Velkorysost projevená při exekucích či oddlužení se v dobrém společnosti vrátí

Nesplatitelné dluhy a nespravedlivé exekuce patří mezi dlouhodobé palčivé společenské problémy České republiky. Je smutným faktem, že se týkají téměř sedmi set tisíc našich sousedů, sedmi procent české populace.
Publikováno: 6. 10. 2021 10:45

„Chudý totiž ze země nevymizí.
Proto ti přikazuji: Ve své zemi štědře otvírej ruku
svému nuznému a chudému bratrovi.“    
                                                      Deuteronomium 15,11 

V roce 2019 se země Evropské unie shodly na směrnici 2019/1023/EU, která členské státy zavazuje mimo jiné k tomu, aby zajistily všem svým předluženým občanům možnost oddlužení nejpozději do tří let od okamžiku, kdy o ně požádají. Přelomovou součástí směrnice, otevírající dlužníkům i jejich věřitelům schůdnější cestu k umoření alespoň části dosud často nesplatitelných dluhů, je požadavek na stanovení výše plateb podmiňujících oddlužení v závislosti nejen na velikosti dluhu, ale také na reálných disponibilních příjmech dlužníků.  

Česká vláda požádala o prodloužení termínu implementace uvedené směrnice do července roku 2022. Přiměřený odklad je pochopitelný vzhledem k tomu, že uvedení směrnice do života předpokládá v jednotlivých zemích nalezení konsensu při hledání odpovědí na netriviální otázky, např. jaká výše disponibilních příjmů postačuje k zajištění lidsky důstojného života dlužníka, nebo které typy dluhů (nabízejí se třeba pohledávky z výživného či z náhrady škody na zdraví), není morálně správné vůbec odpouštět.

I když to nemusí být na první pohled patrné, vzhledem ke komplikovanosti otázek, které je třeba před implementací směrnice zodpovědět, je už nyní nejvyšší čas, otevřít hlavní související témata k široké společenské a posléze i legislativní diskusi. Podnikněme tento krok proto, abychom do budoucna zabránili uváznutí našich spoluobčanů v dluhových pastech, které jim dlouhodobě znemožňují žít důstojný život, aniž by prospívaly zbytku společnosti, resp. jejímu zdravému demokratickému rozvoji. K podobnému jednání nás vyzývá i papež František, když mluví o restorativní spravedlnosti, když nabádá, abychom nepřipustili žádnou formu novodobého otroctví.

Nebylo by férové zde nezmínit, že v oblasti oddlužování a exekucí se České republice podařilo v posledních letech dosáhnout znatelného pokroku, zejména pokud jde o lepší vyvážení vztahu mezi dlužníky a věřiteli a regulaci vedlejších nákladů dluhů. Bohužel je však pravdou i to, že řada dobře míněných iniciativ z různých směrů nebyla dotažena do konce, eventuálně byla různými způsoby rozmělněna či pokroucena. Důsledky mnoha těžko obhajitelných exekučních postupů či prakticky nedosažitelné vstupní podmínky pro oddlužení tak u nás nadále dopadají nejen na samotné neplatiče, ale i na jejich blízké příbuzné včetně neplnoletých potomků. A je to obrovská škoda, neboť, jak správně konstatuje expert na problematiku exekucí a oddlužování Daniel Hůle: „Problém exekucí není jen problémem dlužníka a věřitele, ale celé společnosti, kterou to zatěžuje. Na život v chudobě těch lidí paradoxně všichni platíme vyšší sociální náklady.“ 
 
 
Václav Malý, biskup
předseda Rady Iustitia et Pax ČBK

Autor článku:
TS ČBK

Související články