K nelegitimním svěcení ve švýcarském Écône

Dva biskupové Kněžského bratrstva sv. Pia X. ve středu 1. července udělili biskupské svěcení čtyřem kněží téhož sdružení. Stalo se tak ovšem bez papežského pověření, což je závažné provinění proti jednotě církve. Co k této události vedlo a jak se bude vyvíjet dál?

Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX) vzniklo roku 1970. Jeho zakladatelem byl emeritní arcibiskup Dakaru, Mons. Marcel Lefebvre, který se koncem 60. let začal vymezovat proti II. vatikánskému koncilu (1962–1965) a navazujícím reformám, byť se sám tohoto koncilu účastnil a jeho dokumenty spolupodepsal.

Papežové sv. Pavel VI. (1963–1978) i sv. Jan Pavel II. (1978–2005) se pokoušeli najít s Bratrstvem společnou řeč, ovšem bezvýsledně. Vyvrcholením rozporu byly události roku 1988. Tehdy totiž Lefebvre spolu s dalším emeritním biskupem udělil biskupské svěcení čtyřem kněžím z řad FSSPX.

V římskokatolické církvi je však biskupské svěcení možné udělovat jedině na základě pověření papeže. Vzhledem k tomu, že biskupové jsou nástupci apoštolů a jejich svěcením se předává a uchovává apoštolská posloupnost, která je v katolickém pojetí svátostí nezbytná pro jejich platné slavení, není možné světit biskupa bez jednoty s Petrovým nástupcem, biskupem římským.

Církevní právo, platné tehdy jako dnes, proto varuje před takovým svěcením. Kdo vysvětí biskupa bez papežského mandátu, upadá tím automaticky do exkomunikace – vyloučení ze společenství s církví; a totéž platí pro toho, kdo takové svěcení přijme.

Když tedy Mons. Lefebvre s Mons. Castro Mayerem vysvětili 30. června 1988 čtyři kněze na biskupy, oba světitelé i nově vysvěcení biskupové se automaticky stali exkomunikovanými a církev to musela s lítostí konstatovat. Sv. Jan Pavel II. tak učinil v apoštolském listu Ecclesia Dei afflicta – „Sklíčená Boží církev“.

Pokračovala nadále jednání, Svatý stolec nechtěl pálit mosty. Jedním z výsledků bylo rozhodnutí Benedikta XVI. (2005–2013), který ze čtyř biskupů FSSPX začátkem roku 2009 sňal exkomunikaci. Jednání pokračovala i za dalších papežů, naposledy se v únoru 2026 sešel nový představený Bratrstva Davide Pagliarani s prefektem Dikasteria pro nauku víry, kardinálem Víctorem Manuelem Fernándezem.

Bratrstvo však vydalo prohlášení, že pokládá za nezbytné přikročit k novým biskupským svěcením. Ta by vykonali zbývající dva biskupové Bratrstva, Fellay a Galarreta. Bratrstvo bylo opakovaně varováno, že biskupské svěcení bez papežského mandátu by znamenalo schizma s následnou exkomunikací, ovšem bezvýsledně. Posledním pokusem byl list papeže Lva XIV. z 29. června, obsahující naléhavou prosbu, aby Bratrstvo „netrhalo bezešvou tuniku Kristovu“.

Ke svěcení skutečně 1. července 2026 došlo. Oba světitelé – Fellay i Galarreta – upadli samotným skutkem do samočinné exkomunikace, spolu s nimi i čtyři nově vysvěcení biskupové. Svěcení jako takové je platné, avšak nese s sebou dalekosáhlé následky pro všechny zapojené.

Zvláště bolestná situace se týká některých svátostí. K platnosti rozhřešení ve svátosti smíření se totiž vyžaduje, nejen aby je udělil vysvěcený kněz, nýbrž aby udělovatel měl pověření církve. Schází-li toto pověření, je zpověď neplatná.

A podobně je tomu i u manželství: katoličtí křesťané jsou povoláni k tomu, aby uzavírali manželství před řádně ustanoveným představitelem církve, je-li dosažitelný. Nemají-li duchovní FSSPX žádné kanonické postavení, nemohou oddávat, tudíž taková manželství nejsou platná.

Co bude dál? To je v tuto chvíli těžké předpokládat. Cesta, která leží před církví, bude bolestná a dlouhá. Tvrdošíjnost a neústupnost zastánců „tvrdé linie“ v Bratrstvu spolu s pocitem výlučnosti „jediných autentických obhájců Tradice“ způsobila těžké rány Kristovu tělu – církvi.

P. Zdeněk Drštka