Blahoslavená Sandra Sabattiniová: Každá minuta je příležitostí k lásce

V Itálii i dalších zemích ještě neutichly dozvuky beatifikace Carla Acutise, od níž v polovině října uplynul jeden rok, a místní církev se může těšit z nové blahoslavené současnice dnešních mladých lidí. Prefekt Kongregace pro svatořečení, kard. Semeraro, včera v Rimini vedl beatifikační liturgii Sandry Sabattiniové, která zemřela roku 1984 v pouhých 22 letech. Tato duchovní dcera italského kněze Oresta Benziho věnovala svůj krátký život postiženým a narkomanům.
Publikováno: 25. 10. 2021 15:30

Foto: bl. Sandra Sabattiniová (Vatican News)

Alessandra Sabattiniová se narodila 19.8.1961 na jaderském pobřeží v Riccione. Ve dvanácti letech se poprvé setkala s Komunitou papeže Jana XXIII. a jejím zakladatelem, donem Benzim. O dva roky později se pak zúčastnila prvního letního tábora této komunity v Dolomitech, během něhož se zdraví adolescenti starají o své vážně postižené vrstevníky. „Bolí mne celé tělo,“ řekla po návratu své mamince, „ale ty lidi už neopustím.

Sandra (první zprava), za ní don Oreste Benzi

Během dospívání pak tato dívka pokračuje ve své dobrovolnické službě hendikepovaným a chudým lidem, nikoli z dobročinných pohnutek, nýbrž na základě důvěrného přátelství s Kristem, „chudým služebníkem“. V sedmnácti letech si zapisuje: „Říkat: ano, Pane, volím si ty nejchudší, a pokračovat v předchozím životě, by bylo příliš jednoduché. Dnes tedy prohlašuji: volím si Tebe a nic víc“. Tato zásadní volba udávala směr životu normální mladé dívky, která milovala zpěv i sport, dobře hrála na klavír (navdory chybějícímu ukazováku a prvnímu článku prsteníku na levé ruce) a především ráda navazovala vztahy se svým okolím.

Souběžně se však stále více rozvíjel duchovní život této mladé ženy, která trávila dlouhé chvíle v modlitbě před svatostánkem a čerpala posilu z eucharistie. Na začátku osmdesátých let se zapsala na boloňskou medicínu – jejím snem byla lékařská práce v afrických misiích. „Jestliže skutečně miluji, jak mohu snášet, že třetina lidstva umírá hlady, zatímco já žiji v bezpečí a ekonomické stabilitě? Když se budu chovat takto, budu možná dobrá křesťanka, ale nikdy nebudu svatá.Dnes jsme svědky inflace takzvaně dobrých křesťanů, svět ovšem potřebuje světce,“ poznamenala si tehdy. V téže době začala chodit s Guidem Rossim, studentem, který se rovněž angažoval v Komunitě papeže Jana XXIII. Oba dva pak pracovali v terapeutických skupinách pro narkomany, až do osudného 29. dubna ve velikonočním oktávu roku 1984. Cestou na jednu z komunitních akcí Sandru srazilo auto – o tři dny později podlehla těžkým zraněním v boloňské nemocnici.


Guido Rossi, Sandřin snoubenec, ve dvaceti letech

Její snoubenec Guido, dnes ženatý muž, otec dvou dětí a stálý jáhen, tehdy z nemocničního lůžka sebral Sandřin vlas a uchoval jej v krabičce, kterou sama vyzdobila. Tato jediná materiální památka na „svatou snoubenku“, jak ji nazýval don Oreste Benzi, byla v neděli nesena v procesí jako relikvie při beatifikační liturgii. Oč méně hmatatelných vzpomínek se zachovalo, o to více promlouvají Sandřiny zápisky, které shromažďovala už od svých pěti let na lístcích papíru, ve školních diářích a sešitech. Právě don Oreste Benzi pochopil, že tyto řádky dávají nahlédnout do duše hluboké a prosté zároveň, v níž se snoubí racionalita s kontemplací. Dva roky před smrtí (7.9.1982) si během práce v terapeutické skupině zapsala: „Pane, dej, ať veškeré mé konání určuje láska k těmto mladým lidem. Každá minuta je příležitostí k lásce“. A následující deníkový záznam nese datum 27.4.1984, tedy pouhé dva dny před tragickou smrtí: „Nepatří mi tento život, který se odvíjí v rytmu pravidelného dechu, který není můj. Nepatří mi ani tento jasný den. Nic z tohoto světa není tvé, Sandro, uvědom si to! Vše je darem, do něhož Dárce může zasáhnout, kdykoli a jakkoli bude chtít. Pečuj o tento dar, čiň ho plnějším a krásnějším, dokud nenastane tvůj čas.“

K bližšímu seznámení s novou blahoslavenou připravila Komunita Jana XXIII. mnoho různých materiálů – v nové edici vyšel Sandřin Deník, vznikl animovaný film, výstava pod titulem „Volím tebe a to stačí“. Biblistka Laila Lucci po šestiletém bádání ve dvou obsáhlých svazcích sestavila životopis Sandry Sabattiniové a shromáždila její písemný odkaz, pod výmluvým názvem „Svatá odvedle“.


(Ze zdrojů: Avvenire, Vatican News, Komunita papeže Jana XXIII., Corriere della Romagna, přeložila Jana Gruberová)

Zdroj: Vatican News - česká sekce

Autor článku:
TS ČBK

Související články

Další aktuality

Úžas, služba, odvaha: Františkův program pro mladé lidi v Řecku

Poslední papežovo veřejné vystoupení v Řecku symbolicky patřilo budoucnosti této země, tedy jejím mladým lidem, nejenom rodilým Řekům, ale též potomkům zahraničních přistěhovalců, konkrétně pak zástupcům řecké katolické mládeže ze všech koutů této země a studentům katolické školy sv. Dionýsia na severním předměstí Athén. Tuto instituci původně spravovaly voršilky, působící v Řecku od sedmnáctého století (1670), avšak před několika lety (2017) ji svěřily do výchovné misie školských bratří.
06.12.2021

Odpověď arcibiskupa Graubnera na veřejný dopis časopisu Te Deum o vakcinaci

Přinášíme odpověď arcibiskupa Jana Graubnera, předsedy ČBK, na otevřený dopis časopisu Te Deum ohledně výzvy předsedy ČBK k očkování proti nemoci covid-19.
06.12.2021

Nelze mlčet k situaci či ji ignorovat

Přinášíme text apelu Rady Iustitia et Pax v souvislosti s uprchlickou krizí na hranicích Polska a Běloruska.
06.12.2021

Přímé přenosy bohoslužeb od 6. do 12. prosince 2021

Všem, kdo se nemohou zúčastnit mše svaté v kostele, nabízíme přehled bohoslužeb vysílaných během následujících dní přímým přenosem v Televizi Noe a Radiu Proglas.
06.12.2021

Papež v Athénách: Konverze nám pomáhá překonat existenciální pouště

Papež František předsedal mši svaté v řeckých Athénách a vybídl řecké katolíky, aby zůstali v naději navzdory „existenciálním pouštím“ našich životů, protože Pán je tu vždy, aby zaplnil naši prázdnotu, pokud mu uvolníme místo.
05.12.2021