Večer se svatým lékařem Josefem Moscatim

Dne 16. listopadu se v 17.30 ve farnosti sv. Václava v Praze 5 uskuteční mše sv. ke cti sv. Josefa Moscatiho, italského lékaře, vědce a profesora. Celebruje Mons. Zdenek Wasserbauer.

_{Foto: Wikipedia}

Po bohoslužbě následuje program ve farním sále (Nám. 14. října 17/642). Programem provede a postavu tohoto světce bude prezentovat MUDr. Zora Dubská. Několik dalších osob z prostředí zdravotní péče se podělí o to, jak tohoto svatého lékaře objevili, čím je inspiroval a jak zakouší jeho přímluvu ve své práci o nemocné. MUDr. Marie Svatošová bude jednou z nich. Jako zástupce nemocničních kaplanů vystoupí pan Jan Kolouch, který přiblíží práci v tomto prostředí nemocnic.

Datum pražského večera bylo vybráno v souladu se slavností přenesení jeho ostatků ze hřbitova do kostela Gesù Nuovo (Neapol), které se událo dne 16. listopadu 1930. Každý rok v tento den konají neapolští lékaři modlitební procesí místy propojující jeho život s nemocnicí.

Josef Moscati (1880–1927) se narodil jako sedmé z devíti dětí v rodině význačného právníka. Vyrůstal, žil a pracoval převážně v Neapoli. V sedmnácti letech se rozhodl pro lékařské povolání. Osvědčil se nejen jako výborný chirurg a vyhledávaný diagnostik. Kromě přímé péče o nemocné se věnoval i výuce mediků a výzkumu. Svou službu potřebným a trpícím chápal jako službu samotnému Kristu. V jeho době neexistovalo povinné zdravotní pojištění a mnozí nemocní v chudých neapolských čtvrtích si nemohli dovolit ani standardní lékařskou péči, proto jim ji poskytoval často zdarma. Doktor Moscati se nikdy neoženil, ačkoli zůstal v církvi laikem; veškerý svůj volný čas a síly věnoval právě návštěvám chudých pacientů v Neapoli a okolí. Zemřel náhle na infarkt ve své soukromé ordinaci, nebylo mu ani padesát let. Blahořečen byl v roce 1975 (16. listopadu) a 25. října 1987 jej papež Jan Pavel II. svatořečil na závěr biskupské synody o „poslání laiků v církvi“.

Několik jeho myšlenek:
* Pamatujte na to, že se nemáte starat jen o tělo, ale také o ztrápené duše lidí, kteří se k vám utíkají. Kolika bolestem ulevíte spíše radou a nasloucháním než strohým receptem, s nímž je odešlete do lékárny!
* Bůh, který nám všechno dal, bude žádat účty z toho, jak jsme naložili s jeho dary! Blaze nám lékařům, kteří tak často nejsme schopni zahnat nemoc; blaze nám, budeme-li mít na paměti, že kromě těla máme před sebou i nesmrtelnou, božskou duši, jíž máme podle evangelia milovat jako sebe sama.
* Nikoli věda, ale láska proměnila svět. Jen nemnoho lidí se stalo „nesmrtelnými“ díky vědě, ale všichni jsou povoláni k  tomu, aby došli života věčného, tedy dosáhli nesmrtelnosti, pokud se nasadí pro dobro. A v  perspektivě věčnosti je smrt pouhou etapou života, prostředkem naší metamorfózy, která nám umožňuje přejít do vyšší roviny bytí.

_{Zdroj: TZ Paulínky}