Hlas skandinávských biskupů k otázce lidské sexuality

"V přátelském společenství církve je místo pro každého. Milosrdenství nikoho nevylučuje, ale zároveň stanovuje vysoký ideál obsažený v Kristových přikázáních, která nám pomáhají vyrůst z našich příliš úzkých představ o sobě samých," stojí v listu skandinávských biskupů o lidské sexualitě. Zdůrazňují, že by zklamali své věřící, kdyby nabízeli nějakou redukovanou vizi. "Nebyli jsme vysvěceni proto, abychom hlásali své vlastní malé představy," píší severští biskupové v listu vydaném na 5. neděli postní.

Skandinávští biskupové se vyjadřují konkrétně k hnutí, které si za svůj symbol vzalo duhu, biblické znamení smlouvy. Ujišťují, že vnímají, co v tomto hnutí, působícím na kulturní i politické úrovni, může být ušlechtilé, ale považují za svou povinnost ohradit se proti tomu, když toto hnutí předkládá pohled na lidskou přirozenost, který abstrahuje od tělesné celistvosti lidské osoby, jako by fyzické pohlaví bylo nahodilostí. "Protestujeme," píší skandinávští biskupové, "když je takový názor vnucován dětem, jako by to nebyla odvážná hypotéza, ale prokázaná pravda, vnucovaná nezletilým jako těžké břemeno sebeurčení, na které nejsou připraveni." Biskupové si rovněž všímají paradoxu dnešní společnosti, která je k otázkám těla a tělesnosti tolik pozorná, ale zároveň je bere na lehkou váhu, odmítá uznat tělo za významné pro identitu a předpokládá, že jediné relevantní sebeuvědomění je to, které vzniká subjektivním vnímáním sebe sama.

Biskupové skandinávských zemí ve svém listu shrnují křesťanskou nauku, podle níž je tělo neodmyslitelnou součástí osobnosti. Křesťané věří ve vzkříšení těla a v to, že jednota mysli, duše a těla je stvořena tak, aby trvala věčně. Biskupové uznávají, že cesta k sebepřijetí je obtížná, ale vede přes oddanost tomu, co je pravdivé.

Skandinávský episkopát připomíná komplementaritu muže a ženy, kteří jsou stvořeni jeden pro druhého. Na této vzájemnosti, posvěcené v manželském svazku, se zakládá přikázání plodnosti. Neznamená to, že tento svazek je pro nás snadný či bezbolestný. Někteří to mohou považovat za neuskutečnitelné. Spojení mužských a ženských vlastností může být obtížné. Církev si to uvědomuje a chtěla by těšit všechny, kdo tyto obtíže zažívají. “Jako vaši biskupové zdůrazňujeme, že jsme tu pro všechny, abychom všechny doprovázeli," stojí v dopise.

Pastýři skandinávských církví uznávají, že o dokonalost se usiluje postupně. Na této cestě je úctyhodná jakákoli snaha o bezúhonnost. Růst, má-li být plodný, však musí k něčemu směřovat. Úkolem nás biskupů je poukazovat na životodárnou cestu Kristových přikázání, uvádí se v pastýřském listu.

Skandinávští biskupové připomínají, že za určitých okolností může být katolík na nějakou dobu zbaven možnosti přijímat svátosti. Tím však nepřestává být členem církve. Zkušenost vnitřního vyhnanství přijatá ve víře může vést k hlubšímu pocitu sounáležitosti.

Severský episkopát připomíná, že teorie o lidské sexualitě se neustále mění. Kdo se na ně spoléhá, vystavuje se riziku strašlivých zranění. Proto biskupové povzbuzují, abychom hledali hluboké kořeny a snažili se přijmout základní principy křesťanské antropologie a zároveň oslovit ty, kteří se cítí být těmto principům odcizeni. Apelují na tyto lidi, aby se snažili seznámit s úplným učením církve na toto téma, a nikoli jen s útržky. Podněcují také k zamyšlení nad omezeností čistě sekulárního diskurzu o sexualitě. Zdůrazňují hodnotu znovunalezení svátostného charakteru sexuality v Božím plánu, krásu křesťanské čistoty a radost z přátelství, které umožňuje vidět, že velkou, osvobozující intimitu lze nalézt i v nesexuálních vztazích.