Kardinál Parolin: Darování orgánu je skutkem lásky, který přesahuje smrt

Státní sekretář Svatého stolce Pietro Parolin navštívil nově zrekonstruované dialyzační oddělení v římské dětské nemocnici Bambino Gesù a vystoupil na konferenci nazvané „Kultura daru“. Ve svém projevu zdůraznil, že Bůh často jedná skrze lidskou štědrost – a že každý dar se může stát znamením jeho blízkosti.

V době, kdy je mnoho věcí poměřováno ziskem, výkonem a užitkem, položil kardinál otázku: Co můžeme darovat? Odpověď je podle něj jednoduchá – můžeme darovat všechno.

Můžeme darovat peníze, které se v duchu lásky stávají nástrojem spravedlnosti. Můžeme darovat orgán, a tím dosvědčit lásku, jež přesahuje smrt. A můžeme darovat čas – vzácný dar v uspěchaném světě, který patří k nejvyšším formám lásky.

Kardinál před zahájením konference požehnal nové prostory dialyzačního oddělení a poděkoval všem, kdo nemocnici podporují. Finanční dar podle něj nemusí být jen administrativní gesto, ale konkrétní projev lásky, který obnovuje důstojnost nemocných a umožňuje lepší péči do budoucna. Připomněl příklad chudé vdovy z evangelia, jejíž drobný příspěvek měl v Božích očích mimořádnou hodnotu.

„Bohu máme důvěřovat, ale On jedná skrze lidi,“ shrnul.

Zvláštní pozornost věnoval kardinál darování orgánů, které má na dialyzačních odděleních mimořádný význam. Připomněl Kristova slova: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.“

Darování orgánu může podle kardinála Parolina vnést světlo do okamžiků hluboké bolesti. Tam, kde rodiče čelí ztrátě dítěte, může jejich rozhodnutí darovat orgán zajistit jinému dítěti budoucnost a naději. „V darovaném těle je láska, která přesahuje smrt,“ zdůraznil.

Závěrem se kardinál zastavil u daru času. Naslouchat, doprovázet, zůstávat nablízku – říci druhému: záleží mi na tobě. V tomto duchu ocenil práci dobrovolníků, lékařů a zdravotníků, jejichž povolání spojuje odbornou kompetenci s lidskostí.

Každý skutek péče je podle něj konkrétní odpovědí na Kristovu výzvu: „Byl jsem nemocen a navštívili jste mě.“ Kvalita společnosti se měří tím, jak dokáže pečovat o nejslabší.

Silným momentem setkání bylo svědectví sedmnáctiletého Samuela Galimbertiho, který před transplantací ledviny podstupoval peritoneální dialýzu i hemodialýzu (opakované čištění krve při selhání ledvin). Náročná léčba jej připravila o velkou část dospívání. Zlom přišel až s telefonátem o dostupném orgánu.

Po transplantaci začal nový život – fyzicky zesílil, vyrostl o třicet centimetrů a našel úspěch ve sportu. Loni se stal mistrem světa v běhu na 5 000 metrů na Světových hrách sportovců po transplantaci orgánů v Německu. Na svého dárce však nezapomíná: „Každý večer se modlím – jednou k Bohu a jednou za svého dárce, který je mým andělem strážným.“

Setkání uzavřel kardinál myšlenkou, že investice do dětí a péče o nejzranitelnější jsou skutečným měřítkem dobra společnosti – a že kultura daru je protiváhou kultury pouhého zisku.

Zdroj: Vatican News, anglická sekce