Když přijde řeč na evangelium a evangelizační poslání, Pavel se nadchne, ztratí hlavu. Zdá se, že nevidí nic jiného než poslání, které mu Pán svěřil. Všechno v něm je zasvěceno tomuto hlásání a nemá jiný zájem než evangelium. Je to Pavlova láska, Pavlův úděl, Pavlovo povolání: hlásat. Dokonce jde tak daleko, že říká: 'Kristus mě totiž neposlal křtít, ale zvěstovat evangelium' (1 Kor 1,17). Pavel chápe celou svou existenci jako výzvu k evangelizaci, k šíření Kristova poselství, k šíření evangelia: 'Běda mi,' říká, 'kdybych nehlásal evangelium' (1 Kor 9,16). A když píše římským křesťanům, představuje se jednoduše takto: 'Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola, vyvolený ke zvěstování Božího evangelia' (Řím 1,1). To je jeho povolání. Stručně řečeno, je si vědom toho, že byl 'vyčleněn', aby všem přinášel evangelium, a nemůže dělat nic jiného, než se tomuto poslání věnovat ze všech sil.

Lze tedy pochopit apoštolův smutek, zklamání a dokonce hořkou ironii vůči Galatským, kteří se v jeho očích vydávají po špatné cestě, jež je dovede do bodu, odkud není návratu. Vydali se po špatné cestě. Osou, kolem které se vše točí, je evangelium. Pavel nemyslí 'čtyři evangelia', jak jsme zvyklí my. Ve skutečnosti v době, kdy tento list posílá, ještě nebylo napsáno žádné z oněch čtyř evangelií. Evangelium je pro něj to, co káže, to, co se nazývá kerygma, tedy zvěstování. A jaké zvěstování? O Ježíšově smrti a vzkříšení jako zdroji spásy. Evangelium, které je vyjádřeno čtyřmi slovesy: 'Kristus zemřel za naše hříchy podle Písma, byl pohřben, třetího dne vstal z mrtvých podle Písma a ukázal se Kéfovi' (1 Kor 15,3-5). To je Pavlovo zvěstování, hlásání, které nám všem dává život. Toto evangelium je naplněním zaslíbení a spásou nabídnutou všem lidem. Kdo ji přijme, je smířen s Bohem, je přijat jako opravdové dítě a získává dědictví věčného života.

Tváří v tvář tak velkému daru, který byl Galatským dán, si apoštol nedokáže vysvětlit, proč uvažují o přijetí jiného 'evangelia', možná sofistikovanějšího, intelektuálnějšího... jiného 'evangelia'. Je však třeba poznamenat, že tito křesťané ještě neopustili evangelium hlásané Pavlem. Apoštol ví, že mají ještě čas, aby neudělali chybný krok, ale důrazně, velmi důrazně je varuje. Jeho první argument přímo poukazuje na skutečnost, že kázání, které provádějí noví misionáři - ti, kteří hlásají novoty -, nemůže být evangeliem. Naopak, je to hlásání, které zkresluje pravé evangelium, protože jim brání v dosažení svobody - což je klíčové slovo - získané přechodem k víře. Galatští jsou stále 'začátečníci' a jejich dezorientace je pochopitelná. Ještě neznají komplexitu Mojžíšova zákona a jejich nadšení z přijetí víry v Krista je vede k tomu, že naslouchají těmto novým kazatelům a namlouvají si, že jejich poselství doplňuje to Pavlovo. Není tomu tak.

Apoštol však nemůže riskovat kompromisy na tak rozhodující půdě. Existuje jen jedno evangelium, a to to, které hlásal on; žádné jiné nemůže existovat. Ale pozor! Pavel neříká, že pravé evangelium je jeho, protože to byl on, kdo ho hlásal, ne! To neříká. To by byla troufalost, to by byla domýšlivost. Spíše potvrzuje, že 'jeho' evangelium, stejné, jaké jinde hlásali ostatní apoštolové, je jediné autentické, protože je to evangelium Ježíše Krista. Takto píše: 'Ujišťuji vás, bratři, že evangelium, které jste ode mě slyšeli, není z člověka, neboť jsem ho nepřijal ani se mu nenaučil od lidí, ale ze zjevení od Ježíše Krista' (Gal 1,11-12). Můžeme pochopit, proč Pavel používá velmi tvrdé výrazy. Dvakrát používá výraz 'anathema', který naznačuje, že je třeba držet mimo společenství to, co ohrožuje jeho základy. A toto nové 'evangelium' ohrožuje základy společenství. V tomto bodě zkrátka apoštol neponechává žádný prostor pro vyjednávání. S pravdou evangelia nelze polevit. Buď přijmete evangelium takové, jaké je, jak bylo oznámeno, nebo přijmete něco jiného. S evangeliem však nelze vyjednávat. Nemůžete dělat kompromisy. Víra v Ježíše není ke smlouvání. Je to spása, je to setkání, je to vykoupení. Nelze ji prodávat se slevou.

Situace popsaná na začátku dopisu se zdá být paradoxní, protože se zdá, že všichni zúčastnění jsou vedeni dobrými úmysly. Galatští, kteří naslouchají novým misionářům, si myslí, že díky obřízce budou ještě více oddáni Boží vůli, a tak se budou Pavlovi ještě více zavděčovat. Zdá se, že Pavlovi nepřátelé jsou vedeni věrností tradici přijaté od otců a věří, že pravá víra spočívá v dodržování Zákona. Tváří v tvář této svrchované věrnosti dokonce ospravedlňují své narážky a podezření vůči Pavlovi, který je považován za neortodoxního vůči tradici. Sám apoštol si je dobře vědom, že jeho poslání je božské povahy - bylo mu zjeveno samotným Kristem - a proto je poháněn naprostým nadšením pro novost evangelia, které je radikální novostí, a nikoli pomíjivou: neexistují žádná 'módní' evangelia, evangelium je vždy nové, je to novost sama. Jeho pastorační péče ho vede k přísnosti, protože vidí, jak velké riziko hrozí začínajícím křesťanům. Stručně řečeno, v tomto labyrintu dobrých úmyslů je třeba se umět vyznat, aby bylo možné uchopit nejvyšší pravdu, která se předkládá jako nejvíce koherentní s osobou a kázáním Ježíše a jeho zjevením Otcovy lásky. Je důležité umět rozlišovat. Mnohokrát jsme v dějinách viděli, a vidíme to i dnes, některá hnutí, která hlásají evangelium svým vlastním způsobem, někdy s vlastními skutečnými charismaty; ale pak celé evangelium přehánějí a redukují na 'hnutí'. A to není evangelium Kristovo: je to evangelium zakladatele, zakladatelky, a to, ano, na začátku může pomoci, ale nakonec nepřináší ovoce, protože nemá hluboké kořeny. Proto bylo Pavlovo jasné a rozhodné slovo pro Galatské spásné a je spásné i pro nás. Evangelium je Kristův dar nám, on sám nám ho zjevuje. To je to, co nám dává život.

_{Přeložil Petr Vacík}

_{Zdroj: Vatican News, česká a anglická sekce}