Doktrinální deklarace umožní požehnání pro "neregulérní" páry

Dikasterium pro nauku víry dnes, 18. prosince, vydalo papežem schválenou deklaraci "Fiducia supplicans", která umožňuje žehnat "neregulérním" párům, které tvoří i osoby stejného pohlaví. To však bude možné pouze za předpokladu, že žehnání nebude součástí žádného obřadu a nepůjde o napodobování sňatku. Nauka o manželství se nemění a žehnání neznamená schválení svazku.

Pokud dvě osoby požádají o požehnání, bude možné, aby duchovní souhlasil, i když je stav páru považovaný za "neregulérní". Toto gesto pastorační blízkosti však nesmí obsahovat prvky, byť jen vzdáleně, podobné obřadu sňatku. Stojí mimo jiné v deklaraci Fiducia supplicans o pastoračním významu požehnání, kterou vydalo Dikasterium pro nauku víry a schválil ji papež František. Dokument, který se zabývá tématem požehnání, rozlišuje mezi obřadním a liturgickým požehnáním a spontánním požehnáním, které se více podobá gestům lidové zbožnosti. Právě v této druhé kategorii se hovoří i o možnosti přijímat i ty, kteří nežijí podle norem křesťanské morální nauky, ale pokorně prosí o požehnání. Naposledy v srpnu před 23 lety vydalo Svaté oficium deklaraci (v roce 2000 Dominus Jesus), dokument tak důležité doktrinální hodnoty.

Fiducia supplicans začíná úvodem prefekta dikasteria kardinála Víctora Manuela Fernándeze, který vysvětluje, že deklarace prohlubuje pastorační význam požehnání a umožňuje rozšířit a obohatit jeho klasické chápání prostřednictvím teologické reflexe založené na pastorační vizi papeže Františka. Úvaha, která znamená skutečný vývoj s ohledem na to, co bylo o požehnání řečeno doposud a zahrnuje možnost žehnat párům v neregulérních situacích a párům stejného pohlaví, aniž by tím byl oficiálně stvrzen jejich status nebo jakkoli pozměněno věčné učení církve o manželství. 

Po prvních odstavcích (1-3), kde je připomenuto prohlášení z roku 2021, které je nyní prohloubeno a nahrazeno, deklarace představuje požehnání ve svátosti manželství (odst. 4-6) a  prohlašuje za nepřípustné využití obřadů a modliteb, které by mohly vyvolat zmatek mezi tím, co je konstitutivní pro manželství a tím, co mu odporuje. V žádném případě se nesmí uznávat za manželství něco, co jím není. Opakuje se, že podle odvěké katolické nauky jsou za přípustné považovány pouze sexuální vztahy v manželství mezi mužem a ženou.

Druhá rozsáhlá kapitola dokumentu (body 7-30) analyzuje význam různých žehnání, jejichž cílem jsou osoby, předměty zbožnosti, místa života. Připomíná, že z přísně liturgického hlediska žehnání vyžaduje, aby předmět žehnání odpovídal Boží vůli vyjádřené v učení církve. Když se vhodným liturgickým obřadem vzývá požehnání určitých lidských vztahů, je nutné, aby to, co je žehnáno, mohlo odpovídat Božím záměrům vepsaným do stvoření (11). Církev tedy nemá pravomoc udělovat liturgické požehnání neregulérním párům nebo párům stejného pohlaví. Je však třeba se vyvarovat rizika, že by se význam požehnání redukoval pouze na tento bod a pro prosté požehnání se požadovaly stejné morální podmínky, jaké se požadují pro přijetí svátostí (12).

Po rozboru požehnání v Písmu nabízí deklarace  teologicko-pastorační chápání. Kdo prosí o požehnání, ukazuje, že potřebuje spásnou Boží přítomnost ve svých dějinách, protože vyjadřuje žádost o Boží pomoc, prosbu o lepší život (21). Tato prosba by měla být vítána a oceňována mimo liturgický rámec, když se člověk nachází v prostředí větší spontánnosti a svobody (23). Z pohledu lidové zbožnosti, je požehnání třeba oceňovat jako úkony zbožnosti. K jejich udělení tedy není třeba vyžadovat jako předpoklad předchozí morální dokonalost.

Na základě odpovědi papeže Fratniška na tzv. dubia kardinálů zveřejněná v říjnu loňského roku, která vyzývala k rozlišování možnosti forem požehnání, o něž žádá jedna nebo více osob, a které nepředávají chybné pojetí manželství (26), dokument uvádí, že tento typ požehnání je nabízen všem, aniž by se cokoli žádalo, a dává lidem pocítit, že zůstávají požehnaní navzdory svým chybám, a že nebeský Otec nadále chce jejich dobro a doufá, že se nakonec otevřou dobru (27).

Existují různé příležitosti, při nichž lidé spontánně přicházejí požádat o požehnání, ať už na poutích, v kostelech nebo dokonce na ulici, když potkají kněze, a takové požehnání je adresováno všem, nikdo nemůže být vyloučen (28). Proto i nadále platí zákaz využívat postupy nebo obřady pro tyto případy stanovené. Duchovní se však může připojit k modlitbě osob, které ačkoli jsou ve svazku, který se v žádném případě nedá přirovnat k manželství, ale touží se svěřit Pánu a jeho milosrdenství, dovolávat se jeho pomoci, nechat se vést k většímu pochopení jeho plánu lásky a pravdy (30).

Třetí kapitola deklarace (body 31-41) otevírá možnost těchto požehnání, která představují gesto vůči těm, kdo poznávají, že jsou v nouzi a potřebují jeho pomoc, nenárokují si legitimitu svého vlastního postavení, ale prosí, aby vše, co je v jejich životě a vztazích pravdivé, dobré a lidsky platné, bylo vloženo, uzdraveno a povzneseno přítomností Ducha Svatého (31). Takové požehnání nemá být standardizované, ale má být svěřeno praktickému rozlišování v konkrétní situaci (37). Přestože se žehná pár a ne svazek, deklarace zahrnuje mezi to, co je žehnáno, legitimní vztahy mezi oběma osobami: v krátké modlitbě, která může předcházet tomuto spontánnímu požehnání, může kněz prosit o pokoj, zdraví, ducha trpělivosti, dialog a vzájemnou pomoc, jakož i o Boží světlo a sílu, aby mohl plně naplnit jeho vůli (38). Dále se upřesňuje, že aby se předešlo jakékoli formě zmatku a pohoršení, když neregulérní nebo stejnopohlavní pár žádá o požehnání, nikdy se nebude provádět současně s civilními obřady sňatku nebo dokonce v souvislosti s nimi. Dokonce ani s oděvem, gesty nebo slovy, které jsou vlastní manželství (39). Tento typ požehnání může najít své místo v jiných kontextech, jako je návštěva svatostánku, setkání s knězem, modlitba přednesená ve skupině nebo během pouti. (40).

A poslední, čtvrtá kapitola (odst. 42-45) připomíná, že i když je vztah s Bohem zakalený hříchem, člověk může vždy prosit o požehnání, vztáhnout k němu ruku. Toužit po něm může být v některých situacích možné dobro (43).

Český překlad deklarace se připravuje.

Zdroj: Vatican News