Papež v Athénách: Konverze nám pomáhá překonat existenciální pouště

Papež František předsedal mši svaté v řeckých Athénách a vybídl řecké katolíky, aby zůstali v naději navzdory „existenciálním pouštím“ našich životů, protože Pán je tu vždy, aby zaplnil naši prázdnotu, pokud mu uvolníme místo.

V neděli odpoledne, druhý den své návštěvy Řecka, sloužil papež František mši s místní katolickou komunitou v koncertní síni Megaron v Aténách. Mše svaté se ve dvou různých sálech (kvůli koronavirovým opatřením) zúčastnilo přibližně 2 000 věřících. 
Ve své homilii ke mši svaté ke druhé neděli adventní se papež zamýšlel nad dnešním evangelijním čtením, které hovoří o tom, jak sv. Jan Křtitel na poušti volal lidi k obrácení.
Papež poznamenal, že obraz pouště nám umožňuje uvědomit si, jak cesta vykoupení nezačala v kontextu světských mocenských míst, ale na místě, které je „chudé“, jednoduché a paradoxně nepřístupné a nebezpečné. Ale právě na rozlehlé a vyprahlé poušti se „zjevila Hospodinova sláva“. Je to překvapení pro lidská očekávání, ale krásné poselství, které je třeba ocenit, protože Pán si váží malosti a pokory, a že potřebujeme být vnitřně chudí, bez pýchy, stejně jako poušť. 

Pán navštěvuje naše existenciální pouště

Jan Křtitel připravoval Kristův příchod na poušti kázáním o nutnosti obrácení, poznamenal papež a dodal, že tehdy stejně jako nyní Bůh obrací svůj pohled všude tam, kde čelíme zkouškám nebo smutku. 'Můžeme to zažít v životě: často nás nedokáže oslovit, když jsme uprostřed potlesku a myslíme jen na sebe; daří se mu to zejména v hodinách zkoušky. Navštěvuje nás v obtížných situacích, v našich prázdnotách, v našich existenciálních pouštích.'
V našich životech jsou často chvíle, kdy máme pocit, že jsme ztraceni v poušti, poznamenal, a „právě tam dává Pán pocítit svou přítomnost“, pokud nám naše pýcha nebrání vpustit Ho dovnitř.
Pán nás navštěvuje „slovy blízkosti, soucitu a něhy“ a Janovo kázání na poušti sdílí ono poselství, že Bůh nás navštěvuje, kdekoli se ocitneme, natahuje se „s láskou k naší maličkosti a k ​​osvěžení našich vyprahlých duchů“. Papež svým posluchačům zejména řekl, aby se nebáli maličkosti nebo malé menšiny, ale především „byli otevření Bohu a druhým“.

Obrátit se znamená „myslet dál“

Důraz Jana Křtitele v kázání na „obrácení“ nás může zpočátku znepokojovat, protože si uvědomujeme, jak může být změna našich způsobů tak frustrující obtížná, ale často je to proto, že se na to díváme pouze z hlediska dosažení morálního dokonalost, něco, čeho nikdy nemůžeme dosáhnout sami.
Náš problém je, podle papeže Františka v tom, že je vše na nás. „Řečtina, nám může pomoci s etymologií evangelijního slovesa 'obrátit se', metanoéin. Skládá se z předložky metá, která zde znamená nad, a slovesa noéin, které znamená myslet. Obrátit se tedy znamená myslet nad, myslet výše, to znamená překročit obvyklý způsob myšlení, překročit naše obvyklá myšlenková schémata.“
Vysvětlil, že to znamená zbavit se víry ve vlastní soběstačnost nebo myslet jen na sebe a na to, jak věci děláme. „Jan nás vybízí k obrácení, abychom šli dál a nezastavovali se zde; abychom šli dál, než nám říkají naše instinkty a než nám říkají naše myšlenky, protože skutečnost je větší: je větší než naše instinkty, než naše myšlenky.“

Bůh je vždy přítomen

Obrácení je o poznání, že „Bůh existuje. Musíme mu důvěřovat, protože On je naše 'nad', naše síla. Všechno se změní, když mu dáme první místo. Zde je obrácení: Pán potřebuje pouze naše otevřené dveře, aby vstoupil a konal zázraky, stejně jako mu stačila poušť a Janova slova, aby přišel na svět. Víc nežádá.“

S Bohem se věci opravdu mění

Na závěr se papež modlil o milost, abychom všichni věřili, „že s Bohem se věci skutečně mění“, protože On může zahnat náš strach, uzdravit naše rány a „proměnit naše vyprahlá místa v prameny vod.“
„Prosme o milost naděje, protože právě naděje oživuje víru a rozněcuje lásku, protože právě po naději dnes žízní pouště celého světa.“

_{Zdroj: Vatican News, anglická redakce}