Kardinál Grech o živé církvi v Indii: Do synody se zapojili také hinduisté a muslimové

Generální sekretář biskupské synody hodnotí svou nedávnou cestu do Bangalore, kde se setkal s biskupy shromážděnými na plenárním zasedání a s místními komunitami, včetně těch, které vyznávají jiná náboženství: „Vrátil jsem se obohacen“.

Církev "živá" a "mnohobarevná", která se navzdory vzdálenostem - fyzickým, ale i názorovým - vydala na papežem nastartovanou synodální cestu, do níž se v některých případech zapojili i věřící jiných náboženství. Kardinál Mario Grech, generální sekretář synody, říká, že se vrátil "obohacen" ze své nedávné cesty do Indie ve dnech 6.-9. listopadu, kde se setkal s biskupskou konferencí shromážděnou na 35. plenárním shromáždění v Bangalore a s místními komunitami, včetně islámských, které ho přivítaly v mešitě Jamia Masjid.

"Nejel jsem tam jako turista, ale chtěl jsem dobře poznat místní církev. Vrátil jsem se církevně bohatší, než když jsem odjížděl, protože jsem se setkal s církví mnoha barev, jednak proto, že v Indii máme tři obřady, jednak proto, že je to církev, která žije v multináboženském kontextu. Jsou zde křesťané, hinduisté, muslimové a další křesťanská vyznání," říká kardinál v rozhovoru pro vatikánská média. "Ano, je to živá církev, plná nadšení, přestože je v menšině (katolíků jsou asi 2 %), ale má vizi."

Jaká je to vize?

Evangelizační vize. Církev v Indii je církví, která je plodem misijní práce, a to je jedna z věcí, která mě nejvíce nadchla, protože jsem nevěděl, že se tam ocitnu vedle několika biskupů, nikoli jednoho či dvou, ale několika, kteří mi řekli, že jsou kněžími nebo biskupy, protože našli podporu v diecézi mého původu, tady na Maltě. To jsem nečekal.

Jak indická církev přijala pozvání k synodalitě a jak se tam prožívá synodální cesta? S přihlédnutím k mnoha rozdílům a odlišným názorům, které mohou být překážkou na společné cestě...

Před setkáním s biskupskou konferencí jsem strávil dva dny s arcibiskupem z Bangalore. Vedle tohoto biskupa byl přítomen ještě jeden jiný pastýř, který mi řekl, že se mu podařilo zapojit mnoho lidí, včetně muslimů a hinduistů. To mě potěšilo, protože jednou z orientací synodní cesty bylo naslouchat nejen vlastním lidem, ale otevřít některé cesty k zapojení dalších. Jistě existují výzvy, ale když vidíme, jak se biskupové angažovali a angažují, znamená to, že se snaží budovat mosty, aby společenství bylo širší. Když budeme každý respektovat svou vlastní identitu, budeme schopni jít společně a hledat způsoby, jak dosáhnout cíle, který je všem společný: hlásat Krista dnešnímu světu.

Jaké jsou zkušenosti těchto muslimských a hinduistických věřících?

Když jsem například navštívil mešitu v Bangalore, zaujalo mě, jak nás muslimové přijali a jak se zajímali o to, co tento synodální proces v katolické církvi znamená. Doufám, že tato návštěva pomůže místní církvi podpořit dialog s našimi muslimskými bratry a sestrami. Navíc se moje cesta shodovala s cestou Svatého otce do Bahrajnu, mnozí proto vyjádřili obdiv a uznání papežově přiblížení se vůči islámu. Jedna z otázek, které mi položili, byla, jak mohou náboženství pomoci lidstvu překonat války, konflikty a násilí. Když jsem byl požádán, abych podepsal Knihu návštěv, pokusil jsem se odpovědět tím, že kdo věří v Boha, nemůže se nezasadit o svět, který více respektuje lidskou důstojnost, o svět, který skutečně chce mír, a proto bude schopen překonat nespravedlnost, násilí a konflikty.

Jaká byla reakce indické církve v první fázi synodální cesty, ve fázi konzultací?

Místní latinská církev má 132 diecézí, z nichž 129 odpovědělo. Zúčastnilo se tedy téměř 100 % místních církví, ale také ostatní církve a eparchie. Vím, že pracovali velmi dobře, vytvářeli skupiny pro plánování konzultací nebo dokonce navrhovali vzdělávací programy pro lidi a pastorační pracovníky, a to i přes pandemické obtíže a obrovské vzdálenosti. Konzultace se konaly nejen ve městech, ale i na vesnicích.

A na úrovni otázek, jaké případy či požadavky byly předloženy?

Mnohé, zejména zapojení laiků. Proto jsem ve svých promluvách během cesty mluvil o křtu, který nám dává "občanství" v církvi. Indická církev vynakládá velké úsilí, aby se do misie a aktivit zapojovalo stále více laiků.

Přejděme k otázce žen. V Indii funguje kastovní systém, velká část ženské populace stále žije v podmínkách diskriminace a podřízenosti, a i do církve se dostávají dramatické zprávy o situaci řeholnic. Jak se tento problém řeší?

Sám jsem biskupům položil tuto otázku ohledně zapojení žen a jejich návrhů. Řekli mi, že především řeholnice se zasloužily o emancipovanější roli žen. Lidé se obecně nezdáli být touto problematikou příliš znepokojeni, nepatří k tématům, která by byla středem společenské debaty. V církvi ale ano. A řeholnice formulovaly úvahy, které mají církvi pomoci rozpoznat přítomnost žen, jejich schopnosti a přínos v proroctví církve.

Takže, jak říkáte, tam, kde společnost netlačí na větší uznání žen, nacházíte ho v církvi?

Ano, je to velmi zajímavé. Hodně mě to přimělo přemýšlet... Řeholnice v Indii našly odvahu se vyjádřit. V této zemi je jich mnoho, mají mnoho povolání.

Jaké jsou návrhy biskupů? Mluví o tom, že je třeba dát ženám větší prostor a hodnotu, ale co se v praxi udělalo?

Biskupové tyto hlasy zaznamenali a zdůraznili, v tuto chvíli ještě nepadlo žádné rozhodnutí. Ale skutečnost, že i biskupská konference v rozeslaných zprávách toto zdůraznila, znamená, že se hledá typ odpovědi na to, jak postupovat dál s účastí a spoluprací žen.

Jak tato zkušenost přispívá k práci generálního sekretariátu synody?

Přispívá k uvědomění si, že asijský svět nás má co učit. Nečekají jen na příspěvek od všeobecné církve, ale mají mnoho možností, jak přispět, a znají také tradice a souvislosti, v nichž někteří musí za víru bojovat. Zejména Indie, která je téměř kontinentem. Jedna věc, která mi utkvěla v paměti z toho, co řekl jeden biskup, byla důležitost církevních společenství zdola, která již pracují v synodálním kontextu. Budoucnost církve, řekl mi, je v těchto malých společenstvích, která mohou býz solí, jež dodává životu chuť. Zde by to mohl být způsob evangelizace: nikoli velké skupiny, ale malá společenství. Jak řekl Benedikt XVI., "kreativní menšina". To trochu mění naše vzorce.