„Je to nejsmutnější období v dějinách naší země,“ říká předseda kubánských biskupů

Kubánská církev nadále stojí po boku lidí, kteří žijí ve strachu, chudobě a nejistotě. Předseda Kubánské biskupské konference, Arturo González Amador, biskup diecéze Santa, Clara v rozhovoru pro organizaci Aid to the Church in Need (ACN) popsal dramatickou situaci, kterou Kuba v současnosti prožívá.

„Kuba trpí. Je to nejsmutnější a nejtěžší období, jaké v dějinách svého národa pamatuji. Všechno se změnilo v boj o přežití. Přítomnost je nejistá a budoucnost zcela neznámá,“ říká biskup González.

Krize zasahuje všechny oblasti každodenního života. Nejvíce dopadá na chudé, osamělé seniory, důchodce a samoživitelky. Podle biskupa přicházejí do farností lidé, kteří několik dní nejedli a nevědí, na koho se obrátit o pomoc. „Kvůli výpadkům proudu nelze uchovávat potraviny. Během bohoslužeb jsme nedávno zažili i případy, kdy lidé omdleli, protože byli hladoví,“ popisuje.

Velmi vážná je také situace ve zdravotnictví. V některých nemocnicích byly zastaveny operace kvůli nedostatku vody i základního vybavení. Mnoho rodin si musí shánět i zdravotnický materiál, aby jejich blízcí vůbec mohli podstoupit léčbu.

Vedle ekonomických problémů roste také strach a psychické napětí ve společnosti. „V rozhovorech s lidmi cítíte smutek, beznaděj a strach,“ říká předseda kubánských biskupů. Lidé se obávají i možného vojenského konfliktu se Spojenými státy.

Nedostatek bezpečnosti a časté výpadky elektřiny komplikují také život církve. V některých oblastech mají lidé elektřinu jen několik hodin denně. Kvůli kriminalitě a násilí se místy velikonoční vigilie slavila během dne, protože noční vycházení bylo nebezpečné. Přesto se kněží, řeholníci i laici snaží lidem pomáhat. „Úkolem církve je udržovat naději, naslouchat lidem a být jim nablízku,“ zdůrazňuje biskup González.

Mnozí věřící připravují jídlo pro potřebné nebo ho rozvážejí nemocným a lidem upoutaným na lůžko. „Dokážou pomáhat druhým téměř z ničeho,“ říká biskup a připomíná například kuchyni, která denně zajišťuje jídlo pro více než 300 lidí.

Také samotná církev čelí velkým omezením. Prudký růst cen a nedostatek pohonných hmot výrazně komplikují pastorační aktivity. „Jsme v režimu pastoračního přežívání. Často se ani nedostaneme do venkovských oblastí slavit mši svatou,“ vysvětluje biskup González. Přesto zdůrazňuje věrnost těch, kteří na ostrově zůstávají. „Mnoho lidí odchází, ale církev zůstává. Lidé to vnímají a jsou za to vděční,“ říká.

Na závěr rozhovoru požádal biskup Arturo González Amador dobrodince a přátele organizace ACN, aby na Kubu nezapomínali. Hluboce věřím v sílu modlitby. Nemůžeme vyřešit všechno, ale každá pomoc má smysl. Kubánský lid trpí a církev je součástí tohoto lidu,“ uzavírá.

Zdroj: acninternational.org