Během čtvrtého dne své apoštolské cesty do Španělska, 9. června, se papež Lev XIV. dopoledne v Madridu setkal s dobrovolníky, kteří se podíleli na přípravě jeho návštěvy. Následně odcestoval do Barcelony, kde se v katedrále Svatého kříže a svaté Eulálie pomodlil polední modlitbu a večer se zúčastnil modlitební vigilie na Olympijském stadionu Lluíse Companyse.
Při setkání s dobrovolníky v Madridu ocenil Svatý otec velkorysost tisíců lidí, kteří věnovali svůj čas, schopnosti a energii službě druhým. Mnozí si kvůli přípravám vzali dovolenou, jiní se organizaci papežské návštěvy věnovali několik měsíců. „Každý z vás dal to, co mohl – své srdce, ruce, nápady, talenty i úsměv,“ řekl papež a ujistil přítomné o své vděčnosti.
Ve svém proslovu připomněl Ježíšovo podobenství o kvasu a zdůraznil, že právě nezištná služba pomáhá proměňovat společnost zevnitř. „Nezištnost je jako kvas, který napomáhá růstu lidského, etického a duchovního rozměru společnosti,“ uvedl. Zároveň vyzval křesťany, aby ve světě poznamenaném sobectvím a honbou za ziskem vydávali svědectví o Boží lásce konkrétní službou druhým.
Papež Lev XIV. se poté letecky přesunul z Madridu do Barcelony, kam dorazil krátce před 13. hodinou. Tím začala druhá etapa jeho apoštolské cesty ve Španělsku. Prvním bodem programu byla návštěva katedrály Svatého kříže a svaté Eulálie (Catedral de la Santa Cruz y Santa Eulalia), kde se spolu s místní církevní obcí pomodlil polední modlitbu.
Ve své promluvě vyzval věřící, aby byli „svědky a proroky jednoty“ ve světě poznamenaném válkami, rozdělením a rostoucím individualismem. Církev přirovnal k milované Nevěstě a k Tělu Kristovu, v němž má každý své jedinečné místo a poslání. Zdůraznil, že církev vyrůstá především z Boží lásky a že jen ten, kdo se nechá Bohem milovat, může spolu s druhými budovat díla lásky a společenství. Povzbudil věřící, aby do společnosti přinášeli přijetí, harmonii a pokoj i za cenu osobních obětí a zřeknutí se vlastních zájmů.
Večer se papež Lev XIV. setkal s desítkami tisíc mladých lidí na modlitební vigilii na Olympijském stadionu Lluíse Companyse. V dialogu se třemi mladými svědky hovořil o hledání smyslu života, duševním zdraví, utrpení a odpuštění. Připomněl, že člověk je stvořen pro nekonečno, a proto jej žádný úspěch ani pozemské naplnění nemůže zcela uspokojit.
Mladé povzbudil, aby se nenechali pohltit kulturou zaměřenou pouze na výkon a vlastní image, ale nacházeli prostor pro ticho, modlitbu a setkání s Bohem. V souvislosti s depresí a lidským utrpením zdůraznil, že Bůh člověka neopouští ani v nejtemnějších chvílích a že Kristův kříž je znamením Boží blízkosti a soucitu. Hovořil také o odpuštění jako o cestě postupného uzdravování vnitřních ran, která vyžaduje čas, trpělivost a Boží milost.
V následné homilii rozjímal nad postavou Nikodéma, který přichází za Ježíšem v noci. Připomněl, že každý člověk prochází obdobími nejistoty, pochybností a hledání, avšak právě tyto „noci“ mohou být místem nového zrození a obnovy. Vyzval přítomné, aby se nebáli hledat Boha s důvěrou a otevřeným srdcem, protože světlo evangelia dokáže člověka vést „z noci do světla“ a otevřít mu cestu k životu, který nekončí.
Zdroj: Vatican News