Farář z Iskanderunu: Z katedrály zůstal jen oltář, svatostánek a socha Panny Marie

"Na obnovu zničené katedrály a kostelů bude čas. Především musíme přežít tuto apokalypsu a pomoci lidem vyzdvihnout jejich domovy z trosek," říká P. Dariusz Dogondke v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas. Poslední čtyři roky byl farářem v katedrále v tureckém městě Iskanderun, které po nedávném kataklyzmatu prakticky neexistuje. Jako zázrakem se zachoval oltář, svatostánek a socha Panny Marie.

P. Dariuscz Dogondke pochází z poznaňské arcidiecéze a čtyři roky vedl katedrální farnost v Iskanderunu. Vypráví, že do farnosti patří asi 60 lidí. Jak však poznamenává, čísla nejsou to nejdůležitější. „Důležité je, že mluvíme o místních farnících, jejichž rodiny vytrvaly ve víře po staletí navzdory různým těžkostem a pronásledování. Jsou v těchto místech velmi zakořeněni, takže budou chtít zůstat a obnovit své domovy," říká otec Dogondke. Zemětřesení ho zastihlo na dovolené v Polsku a nyní se připravuje na návrat do své komunity, která se schází v modlitbě v katedrální zahradě. Nikdo z farníků naštěstí nezahynul.

"Kostel je bohužel zcela zbořen, katedrála leží v troskách. Hned vedle je malý katolický kostelík byzantského obřadu, kde už přes sto let není kněz a kde jsem v týdnu sloužil mši, ale ten je také kvůli poškození nepoužitelný. Máme tu ještě jeden katolický kostel syrského obřadu, ale i ten je částečně zničený. Zůstává tedy zahrada a tam se pravděpodobně budou sloužit mše svaté, když bude dobré počasí," uvedl otec Dogondke pro papežský rozhlas. „Musím říci, že zachování oltáře v katedrále je velmi symbolické. Nejsvětější svátost byla vyzdvižena již po zemětřesení. Na bočním oltáři se zachránila také socha Panny Marie. Stojí nepohnutě a sleduje toto dílo zkázy. Ještě jedna symbolická věc se udála. Sestry mi řekly, že v mé farní kanceláři bylo všechno popadané, jen moje alba zůstala viset na háčku. Odnáším si z toho, že kněz se musí do této komunity vrátit."

Nejdůležitější jsou lidé

Otec Dogondke vyzývá lidi, aby se připojili k pomoci Turecku. "V podstatě je potřeba všechno, ale nejdůležitější bude poskytnout potřebným střechu nad hlavou. Lidé jsou na prvním místě," říká kněz z Iskanderunu.

"Myslím si, že jedním z nejdůležitějších úkolů bude obnovit vazby mezi farnostmi. Díky této události se mohou stát mnohem silnější a trvalejší. Vybavuje se mi jedno turecké rčení: "Ať je to minulostí". Obvykle se říká především ve vztahu k nemocem, nebo jiným nečekaným, nepředvídatelným těžkostem," podotýká otec Dogondke. „Myslím si, že nyní se toto přání nejvíce hodí k tomu, co se odehrálo: kéž by se tato záležitost se zemětřesením stala pro nás všechny minulostí. A budoucnost, která je před námi, je budoucností naděje, protože jako křesťané vždycky žijeme nadějí a snažíme se jít kupředu."

Zdroj: polská sekce Vatican News