Papež k diplomatům o pandemické „léčbě realitou“

Pokračující pandemie a s ní spojené ideologické kontrasty, nejednotná migrační politika Evropské unie, krize multilaterální diplomacie a důvěryhodnosti mezinárodních institucí, přetrvávající zástupné války a nemorální vlastnictví jaderných zbraní. Na tyto problémy současného světa existuje možné řešení: osobní odpovědnost, výchova, práce, dialog a bratrství. Cílem diplomacie je totiž umocňovat svornost vymaněním z tekutých písků konfliktnosti, řekl papež velvyslancům, akreditovaným ve Vatikánu.

^{Foto: společná fotografie papeže s diplomatickým sborem v Sixtinské kapli, Vatican Media}

Se Svatým stolcem v současnosti udržuje udržuje diplomatické styky 183 států, Evropská unie a Suverénní řád maltézských rytířů, jejichž jménem papeže pozdravil děkan diplomatického sboru, kyperský velvyslanec George Poulides.

Po úvodním poděkování za pozornost vůči roli Svatého stolce v mezinárodním společenství se papež František ihned věnoval jednomu z nejpalčivějších problémů dneška: koronavirové pandemii, která nadále kosí oběti a vede k sociální izolovanosti, byť se omezil vážný průběh onemocnění tam, kde proběhla účinná očkovací kampaň:

„Je proto důležité, aby pokračovaly snahy o co možná největší imunizaci obyvatelstva, což vyžaduje mnohostranné úsilí na osobní, politické a mezinárodní rovině, především však na osobní úrovni. Všichni neseme odpovědnost za péči o své zdraví, která se projevuje v úctě ke zdraví našich bližních a je mravní povinností. Jak ale konstatujeme, žijeme bohužel ve světě silných ideologických kontrastů a mnohdy podléháme vlivu momentálních ideologií, vystavěných na nepodložených zprávách či chabě doložených údajích. Každé ideologické tvrzení přetíná vazby lidského rozumu s objektivní realitou věcí. Právě pandemie nám naopak ukládá jakousi „léčbu realitou“, která si žádá, abychom pohlédli problému do tváře a zvolili si vhodné nápravné prostředky k jeho vyřešení. Vakcíny nejsou kouzelným nástrojem, vedoucím k vyléčení, avšak zajisté společně s další léčbou, kterou je třeba vyvinout, představují nejrozumnější řešení při předcházení této nemoci.“

Političtí představitelé mají ve svém úsilí o společné dobro dbát na účast a odpovědnost občanů a sdělovat svá rozhodnutí o prevenci a imunizaci prostřednictvím jasné komunikace, aby se zabránilo „sociálnímu realitivismu“, podlamujícímu společenskou soudržnost, dodal František a vyzval mezinárodní společenství k zajištění rovného přístupu k základní lékařské péči i proticovidovým vakcínám pro obyvatelstvo všech států. Zároveň naléhal na politiku nezainteresovaného vědeckého sdílení v rámci Světové zdravotnické organizace a úpravu právních nástrojů k zamezení farmaceutického monopolu.

Papež poté bilancoval svá setkání se státníky a apoštolské cesty v minulém roce, přičemž vyzdvihl zejména prosincovou návštěvu střediska pro migranty na ostrovu Lesbu. Jak řekl, v očích těchto lidí zahlédl strach z nejisté budoucnosti i stesk po vlasti, kterou byli nuceni opustit.

„Před těmito tvářemi není na místě lhostejnost, nemůžeme se obehnat zdí s ostnatým drátem pod záminkou, že tak chráním svou bezpečnost nebo životní styl. Děkuji proto všem, jednotlivcům i vládám, kteří migrantům zaručují přijetí a ochranu, ujímají se jejich lidského rozvoje a integrace v cílových zemích. Jsem si vědom obtíží, s nimiž se některé státy střetávají, a zajisté nelze po nikom žádat něco, co nemůže udělat. Existuje však výrazný rozdíl mezi přijetím, byť omezeným, a naprostým odmítáním.“

V tomto ohledu papež vybídl Evropskou unii k vnitřní soudržnosti při nakládání s migračními proudy, podobně jako to evropské státy učinily při řešení pandemických dopadů. „Je třeba vytvořit důsledný systém zahrnující migrační a azylovou politiku za sdílené odpovědnosti a integrace těch, které je možné přijmout“, doporučil František. Jak vzápětí podotkl, migrace stejně jako jiné výzvy současného světa – pandemie či klimatické změny – mají globální povahu. V současnosti jsme nicméně svědky prohlubujícího štěpení, které stupňuje pocity nejistoty a vratkosti.

„Potřebujeme naopak posílit smysl pro naši společnou totožnost jediné lidské rodiny. Alternativou je pouze rostoucí izolace, (...) ohrožující multilateralismus, tedy onen diplomatický styl, jímž se vyznačovaly mezinárodní vztahy od konce druhé světové války“.

Poznamenal papež s poukazem na ztrátu účinnosti a důvěryhodnosti mnoha mezinárodních institucí, které těžiště svého zájmu přenesly na okrajové problémy, diktované nebezpečným uniformním myšlením, jež popírá přirozené základy lidstva a kulturní kořeny mnoha národů a přepisuje dějiny pomocí současných kategorií. Římský biskup varoval před touto ideologickou kolonizací, stírající smysl pro jakoukoli identitu, a zdůraznil potřebu skutečně inkluzivní multilaterální diplomacie, která by doceňovala různorodost.

V závěru papež poukázal na světová válečná ohniska a vybídl mezinárodní společenství k zamyšlení nad nekonečnými střety, které se mění v zástupné války. Všechny tyto konflikty těží z kvetoucího, bezskrupulózního obchodu se zbraněmi.

„Děláme si iluze o tom, že zbrojení slouží jen k odstrašení případných agresorů. Dějiny a bohužel také denní zprávy nás učí, že tomu tak není. Kdo vlastní zbraně, dříve či později je použije (...). Svět bez jaderných zbraní je možný a nezbytný. Svatý stolec rozhodně potvrzuje, že jaderné zbraně jsou nepřiměřené a nevhodné nástroje v reakci na ohrožení v 21. století a jejich vlastnictví je nemorální.'

Jaderné zbraně totiž kromě katastrofických humanitárních a ekologických důsledků brání všestrannému lidskému rozvoji, který naopak podněcuje kultura bratrství a dialogu, zakládající se na vzdělání a výchově, důstojné práci a úsilí o mír, loučil se papež s velvyslanci akreditovanými u Svatého stolce.

_{Zdroj: Vatican News, česká sekce}