In Unitate Fidei: Apoštolský list Lva XIV. k 1700. výročí nicejského koncilu

Před svou nadcházející apoštolskou cestou do Turecka vydal papež Lev XIV. v neděli 23. listopadu, na slavnost Ježíše Krista Krále, apoštolský list "In Unitate Fidei" k 1700. výročí koncilu v Niceji. List, který je rozdělen do dvanácti bodů, si klade za cíl „povzbudit celou církev k obnovení nadšení pro vyznání víry“.

V roce 2025 si církev připomíná 1700. výročí prvního nicejského koncilu, svolaného roku 325 císařem Konstantinem I. ve městě Nicea v dnešním Turecku. Tento koncil měl za cíl řešit teologické spory a stanovit jednotné křesťanské učení. Mezi jeho výsledky patřilo potvrzení Kristova Božství a formulace tzv. nicejského vyznání víry. Nový papežův list je tedy především výzvou k jednotě.

„V jednotě víry, která je hlásána od počátku církve,“ začíná papež svůj text, „jsou křesťané povoláni kráčet v souladu, střežit a předávat dar, který přijali, s láskou a radostí.“ Připomíná slova vyznání víry: „Věřím v jednoho Pána, Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího… který pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe.“

Papež také připomíná, jak tuto pravdu před 1700 lety vyjádřil nicejský koncil, první ekumenické shromáždění v dějinách křesťanství. Zdůraznil, že před apoštolskou cestou by chtěl znovu obrátit pozornost církve k vyznání víry. „Po staletí je toto trvalé vyznání víry společným dědictvím křesťanů a zaslouží si, aby bylo stále nově a srozumitelně vyznáváno a chápáno.“

Ve Svatém roce, zasvěceném tématu „Kristus, naše naděje“, označil papež za „prozíravou shodu okolností“, že zároveň slavíme 1700. výročí prvního nicejského koncilu.

Prohlášení koncilu z roku 325 o víře v Ježíše Krista, Syna Božího, je podle něj „srdcem křesťanské víry“. „I dnes, během každé nedělní eucharistie recitujeme nicejsko-konstantinopolské Krédo, vyznání, které spojuje všechny křesťany.“ V době plné obav, strachů, hrozeb válek, násilí, přírodních katastrof, nespravedlností a bídy milionů lidí, nám toto vyznání víry dává naději. 

Nicejský koncil je podle papeže aktuální i dnes kvůli svému velkému ekumenickému významu. Jednota všech křesťanů byla jedním z hlavních cílů posledního koncilu – Druhého vatikánského koncilu. Před třiceti lety tuto myšlenku podpořil sv. Jan Pavel II. encyklikou Ut Unum Sint (25. května 1995).

„Je pravda, že plná viditelná jednota s pravoslavnými, východními pravoslavnými církvemi a s církevními komunitami zrozenými z reformace ještě nebyla dosažena,“ uznal papež. „Nicméně ekumenický dialog, založený na jednom křtu a nicejsko-konstantinopolském vyznání, nás vedl k tomu, že členy jiných církví a církevních společenství uznáváme za naše bratry a sestry v Ježíši Kristu.“

Připomněl, že křesťané „sdílejí stejnou víru v jediného Boha, Otce všech; společně vyznávají jediného Pána a pravého Syna Božího, Ježíše Krista, a jediného Ducha Svatého“. „Skutečně, to, co nás spojuje, je mnohem větší než to, co nás rozděluje!“ S odkazem na připomínku sv. Jana Pavla II. dodal, že svědectví mnoha křesťanských mučedníků všech církví nás sjednocuje a povzbuzuje, abychom byli svědky a tvůrci pokoje.

Papež zdůraznil, že k věrohodnému ekumenickému úsilí je nezbytné „kráčet společně k jednotě a smíření všech křesťanů“. „Nicejské vyznání, může být základem a orientačním bodem této cesty.“ Nabízí totiž „model pravé jednoty v legitimní různosti“.

„Musíme proto,“ opustit teologické spory, které už pozbyly svého opodstatnění, a rozvíjet společné porozumění – a ještě více, společnou modlitbu k Duchu Svatému, aby nás shromáždil v jedné víře a jedné lásce.“

Současně upřesnil, že nejde o ekumenismus, který by se chtěl „vracet do stavu před rozdělením“, ani o pouhé přijetí současného stavu různorodosti církví, ale o ekumenismus zaměřený do budoucnosti, usilující o smíření skrze dialog a sdílení duchovních darů.

Celý text apoštolského listu zde. Oficiální český překlad se připravuje. 

Zdroj: Vatican News, anglická sekce, redakčně upraveno