Papežova modlitba Anděl Páně: Modlitba otevírá naše srdce Pánu

Papež František dnes u polední modlitby Anděl Páně v proslovu z okna Apoštolského paláce věřícím doporučil slavit výročí přijetí křtu jako osobní svátek:

„Chci rozšířit svou modlitbu a požehnání na všechny novorozené děti, které přijaly nebo přijmou křest v tomto období. Ať je Pán žehná a Panna Maria ochraňuje. A vám všem doporučuji: naučte se datum svého křtu. Kdy jsem byla pokřtěna? Kdy jsem byl pokřtěn? Nesmíte na ten den zapomenout a připomínejte si ho jako sváteční.“

Papež se modlil za Kazachstán

Po společné modlitbě mariánské antifony a udělení požehnání Svatý Otec reagoval na zprávy o nepokojích v posledních dnech v Kazachstánu:

„Drazí bratři a sestry, se zármutkem jsem se dozvěděl o obětech během protestů, které v uplynulých dnech vypukly v Kazachstánu. Modlím se za ně a za jejich rodiny a za to, aby se co nejdříve obnovil sociální smír prostřednictvím hledání dialogu, spravedlnosti a společného dobra. Svěřuji kazašský lid pod ochranu Panny Marie, Královny klidu z Ozernoe.“

Ozernoe (Озерное) je středisko života katolíků v severní oblasti Kazachstánu, známé svou mariánskou svatyní a klášterními komunitami benediktinů a karmelitánek. Jeho počátky se spojují s přítomností volynských Poláků vyvezených do této oblasti koncem 30. let 20. století. V období hladu během 2. světové války jim zachránilo život přechodně vytvořené jezero bohaté na ryby, což se s vděčností traduje jako zázračné dobrodiní Boží prozřetelnosti.

Papežova promluva před nedělní polední modlitbou Anděl Páně 9. ledna

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Evangelium dnešní liturgie nám ukazuje scénu, kterou začíná Ježíšův veřejný život: on, který je Božím Synem a Mesiášem, jde na břeh řeky Jordán a nechává se pokřtít Janem Křtitelem. Po zhruba třiceti letech života ve skrytu se Ježíš nepředstaví nějakým zázrakem nebo tím, že by se posadil na židli a učil. Postaví se do řady lidí, kteří se chtěli nechat pokřtít od Jana. Dnešní liturgický hymnus říká, že lidé šli ke křtu s nahou duší a bosými nohami, pokorně. Ježíš sdílí osud nás hříšníků, sestupuje k nám: sestupuje do řeky jako do zraněných dějin lidstva, ponořuje se do našich vod, aby je uzdravil, a ponořuje se s námi, uprostřed nás. Nevystupuje nad nás, ale sestupuje k nám s nahou duší, s bosými nohami, jako lid. Nejde sám ani se skupinou privilegovaných vyvolených. Ne: jde s lidmi. Patří k tomuto lidu a jde s ním, aby se nechal pokřtít spolu s tímto pokorným lidem.

Zastavme se u jedné důležité věci: ve chvíli, kdy Ježíš přijímá křest, text říká, že „se modlil“ (Lk 3,21). Je dobré, abychom se nad tím zamysleli: Ježíš se modlí. Ale jak? Modlí se on, Pán, Syn Boží, jako my? Ano, Ježíš – evangelia to opakují mnohokrát – tráví hodně času modlitbou: na začátku každého dne, často v noci, před důležitými rozhodnutími... Jeho modlitba je živý dialog, důvěrný vztah s Otcem. V dnešním evangeliu tak můžeme vidět dva momenty Ježíšova života: na jedné straně sestupuje k nám do vod Jordánu, na druhé straně pozvedá svůj pohled a své srdce v modlitbě k Otci.

Je to pro nás velké poučení: všichni jsme ponořeni do problémů života a do mnoha zamotaných situací, jsme povoláni čelit těžkým okamžikům a rozhodnutím, která nás stahují dolů. Pokud však nechceme být rozdrceni, musíme vše pozvednout nahoru. Modlitba není úniková cesta, modlitba není magický rituál ani opakování zpěvů naučených nazpaměť. Ne. Modlitba je způsob, jak v sobě nechat působit Boha, jak pochopit, co nám chce sdělit i v těch nejtěžších situacích, modlitba je síla jít dál. Tolik lidí, kteří mají pocit, že nemohou jít dál, se modlí: „Pane, dej mi sílu jít dál.“ I my jsme to mnohokrát udělali. Modlitba nám pomáhá, protože nás sjednocuje s Bohem, otevírá nás k setkání s ním. Ano, modlitba je klíčem, který otevírá srdce Pánu. Je to dialog s Bohem, je to naslouchání jeho slovu, je to klanění: zůstávat v tichu a svěřovat mu to, co žijeme. Někdy je to také proto, abychom k němu volali jako Job, jindy proto, abychom si na něj vylili zlost. Křičet jako Job; on je otec, dobře nám rozumí. Nikdy se na nás nezlobí. A Ježíš se modlí.

Modlitba – abychom použili krásný obraz z dnešního evangelia – „otevírá nebe“ (srov. v. 21). Modlitba otevírá nebe: dává životu kyslík, dává dech i uprostřed úzkosti a umožňuje nám vidět věci šířeji. Především nám umožňuje prožít stejnou zkušenost jako Ježíš u Jordánu: dává nám pocítit, že jsme děti milované Otcem. I nám, když se modlíme, Otec říká, jako Ježíšovi v evangeliu: „Ty jsi můj syn, ty jsi milovaný“ (srov. v. 22). Naše bytí dětmi začalo dnem křtu, který nás ponořil do Krista a jako členy Božího lidu z nás učinil milované děti Otce. Nezapomeňme na datum našeho křtu! Co kdybych se teď každého z vás zeptal: Jaké je datum vašeho křtu? Někteří si to možná nepamatují. To je krásná věc: připomínat si datum svého křtu, protože je to naše znovuzrození, okamžik, kdy jsme se s Ježíšem stali Božími dětmi! A až přijdeš domů - pokud to nevíš - zeptej se maminky, tety, babičky nebo prarodičů: „Kdy jsem byl pokřtěn nebo pokřtěná?“ A nauč se ten svátek oslavit, poděkovat Pánu. A dnes v tuto dobu se ptejme sami sebe: Jaká je moje modlitba? Modlím se ze zvyku, modlím se neochotně, jen odříkávám formule, nebo je moje modlitba setkáním s Bohem? Jsem hříšník, který je vždy mezi Božím lidem a nikdy není izolován? Pěstuji důvěrný vztah s Bohem, vedu s ním dialog, naslouchám jeho slovu? Mezi mnoha věcmi, které během dne děláme, nezanedbávejme modlitbu: věnujme jí čas, používejme krátké invokace, které často opakujme, každý den čtěme evangelium. To je modlitba, která otevírá nebe.

A nyní se obracíme k Panně Marii, modlící se Panně, která svůj život proměnila v píseň chvály Bohu.

Přeložil Petr Vacík

_{Zdroj: Vatican News, slovenská a česká sekce}