František: Příliš mnoho předsudků o zdravotním postižení, přístup k nejlepší péči pro všechny

V poselství k Mezinárodnímu dni osob se zdravotním postižením papež přiznává, že diskriminace je ve společnosti přítomná a že pandemie zvýraznila zranitelnost mnoha lidí. Přátelství s Ježíšem může být duchovním klíčem k přijetí limitů vlastní situace.

^{Foto: Ilustrační foto  (©Minerva Studio - stock.adobe.com)}

Antonella Palermo – Vatican News

'Církev vás miluje a potřebuje'. To je jádro poselství papeže Františka, které bylo včera zveřejněno v souvislosti se Dnem osob se zdravotním postižením, vyhlášeným OSN v roce 1992 a slaveným 3. prosince. Text se zaměřuje na přátelství s Ježíšem: odtud vycházíme a sem se vracíme. Protože je to základní pouto sounáležitosti, které nezklame navzdory křehkosti, kterou prožívá každý, dokonce i sama církev.

Ježíš jako přítel je největší útěchou

Název poselství přebírá verš z Janova evangelia, odkazuje na Poslední večeři a odkazuje na Christus vivit: Ježíš nás nikdy neopouští. 'Je to výsada, kterou jsme byli obdařeni, a stává se naším posláním.'

„Mít Ježíše za přítele je největší útěchou a může z každého z nás udělat vděčného a radostného učedníka, který dokáže dosvědčit, že naše vlastní slabost není překážkou pro život a šíření evangelia. Důvěra a osobní přátelství s Ježíšem mohou být duchovním klíčem k přijetí omezení, která všichni prožíváme, a k smířlivému prožívání naší situace.“

Církev je váš domov

Právě křest nás činí 'plnohodnotnými členy církevního společenství a dává každému bez vyloučení či diskriminace možnost zvolat: 'Já jsem církev!'. Církev, která 'není společenstvím dokonalých, ale učedníků na cestě za Pánem, kteří potřebují jeho odpuštění,' píše papež. Z tohoto poznání vychází pozvání, které odkazuje na List věřícím Říma.

„Každý z vás je povolán, aby na synodální cestu přispěl svým vlastním dílem. Jsem přesvědčen, že pokud se bude jednat o skutečně 'participativní a inkluzivní církevní proces', církevní společenství z něj vyjde skutečně obohacené.“

Stále příliš mnoho stigmat pro osoby se zdravotním postižením

František se zaměřil na přetrvávající diskriminaci osob se zdravotním postižením, které se cítí 've společnosti považovány za cizí entity'. S odvoláním na Fratelli tutti připomíná riziko, že je budeme považovat za oddělené od zbytku společnosti.

„Diskriminace je stále příliš přítomná na různých úrovních společenského života; živí ji předsudky, nevědomost a kultura, která se teprve snaží pochopit neocenitelnou hodnotu každého člověka. Zejména to, že se na zdravotní postižení, které je výsledkem interakce mezi sociálními bariérami a omezeními každého člověka, stále pohlíží, jako by šlo o nemoc, přispívá k tomu, že vaše životy zůstávají oddělené, a podporuje stigmatizaci.“

Kromě toho papež neopomněl zmínit 'nedostatek duchovní pozornosti', který se někdy 'projevoval i odepřením přístupu ke svátostem'. Odkazuje zde na Direktář pro katechezi, kde se jasně uvádí, že nemůže existovat žádná forma odmítnutí.

Náklonnost k těm, kteří trpí kvůli Covidu-19

Papež se ve svém poselství pozastavuje nad těžkostmi, kterým museli všichni čelit během pandemie a které způsobily zvláštní problémy ve službách zdravotně postiženým, kteří již nyní trpí: prodloužený pobyt doma, studium na dálku, nezajištěné služby. Ve svých myšlenkách se papež obrací k těm, kteří pracují v pečovatelských domech.

„Především myslím na ty z vás, kteří žijete v ústavních zařízeních, a na utrpení, které vám způsobuje nucené odloučení od vašich blízkých. V těchto místech se virus projevuje velmi násilně a navzdory obětavosti personálu si vyžádal příliš mnoho obětí. Vězte, že papež a církev jsou vám zvláštním způsobem blízcí, s láskou a něhou!“

Stav postižení by neměl být 'překážkou v přístupu k nejlepší dostupné péči', zdůraznil papež a ocenil iniciativu některých biskupských konferencí (uvedl ty z Anglie a Walesu a z USA), které žádají respektování práva všech na léčbu bez diskriminace.

Nikdo není tak slabý, aby se nemohl modlit

František připomíná, že každý člověk je povolán ke svatosti a že setkání s Ježíšem - jak o něm vyprávějí mnohé biblické příběhy - hluboce proměňuje život člověka, aby se vydal na cestu svědectví. Poté zvláštním způsobem svěřuje poslání, které se rodí z modlitby, a to na příkladu učitelky kontemplace:

„Svatá Terezie z Avily napsala, že 'v těžkých dobách je zapotřebí silných Božích přátel, aby podpořili ty slabé'. Doba pandemie nám jasně ukázala, že jsme všichni zranitelní: Uvědomili jsme si, že jsme na jedné lodi, všichni křehcí a dezorientovaní, ale zároveň důležití a potřební, všichni povolaní veslovat společně. Prvním způsobem, jak to udělat, je modlit se. Všichni to můžeme udělat, a i když jako Mojžíš potřebujeme podpěru (srov. Ex 17,10), jsme si jisti, že Hospodin naši prosbu vyslyší.“

_{Zdroj: Vatican News, česká sekce}