Fejetony jako průvodce životem

Bez nadsázky mohu říci, že knihy fejetonů Hany Pinknerové jsou pro mě průvodcem životem. Návodem na to, jak žít život dobře a plně. Aby nebyl útrpně přežíván a aby se v něm našlo dost času pro to opravdu důležité.

Přesně taková je i její nová kniha Jak poznám, že mě miluje. Autorka nás učí číst Boží vzkazy. Užívat si Boží doteky. Svěřovat se do Jeho náruče, držet se Boha za ruku, se srdcem v Božím srdci, ale s nohama na zemi a rukama, které jsou tu pro pomoc druhým a pro obejmutí.

Je vždycky milé číst, že Bůh je dobrý a že nás má rád. A že jsme pro Něj důležití právě takoví, jací jsme a kde se zrovna nacházíme. To je velký dar výjimečných lidí, že nás učí objevovat hodnotu ve všem, ve věcech velkých i malých, v druhých lidech i v nás samých. Autorka k tomu říká: „V životě není malých úkolů. Všechno má v Božích očích význam. Dobře uvařit rýži a dobře napsat knihu. Dobře vychovat děti a dobře vytřít podlahu. Řídit školu a řídit autobus. Všechno vlastně přece děláme v konečném důsledku k Boží slávě.“

Do fejetonů Hany Pinknerové se vždy promítal právě každodenní život v Boží přítomnosti a všechny starosti a radosti, které prožívala jako manželka i matka. Jejími příběhy prostupuje citlivost a vnímavost přemýšlivé a vděčné ženy, jež nachází radost v maličkostech, objevuje kouzlo všednodennosti a pod Božím vedením kráčí radostně vstříc každému novému dni.

Jak říká v novince Jak poznám, že mě miluje: „Každý nový den beru jako osobní dárek Stvořitelův. Možná ráno vstávám tak nadšeně proto, že se už nemůžu dočkat, co mi nachystal. Přece to nezmeškám! Dárky, ty já miluju.“ Brát život jako dar a vědět, že je opravdu darem, protože znáte dobře Dárce jako někoho, kdo vás opravdu miluje. To je sdělení, které jsem vždycky vnímala skrze každou autorčinu knihu. Ale až v té poslední jsem si to vlastně přečetla černé na bílém: „Sotva se ráno probudím, deru se z postele plná očekávání a těšení… studená voda na kůži, horká ranní káva a tichá chvíle, kdy sedím v Jeho blízkosti… Ten čas patří Jemu. Věřím, že je se mnou a že je se mnou rád. … Po tiché půlhodince jsem většinou připravena přijmout, co mě čeká. Co musím udělat. Jsem zvědavá a těším se, co mě potká. Nebojím se, protože jsme byli spolu a vím. … Ne vždy je to snadné. Nebývá to bez bolesti. Někdy nerozumím. Ale snažím se věřit… že Bůh je dobrý. Pokud stavím svou víru na tomto předpokladu, zvládám i ty situace, kdy fakt nerozumím, co se to děje a proč. Snáze nacházím pokoj, když se o mne pokouší strach, lehčeji odpouštím, když jsem naštvaná, rychleji se rozhoduju hledat východisko a řešení, když by se mi chtělo bědovat a naříkat. Většinou to pak pochopím. Ale i kdyby ne, pořád se snažím věřit, že Bůh je ke mně vždycky dobrý, má mě rád, je na mě pyšný a věří mi…“

Knížky Hany Pinknerové kdysi „něžně vtrhly“ do mého života a zapálily oheň lásky, který hoří dodnes. Je to kouzlo, talent autorky, náhoda, nebo možná vanutí Ducha svatého, ale něžně silné texty této autorky umí promlouvat do života a konkrétních situací mnoha žen.

Mohlo by vás zajímat

Připomenu zde slova z knížky Smím být něžná: „Je náš den opakujícím se stereotypem, který je nutno nějak přežít? Máme pocit, že naše touha po lásce a citlivost nám pouze ztěžují život? Otevřme knížku a vstupme do událostí a prožitků všedního dne s otevřeným srdcem, schopným prožívat každý okamžik života jako nevšední a jedinečný. Tak objevíme krásu laskavého pohledu, hřejivých slunečních paprsků, ale i pošmourného dne; moudrost dětského postřehu, hluboký význam nepatrného gesta nebo slova. V obyčejných věcech odhalíme neobyčejného Tvůrce a jeho lásku k nám.“

Fejetony brněnské spisovatelky a knihkupkyně Hany Pinknerové kouzelně korespondovaly s obdobím, které jsem zrovna prožívala. Fejetony z knihy Brusinky jsem zobala ještě coby bezdětná. Tomu, co je napsáno v knize Co Bůh šeptá maminkám, jsem naslouchala již s miminkem v náručí. Její knihy Jedno potěšení týdně a Další porci potěšení jsem hledala v ten nejpotřebnější čas, když jsem na dlouhých dnech mateřské a rodičovské dovolené měla pocit, že pro samé povinnosti už žádná potěšení vidět neumím. Jednotlivé knihy mě provedly všemi etapami života manželky a matky – byly mi nevšedním průvodcem všedními dny během let, kdy jsem byla doma s dětmi, v časech rozhodování o nástupu zpět do zaměstnání (To pravé místo), i ve chvílích, kdy jsem se musela navždy rozloučit se svou maminkou (Vůně prázdného pokoje). V časech shonu a povinností (Dvě minuty ticha) i v obdobích klidu a spočinutí (Život v tempu andante).

Autorka je ženou mnoha povolání a talentů. Pracovala mimo jiné jako redaktorka hudebního časopisu Opus musicum, korepetitorka v divadle, umývačka oken, archivářka, učitelka, redaktorka knižního vydavatelství a domácí učitelka. Dobře a ráda vaří, čte, přednáší na různá témata, vede knihkupectví a samozřejmě… píše knihy. Talent, který lze závidět, prýští z každé její knihy.

Baví ji prostě život a hledání Božích „milostných vzkazů“...

Knihu můžete zakoupit na e-shopu eshop.cirkev.cz.