Jak se vaří v Nepomucenu...

V polovině listopadu vydalo Karmelitánské nakladatelství kuchařku receptů sestry Vojtěchy Fialové na jídla české a hlavně italské kuchyně, na kterých si již více jak dvacet let pochutnávají obyvatelé Papežské koleje Nepomucenum v Římě – představení kněžského semináře, studující kněží z Čech i vzdálených exotických zemí, bohoslovci, laičtí spolupracovníci a milosrdné sestry boromejky. Kniha vznikla na opakované žádosti samotných spokojených strávníků. Od vydání neuběhl ani týden a velký zájem všech, kteří znají sestru Vojtěchu a její kuchyni, nebo mají blízký vztah k Nepomucenu, si vyžádal první dotisk. Kniha se hojně kupuje jako vánoční dárek. Potěší zajímavým a přístupným mixem receptů z dostupných surovin.

»V kuchařce Recepty sestry Vojtěchy – To nejlepší z nepomucenské kuchyně najdeme recepty na chutné předkrmy i zeleninové polévky, sedm receptů na italskou pastu a tři na italské risotto. Objevíme kouzlo lasagní i vybrané italské úpravy kuřecího masa. Poznáme rozmanitost a jednoduchost studených omáček, stejně jako vařené zeleniny. A co by byla italská kuchyně bez pizzy, focaccie, pannacotty, tiramisu nebo lahodných italských nápojů? Aby ale nebylo italské kuchyně příliš, najdeme tu i několik receptů na klasická česká jídla, na oblíbené pečivo a chléb. Mnohé recepty si sestra Vojtěcha přinesla z domova.«

Hodnotit kuchařku bez toho, abychom z ní něco uvařili, je jako trávit dovolenou zíráním do katalogu. Redaktoři nakladatelství proto přizvali ke spolupráci zástupce ekonomického i obchodního oddělení a rozhodli se, že recepty sestry Vojtěchy vyzkouší na vlastní – věčně hladová – bříška a mlsné jazýčky svých rodinných příslušníků.

Průběh testování receptů v podání mé redaktorské maličkosti se nesl ve znamení mírné nejistoty. Navzdory třem dětem a patnácti letům manželství jsem v kuchyni stále na levelu neochotné začátečnice. Vaření mi nikdy nešlo a tak mě dodnes nebaví. Nebo mě nebaví a proto mi nikdy nešlo? Nevím. Moje babička byla (výbornou) kuchařkou ve školce, moje maminka vařila nejlíp na světě a po svatbě jsem plynule přešla z (pra)rodičovské náruče do kuchtící náruče mého manžela, který dělá bramborový salát i guláš naprosto stejně, jako moje maminka. Takže také nejlíp na světě!

Pokud nejsou v receptu míry a váhy surovin zapsány s alchymistckou přesností a postup není vyveden do nejmenších podrobností, výsledný výtvor mého snažení nebývá valných kvalit. Výjimku tvoří chleba ve vajíčku (okoukáno od maminky), boloňská omáčka na špagety, kterou mě naučil manžel a sýrové lasagne se špenátem.

Když jsme si v redakci rozdělovali recepty, podle kterých chceme v rámci recenze Četlo nás pět zkusit vařit, hned jsem sáhla po lasagních. Nejen kvůli svým dosavadním zkušenostem, ale také proto, že pohádkový kocour Garfield ve filmu “Garfield ve filmu” jednou spadl do lasagní a od té doby naše děti touží tento pokrm ochutnat a v pravidelných intervalech mi to připomínají.

Kvitovala jsem s povděkem, že se recepty sestry Vojtěchy nehemží italskými surovinami, pro které bych musela s italsko-českým slovníkem do specializovaného obchodu. Mrkev, celer, cibule, česnek, mleté maso, parmazán, koření, rajčatové pyré, červené víno… to vše se dá snadno přihodit do košíku během běžného nákupu. Passata di pomodoro byl pojem uzavřený v závorce, takže mě nemohl vyděsit. Nezbytná decka vína v ingrediencích pak zapůsobila vyloženě útěšně. Obvykle sice na víně nevaříme, takže v této disciplíně mě čekala premiéra (ale! Co zbyde, se bude muset vypít – říkala jsem si – aby se to nezkazilo.)

Jaké recepty zaujaly mé kolegy a jak našim rodinám chutnalo? Dočtete se ZDE. 

Kniha (i ukázka z ní) je dostupná na e-shopu Cirkev.cz.