Čtvrtstoletí v kněžské službě si dnes připomněli někteří kněží brněnské diecéze

Čtvrt století od svého kněžského svěcení si v těchto dnech připomínají někteří kněží brněnské diecéze. V roce 2000 je vysvětil biskup Vojtěch Cikrle, který jim dnes děkuje za vytrvalou službu a modlí se za nová povolání. Kněží se ohlížejí za svou cestou s vděčností – ať už za sílu svátostí, misijní přítomnost mezi lidmi nebo zázraky skryté v každodennosti.

„Ten den si pamatuji velmi živě. Bylo nás tehdy vysvěceno čtrnáct novokněží. Jeden z nejsilnějších momentů pro mě bylo pomazání rukou svatým olejem – v tu chvíli jsem naplno vnímal, že jsem skutečně poslán ke kněžské službě,“ vzpomíná na své kněžské svěcení P. František Nechvátal, farář v Dražovicích. Spolu s dalšími bratry v kněžské službě si dnes při děkovné mši svaté připomněl 25 let od této události. Čtrnáct novokněží brněnské diecéze v jubilejním roce 2000 světil tehdejší biskup Mons. Vojtěch Cikrle: „Byla to pro nás velká radost, povzbuzení a naděje. Ani se mi nechce věřit, že od té doby uplynulo již čtvrt století. Tehdejším novokněžím, kteří jsou dnes už zkušení a zasloužilí duchovní, přeji, aby i nadále každý den nacházeli v Ježíši Kristu bohatství všeho druhu a štědře z něho rozdávali dál. Každý den se modlím za ně, ale také (a věřím, že spolu s vámi všemi) za nová povolání. Věřím, že letošní jubilejní rok naděje k tomu může pomoci,“ vyjadřuje své přání biskup Vojtěch.

P. František Nechvátal vzpomíná, že první dny po svěcení prožíval velkou radost, ale zároveň i rozechvění a nejistotu: „Pán mi v té době dával mnoho znamení, takových malých ‚zázraků‘, že je se mnou. Postupně jsem také začal objevovat různé dary, které jsem pro tuto službu obdržel.“ A dodává, že zatímco na začátku svého kněžského působení se soustředil především na udělování svátostí a výuku náboženství, dnes si mnohem více uvědomuje důležitost misijního rozměru kněžství - přítomnosti nejen v kostele, ale také ve škole a mezi lidmi v obci. Co mu v kněžství přináší největší radost? „Radost mi přináší chvíle, kdy vidím, že Bůh jedná. Silně mě zasáhl případ těžce zraněného chlapce, který se po udělení svátosti pomazání nemocných zázračně uzdravil. Velkým povzbuzením jsou i svědectví lidí, kteří se obrátili – to jsou momenty hluboké vděčnosti za dar kněžství. Radost mi přináší také každé slavení svátostí – ať už křest, požehnání novomanželům nebo nedělní mše s farníky. A mám radost i ze všeho dobrého, co se v životě farnosti a diecéze podaří.“

Pro P. Josefa Maincla, faráře a děkana v Telči, je radostí v kněžství požehnaně: „Od úsměvu malého dítěte až po tiché poslední vydechnutí člověka, který po mnoha letech přijal svátosti a dokončil svou pozemskou pouť.“ Při vzpomínce na svěcení vybavuje svou radost z živé víry ve společenství církve. A dodává, že za uplynulých 25 let se jeho pohled na smysl kněžské služby nezměnil: „Pořád je to rozdávání z pokladu, který nám Bůh ve své lásce nezaslouženě svěřil. I když v praktickém životě se k tomuto poslání postupně nabalilo více administrativních povinností, než by mi bylo milé.“ 

Před 25 lety byl na kněze vysvěcen také P. Karel Chylík, nynější správce farnosti Sloup u Moravského krasu. „Vím, že jsem neprožíval žádné povznášející pocity ve smyslu: ‚už je to tady‘, ale určitě jsem nepociťoval tak velkou nervozitu jako před vysvěcením na jáhna, kdy jsem téměř celou noc nemohl usnout,“ usmívá se při vzpomínce na den svého svěcení. Smysl kněžství vidí v ukazování na Boha skrze jeho Slovo, svátosti, skrze přijetí lidí takových, jací jsou. „Mám radost při každém sloužení mše svaté. Nebo při setkávání s člověkem, u kterého jsem cítil zpočátku vůči církvi a knězi odstup, ale nyní vnímám, že ‚roztává‘. Radost mi dělá, když můžu podpořit přijetím, modlitbou či svátostí někoho, kdo se cítí být v církvi odstrkovaný, protože nezapadá do našich škatulek,“ sděluje P. Karel.