Obsah
Obsah
Portál
Přihlásit se
19. 10. 2021, 16.00
Co se skrývá za souslovím perinatální hospic a komu či jak zařízení Dítě v srdci slouží, popisuje jeho ředitelka Alena Peremská.
Co si pod pojmem perinatální hospic představit?
Jsme zde pro všechny zasažené ztrátou miminka v jakékoliv fázi jeho bytí. Poskytujeme pomoc a podporu v oblasti sociální, ale i krizové intervence a poradenství pro pozůstalé. Naším cílem je dát rodinám podporu a dostatek informací. Zároveň se podílíme na postupné přeměně našeho zdravotnictví v oblasti perinatální paliativní péče.
Komu tedy pomáháte?
Jsme nablízku rodinám, jejichž dítě v průběhu těhotenství nečekaně zemřelo. A také rodinám, které ztratily své dítě již dříve a chtějí svou bolest sdílet, a blízkým osobám rodičů. Sloužíme rovněž rodičům, jejichž dítěti byla během těhotenství diagnostikována život limitující vada a jsou postaveni před volbu, zda těhotenství ukončit, či nechat děťátko přirozeně odejít. Poskytujeme jim neutrální půdu bez tlaku okolí na řešení i prostor ke sdílení obav.
Co chtějí tito rodiče nejčastěji vědět?
Co je čeká, když budou v těhotenství pokračovat. Potřebují informace o diagnóze i prognóze. Potřebují utvořit plán péče, vlastně několik plánů péče. Většinou je třeba zohlednit možnost porodu mrtvého miminka, možnost porodu děťátka, které bude žít jen krátce v nemocnici a porod dítěte, které bude v lepší kondici, než se očekávalo, a bude možné dokonce odejít na čas domů.
To se ovšem musí domlouvat i s lékaři a nemocnicí.
I s tím můžeme pomoci. Včas vybrat vhodný doprovod – většinou dulu, která má přesah podpory i domů, zná se s personálem nemocnice a plán péče s rodinou probírala. Dotyčná rodina utápějící se v emocích tak má o starost méně. Osvícená zdravotnická zařízení už plán péče sestavují s rodiči sama.
Co když se rodiče navzdory pátému přikázání Desatera rozhodnou ukončit těhotenství u dítěte, kterému lékaři diagnostikují postižení neslučitelné se životem...
Je snadné všechny tyto rodiče odsoudit. Když ale stojíte v těchto situacích s nimi a sdílíte jejich bolest, mnohem spíše než soudit mám potřebu je obejmout a plakat s nimi. Taková ztráta je srdcervoucí o to více, že přichází s jejich souhlasem, jejich rozhodnutím. Za všechny tyto rodiny dáváme sloužit mši. Pokud možno dříve, než se rozhodnou. Věřím v Boží milosrdenství a v setkání se všemi našimi dětmi, jednou až zemřeme.
Jaké jsou nejčastější případy, které řešíte?
Vloni jsme ošetřili 496 rodin. Většinou po nečekaném úmrtí miminka v kategorii porod, ale i po samovolném potratu. Hned za nimi následují rodiny, které těhotenství kvůli vážné vývojové vadě ukončily. Nejméně je rodin, které v těhotenství i přes nepříznivou prognózu pokračují. Často ošetřujeme i ztráty násobené – tedy úmrtí miminka v rodině, kdy většinou vyplavou na povrch i podobné příběhy prarodičů z minulosti. A najednou je z jednoho zemřelého miminka třeba pět nebeských dětí a mnoho pozůstalých, kteří potřebují podporu.
V čem potřebují rodiny pomoc od svého okolí, třeba ve farnosti? Co naopak rozhodně nepotřebují, oč nestojí a život jim spíše ztíží?
Nebojte se nabídnout praktickou pomoc: uvařit, upéct, vyzvednout starší děti ze školky, přinést nákup, nabídnout odvoz k lékaři či do pohřební služby. Jsou to úplně obyčejné malé věci, které v době ztráty znamenají hodně. Nepotřebují slova o přírodě, která si poradila, věty o tom, jak jsou mladí a budou mít další děti. Neprospějí jim řeči, jak se o nic nejedná, jak to bylo „včas“. Nechtějí poslouchat o rodinách, které takhle vůbec netruchlily a zvládly to lépe. Nedávejme jim limity, kdy už by se měli „srovnat“ a přestat být smutní. Obecně varuji před bagatelizací ztráty miminka! Je přirozené, že rodiče pláčou. Kdy jindy by už měli plakat, než když ztratí dítě? Je třeba přijmout jejich bolest a nechat je truchlit, jak potřebují. Ten proces trvá přibližně rok a jde ve vlnách. Nelze jej vytěsnit ani urychlit a má svoje zákonitosti. Snaha být rychle v pořádku vede většinou k tomu, že nezpracovaná ztráta vystoupí na povrch v nečekané chvíli a zasáhne v celé své síle. Je zdravé truchlit. Svoji bolest oplakat a odžít.
Předčasně narozená miminka se donedávna spalovala jako biologický odpad. Nyní je lze pohřbít. Jak takový pohřeb vypravit?
Podle zákona o pohřebnictví lze od září 2017 pochovat zesnulé miminko v jakékoli fázi těhotenství. Bohužel se stále setkáváme s tím, že někteří zdravotníci o této novele nevědí a rodinám tvrdí, že na potracené děti nemají nárok. Od úmrtí běží lhůta 96 hodin, kdy je třeba sjednat pohřbení v jakékoli pohřební službě. Může to udělat kdokoli, kdo přijde se svým občanským průkazem a má list o prohlídce zemřelého či potvrzení o potratu. Samotné loučení pak může proběhnout neformálním způsobem, kdy je možné miminko v pohřební služně obléci, pochovat ho, udělat otisky nožičky, ručičky, fotografie… Prostě vypravit do rakvičky. Vůbec není třeba klasický obřad, věnce a svíce. A to spousta lidí netuší a mnoho pohřebních služeb to ani nenabízí.
Více v digitální verzi KT s nově upravenou a čtenářsky přívětivou grafikou. K dispozici je na adrese katyd.cirkev.cz. Lze ho číst z počítačů, tabletů i mobilních telefonů.
Digitální KT je součástí portálu Církev.cz – společného projektu ČBK, Katolického týdeníku a Karmelitánského nakladatelství.
Synodální cesta církve v českých a moravských diecézích začala minulou neděli. Biskupové ji oficiálně zahájili bohoslužbami v katedrálách.
Období synody od konce října 2021 do konce ledna 2022 bude patřit práci ve skupinách ve farnostech, ale klidně také ve školách, společenstvích, řeholních komunitách, laických hnutích...
Cesta k beatifikaci „papeže úsměvů“, jak říkali Janu Pavlu I., je otevřena. Papež František totiž uznal zázrak uskutečněný na jeho přímluvu.
V jeho očích byla válka ‚něčím děsivým‘. Uprostřed vřavy první světové války se usilovně snažil napomáhat mírové iniciativě. Patří mezi světce úzce spjaté s naší zemí: blahoslavený Karel I. Habsburský.
Připravujeme: CO VYPRÁVÍ HŘBITOVY?
Blíží se Vzpomínka na všechny věrné zemřelé a naše výpravy ke hrobům našich předků. K některým ale nikdo nechodí...
Tisk
