Co znamená „obstát v dnešním světě“?

Rada Iustitia et Pax se zamýšlí nad tím, jak reflektovat současný pandemický stav společnosti v oblasti vzdělávání. Dát vzdělávání náležitou prioritu znamená hlavně usilovat v něm o spolupráci založenou na vědomí, že je v našem zájmu předat nastupující generaci to nejlepší z nás a že naděje je zakotvená v solidaritě.

Věz, že taková je i moudrost pro tvou duši, když ji získáš, kyne ti budoucnost, nepřijde nazmar tvoje důvěra. (Kniha Přísloví 24,14)

Bezprecedentní přerušení prezenční výuky ve školách v období kulminující pandemie bude mít dalekosáhlé sociálně ekonomické důsledky. Distanční vzdělávání dramaticky prohlubuje rozdíly mezi žáky, z nichž se mnozí potýkají i s psychickými problémy. Negativní ekonomické důsledky distančního vzdělávání vyčíslil Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) jen za půl roku na 660 miliard korun. Chceme-li minimalizovat negativní dopady měsíce omezené výuky, je třeba udělat všechno pro to, aby se vzdělání nové generace dostalo do zorného pole celé společnosti.

Je povzbuzující, kolik učitelů si kreativně poradilo s úskalími on-line výuky a kolik organizací se zapojilo do pomoci dětem, které neměly přístup k internetu a počítači. Mnozí spoluobčané, včetně stovek mladých lidí, pomáhali jako dobrovolníci anebo přispěli staršími počítači či finančními dary. Vážíme si všech, kdo se zapojili do aktivit spojených s Národním plánem doučování, který se snaží nejviditelnější a nejpalčivější negativa zmírnit. Je zřejmé, že pandemie v mnohých z nás posílila vědomí sounáležitosti a solidarity.
 
V této souvislosti je třeba ocenit též vládou schválenou Strategii 2030+, jejímž cílem je modernizace vzdělávání tak, aby děti i dospělí „obstáli v dynamicky se měnícím světě“. Nezodpovězenou otázkou ovšem zůstává, co znamená ono obstát.
 
Od nástupu pandemie slyšíme, že „krize nás vrací k otázkám“. Vždyť výchova sama o sobě spočívá ve vzdělávání a kultivaci otázek, velkých otázek a velkých tužeb. Moudrý učitel vede žáky k umění kritiky, dokáže z nevnímaného samozřejmého učinit realitu hodnou pozornosti. Ukazuje, jak kriticky hodnotit a co má jaký smysl. Výchova spočívá v předávání smyslu života nejen slovem, ale i zkušeností, vlastním příkladem, uváděním do plnosti reality. Základní metodou výchovy, vzdělání a rozvoje je setkávání. Setkání s druhým, setkání s jinakostí. V centru vzdělávacího procesu je člověk, „učíme děti, ne předměty“ a kultivace jejího vztahu k jinakosti, ke druhé osobě, jinému člověku. Úspěch výchovy nespočívá ani tak na připravenosti učitele, na schopnostech žáků, ale na kvalitě jejich setkání, na kvalitě vztahu.
 
Opakované vlny současné pandemie vedou k uzavírání se, k nedůvěře v okolí, k izolaci a v důsledku ke ztrátě kritického posouzení různých „alternativních výkladů světa“. Kvůli strachu z jinakosti a odlišnosti jinakost nevnímáme jako výzvu a obohacení pro vlastní identitu
a růst, ale převážně jako hrozbu, kterou je potřeba vyloučit. Chybí schopnost, která by spojovala odlišnost, rovnost, svobodu, identitu. Rozdělení a neschopnost přijmout argumenty druhého vznikají tam, kde nejsme s to se jiným otevřít, mluvit s nimi, spolupracovat. Základem vzdělávání, ať v tuzemském nebo globálním kontextu je pozvání ke kultuře setkání a tím k vzájemnému obohacování prostřednictvím naslouchání a sdílení.
 
Papež František představil jako cestu z krize, kterou pandemie naplno odhalila, tedy z krize našich priorit, způsobu, jímž se vztahujeme k sobě, k druhým a k životnímu prostředí, tak zvaný „Globální vzdělávací pakt“ (https://www.educationglobalcompact.org/en/). V uplynulých měsících se k němu přihlásilo UNESCO a řada dalších významných aktérů. Iniciativa vychází z předpokladu, že pro úspěšné vzdělávání je zapotřebí spolupráce rodiny, školy, spolků, obcí, zaměstnavatelů, odborných pracovišť. Z institucí, zaměřených na různorodé cíle, se mají stát spojenci v jedné velké „education village“. Že nejde o nějakou utopii, popsal na příkladu Chraštic tamní učitel Bohuslav Hora (Respekt 7/2021).
 
Dát vzdělávání náležitou prioritu znamená nejen pamatovat na jeho odpovídající podíl ve státním rozpočtu, ale také usilovat o takovou „vzdělávací vesnici“ – tedy o spolupráci založenou na vědomí, že je v našem zájmu předat nastupující generaci to nejlepší z nás. Neměli bychom usilovat o nic méně, než aby se dnešní děti stávaly protagonisty společnosti, v níž se dobře žije: aby odvážně zhodnocovaly a nabízely nová řešení, aby s odvahou přebíraly odpovědnost a podporovaly spolupráci spíš než bezohledné soupeření. Naděje je zakotvená v solidaritě.
 
Papež František, lidstvo nabádá skrze loňské říjnové poselství u příležitosti setkání o globálním spojenectví v oblasti vzdělání a výchovy na Papežské Lateránské univerzitě: „Musíme se posunout vpřed, všichni dohromady, každý, jak je, ale neustále s pohledem dopředu upřeným na budování civilizace harmonie a jednoty, ve které nebude místo pro hroznou pandemii kultury, kde je vše „na jedno použití“.“
 
 
 
                                                                                                  Václav Malý, biskup
                                                                                    předseda Rady Iustitia et Pax ČBK