Hagia Polis – představen archeologický výzkum Božího hrobu

Ve čtvrtek 17. září proběhla na univerzitě La Sapienza v Římě prezentace prvního svazku věnovaného archeologickým vykopávkám v bazilice Božího hrobu v Jeruzalémě. Profesorka Francesca Romana Stasolla, která výzkum vede, hovoří pro Vatican News o výzkumném projektu realizovaném v úzké spolupráci s místními komunitami.

Francesca Stasolla je profesorkou křesťanské a středověké archeologie. Vede katedru věd o starověku na univerzitě La Sapienza v Římě. Kniha s názvem „Projekt Hagia Polis. Vykopávky v bazilice Svatého hrobu v Jeruzalémě“ zahajuje sérii publikací o výsledcích objevů a výzkumů více než 40 vědců.

Jak vysvětlila prof. Stasolla, archeologický projekt je součástí širšího projektu zadaného třemi komunitami, které spravují baziliku Svatého hrobu: pravoslavný jeruzalémský patriarchát, Kustodie Svaté země a arménský jeruzalémský patriarchát. „Úcta ke všem ritům,“ zdůrazňuje archeoložka, „byla základním kamenem tohoto výzkumu.“ Tuto podmínku bylo možné splnit díky „hluboké spolupráci“ s komunitami pečujícími o Boží hrob a vzájemnému úsilí o porozumění této výjimečné realitě.

Vykopávky začaly v květnu 2022 a skončily v říjnu 2025. Během těchto tří let tým téměř nepřetržitě žil a pracoval v Jeruzalémě a je ve městě přítomen i nadále, aby zkoumal materiály a dokumentaci v knihovnách a archivech. Profesorka Stasolla vzpomíná, že skupina opustila Jeruzalém měsíc po útoku Hamásu na Izrael ze 7. října 2023. Říká, že pro badatele, a zejména pro ty mladší, znamenal život ve městě v posledních letech konfrontaci se „složitou realitou“, a to nejen na profesionální úrovni, ale také na „osobní a lidské“.

Co odhalil archeologický výzkum?

Poznání se díky výzkumům postupně rozvíjelo a poskytlo možnost nahlédnout do dlouhého úseku dějin Jeruzaléma a rekonstruovat jej, od doby železné až po současnost, říká prof. Stasolla. „Právě tato časová hloubka dává Božímu hrobu nové místo v historii města,“ poznamenává.

„Nemůžeme uvažovat o Jeruzalémě bez dlouhé historie Božího hrobu, ale nemůžeme ani uvažovat o Božím hrobě jako o něčem, co by nebylo propojeno s dějinami Jeruzaléma,“ říká archeoložka. „Tento neoddělitelný vztah je jedním z nejdůležitějších a nejvíce fascinujících aspektů celého výzkumného úsilí.“

Rekonstruovat historii

S vědeckým rozměrem je však spojena odpovědnost, která, jak poznamenává prof. Stasolla, se týká samotného smyslu archeologické práce. „Jako archeologové rekonstruujeme historii na základě hmotných důkazů, ale vždy si uvědomujeme, že jde o historii kolektivní, a tak také musí být chápána a pojímána.“ Zdůrazňuje, že tato rekonstrukce musí mít mnoho podob, od vědecké publikace až po popularizaci.

První svazek je předběžným shrnutím společného úsilí. „Měla jsem tu čest i zodpovědnost vést tyto archeologická vykopávky,“ říká badatelka, „ale samozřejmě zastupuji velmi početný tým archeologů i vědců z jiných oborů.“ Zdůrazňuje, že tato rozmanitost dovedností a zkušeností odráží složitost Božího hrobu, kde se archeologický výzkum setkává s tisíciletou historií, různými komunitami a živou křesťanskou paměti.