Generální audience: Bůh se zjevuje skrze slabost člověka, připomněl papež Lev XIV.

Při generální audienci ve středu 4. března papež Lev XIV. pokračoval v cyklu katechezí věnovaných dogmatické konstituci Druhého vatikánského koncilu Lumen gentium. Zdůraznil, že církev je zároveň lidskou i božskou skutečností a že Bůh se zjevuje i skrze lidskou křehkost.

Při setkání s poutníky na Svatopetrském náměstí pokračoval papež Lev XIV. ve své katechezi o konstituci Lumen gentium. Vycházel přitom z první kapitoly tohoto dokumentu, která se zabývá otázkou, co je vlastně církev, a popisuje ji jako „složitou skutečnost“.

Papež proto vyzval k zamyšlení nad tím, v čem tato složitost spočívá. Někdo by mohl říci, že církev je složitá proto, že je „komplikovaná“ a obtížně vysvětlitelná. Jiní by mohli poukázat na její dlouhou historii a na to, že jde o instituci s více než dvěma tisíci lety tradice, která se liší od jiných společenských či náboženských společenství.

Latinské slovo complexus však podle papeže neznamená „komplikovaný“, ale spíše spojující různé rozměry v jedné skutečnosti. Konstituce Lumen gentium proto popisuje církev jako „dobře uspořádaný organismus“, v němž se spojuje lidský i božský rozměr.

Církev je podle papeže především společenstvím lidí, kteří sdílejí radosti i obtíže křesťanského života. Věřící mají své přednosti i slabosti, společně však hlásají evangelium a stávají se znamením Kristovy přítomnosti, která provází člověka na jeho životní cestě.

Lidský rozměr církve znamená také přítomnost konkrétních lidí, kteří někdy zápasí a chybují jako všichni ostatní. Právě skrze ně se však podle papeže projevuje Kristova přítomnost a jeho spásné působení.

Svatý otec v této souvislosti připomněl slova Benedikta XVI., který zdůraznil, že mezi evangeliem a institucí církve není žádný rozpor. Struktury církve mají naopak sloužit k tomu, aby se evangelium mohlo uskutečňovat v konkrétní době a společnosti.

„Neexistuje ideální a čistá církev oddělená od země, ale pouze jediná Kristova církev vtělená do dějin,“ zdůraznil papež.

Božský rozměr církve nespočívá v dokonalosti jejích členů ani v jejich duchovní nadřazenosti. Církev je zrozena z Božího plánu lásky k lidstvu, který se uskutečnil v Kristu. Církev je proto zároveň lidským společenstvím i mystickým tělem Krista – je přítomná v dějinách, ale zároveň směřuje k nebi.

Lidský a božský rozměr se v církvi podle papeže harmonicky doplňují. Církev tak žije v určitém paradoxu: je zároveň lidská i božská, přijímá hříšného člověka a vede ho k Bohu.

Svatý otec připomněl, že lidé, kteří se setkali s Ježíšem během jeho pozemského života, zakoušeli jeho lidskost – pohled plný přijetí, dotek jeho rukou, který přinášel požehnání, i slova osvobození a uzdravení. Právě skrze tuto lidskou zkušenost se však otevírali setkání s Bohem.

Na závěr papež zdůraznil, že svatost církve spočívá v tom, že v ní přebývá Kristus a nadále se dává lidem skrze malost a křehkost jejích členů. Bůh se totiž „zjevuje skrze slabost člověka a nadále v něm působí“.

Církev se proto buduje především ve společenství a v lásce. Jak připomíná svatý Augustin: „Láska všechno přemáhá a bez ní nemá nic cenu; kde je přítomna, tam všechno přitahuje k sobě.“

Zdroj: Vatican News – francouzská sekce