Kardinál Parolin: Lidskost jako určující faktor

Pietro Parolin, vatikánský kardinál státní sekretář, poskytl rozhovor čtvrtletníku Dialoghi, který vydává italská Katolická akce. Mluvil o mezinárodním právu a jeho přednosti před „logikou síly“, o hodnotách křesťanských i obecně lidských a o důležitosti lidského faktoru a přístupu.

Před „logikou silnějšího“ nelze „schovávat hlavu do písku“, varuje kardinál státní sekretář. Použití síly přivedlo multilaterální diplomacii do krize, resp. ji začalo přetvářet v „multipolarismus“, kde hraje klíčovou roli „primát síly“, pro nějž mají nadnárodní vztahy a závazky význam jen tehdy, jsou-li výhodné. Do hry vstupuje „dvojí standard“, který měří jiným metrem vlastní zemi a jiným pak ostatním státům. Kardinál Parolin připomíná, že „porušení práva na jednom místě země se projeví na všech místech“, jak upozorňoval již roku 1795 Immanuel Kant.

Odzbrojení, zvláště pak jaderné, nepokládá kardinál Parolin za utopické řešení. „Utopické je především domnívat se, že mír může být zaručen zbraněmi a rovnováhou vynucenou tím nejsilnějším,“ upozorňuje s připomenutím stále platných smluv o redukci jaderných zbraní i promluvy papeže Františka z Hirošimy roku 2019, v níž tehdejší římský biskup odsoudil samotné držení nukleárních zbraní jako nemorální. A na příkladu rusko-ukrajinské války, kterou nazývá „ranou v srdci křesťanské Evropy“, kardinál Parolin uvádí, že se příliš často zapomíná na „enormní škody, které tato válka působí na lidských životech, na zničených městech a infrastruktuře zpustošené Ukrajiny“, jestliže jedinou odpovědí je volání po novém zbrojení.

Ideály, nikoli neplodné ideje

Nemá ovšem smysl ohlížet se za minulostí, natož si ji idealizovat, je přesvědčen kardinál státní sekretář. Diplomacie má stále co říci, bude-li se držet „zdravého realismu“, tzn. vycházet z aktuální situace, „ať se nám líbí nebo ne“, nikoli „z neuskutečnitelných idejí“, a hledat realizovatelná řešení, která „mají za cíl společné dobro, nikoli jen vítězství v nejbližších volbách“.

To ovšem rozhodně neznamená, že bychom měli rezignovat na ideály. Na příkladu Evropské unie kardinál Parolin poukazuje na nutnost připomínat si hodnoty, které Evropa sdílela a sdílí – nikoli kvůli nostalgickému vzpomínání, ale proto, aby její obyvatelé „krok za krokem“ pěstovali smysl pro „evropskou příslušnost“.

Dalším příkladem pro kardinála Parolina je OSN. „Svatý stolec je nadále přesvědčen o důležitosti Spojených národů,“ připomíná v souvislosti s tím, že Svatý stolec po zralé úvaze odmítl pozvání, kterého se mu dostalo od tzv. „Board of Peace“. Ani na této mezinárodní scéně „nemůže síla práva ustoupit právu síly“, zdůrazňuje.

Křesťanství a politika

V době, kdy se mnozí politici odvolávají na křesťanské hodnoty, zdůrazňuje kardinál Parolin: „Křesťanství nemůže být výkladní pult, na němž je rozloženo nejrůznější zboží ponechané zákazníkovu výběru.“ A připomíná slova papeže Lva XIV.: „Kdo tvrdí, že je proti potratu, ale pro trest smrti nebo pro nelidské jednání s imigranty, není ve skutečnosti pro-vita, pro život.“

Mezi klíčovými křesťanskými hodnotami, které může a má křesťan přinášet dnešnímu politickému světu, zdůrazňuje kardinál „hodnotu života a důstojnosti člověka, náboženskou svobodu, principy sociální nauky církve a péči o stvoření“. Uvádí, jak ho oslovilo, když Lev XIV. vyzval italské biskupy ke spolupráci v úsilí o mír napříč církvemi, a připomíná historické setkání papeže Františka s velkým ajatolláhem Alim al-Sistáním, hlavním představitele iráckých šíitů. V kontextu aktuální válečné situace v Íránu je klíčové, že „tento mezináboženský dialog pokračuje a nebyl nikdy přerušen“.

Důstojnost člověka a důležitost „lidského faktoru“ nabývá dalšího významu v souvislosti s prudkým technologickým rozvojem. Kardinál Parolin připomíná výrok papeže Františka: „Nežijeme v době změn, nýbrž zažíváme změnu doby.“ Jsme „hyperinformováni a hyperpropojeni“, upozorňuje kardinál, ovšem „na sociálních sítích narůstá strach, šíří se jazyk nenávisti a vytrácí se respekt k druhému člověku“. Proto je třeba se ptát: „Použili bychom stejná slova a stejný tón tváří v tvář druhému člověku naživo?“ Jako křesťané, uzavírá kardinál státní sekretář, „nesmíme ve svém každodenním svědectví zapomínat na tvář druhého člověka“.