Katolická církev v Irsku se dočkala historické události. Po půl tisíciletí získalo hlavní město Dublin znovu svou oficiální katolickou katedrálu. Papež Lev XIV. schválil návrh arcibiskupa Dermota Farrella a povýšil dosavadní prokatedrálu svaté Marie na katedrálu Arcidiecéze dublinské.
Rozhodnutí Svatého otce bylo zveřejněno 14. listopadu prostřednictvím dekretu, který formálně ukončil výjimečný stav trvající od dob pronásledování katolíků během britské protestantské nadvlády. Chrám, známý mezi místními pod přezdívkou „Pro“ (z latinského pro tempore – „prozatím“), sloužil jako dočasná katedrála po dvě staletí.
Dublin neměl katolickou katedrálu od 16. století. Významné středověké chrámy – sv. Patrik i Christ Church – přešly v období reformace do rukou protestantů. Na konci 17. století vznikla státní protestantská farnost svaté Marie, avšak v roce 1707 ji arcibiskup Byrne tajně proměnil v katolickou farnost.
Současná podoba chrámu se začala rodit roku 1814, kdy se v Irsku postupně stabilizovala politická situace a sílily snahy o emancipaci katolíků. Stavba v neoklasicistním stylu byla financována především z darů věřících a díky úsilí arcibiskupa Johna Troy, na něhož navázal jeho nástupce Daniel Murray. Ten také dovedl stavbu do konce a 14. listopadu 1825 došlo k jejímu slavnostnímu vysvěcení.
V 19. století se kostel svaté Marie stal výrazným symbolem katolické identity v Dublinu. Hostil významné události, mezi nimi i uvedení do úřadu sv. Johna Henryho Newmana jako prvního rektora Katolické univerzity v roce 1854.
Arcibiskup Farrell oznámil papežovo rozhodnutí během liturgie ke 200. výročí zasvěcení chrámu, která připadla na svátek sv. Vavřince O’Toole, patrona arcidiecéze.
Ve své homilii připomněl, že rozhodnutí postavit tento chrám bylo v době svého vzniku „projevem odvahy“. Zdůraznil také duchovní kontinuitu místa, kde lidé „od středověku vyjadřovali svou víru a modlitbu“.
„Vidět Pána na tomto místě, uprostřed našeho města i našich životů, znamená otevřít se Božímu volání,“ řekl arcibiskup. Zároveň připomněl, že církevní budovy nejsou jen „zdí a maltou“, ale živými místy setkání s Bohem.
Nová katedrála svaté Marie se nachází v oblasti, kde žije mnoho sociálně znevýhodněných lidí. „Tento dům patří především chudým,“ zdůraznil Mons. Farrell a vyzval, aby se chrám stal pro všechny místem Boží blízkosti.
Na závěr homilie arcibiskup upozornil, že „Evropa je plná velkolepých katedrál a nádherných kostelů“, ale bez Kristovy přítomnosti „nemají žádný skutečný význam“.
Zdroj: Aciprensa