Katecheze Lva XIV.: „Neboj se, jen věř!“

Jednou z nejrozšířenějších nemocí naší doby je únava ze života, řekl papež Lev XIV. během středeční generální audience na Svatopetrském náměstí. Mnoho lidí se cítí zdrceno realitou, která se jim jeví jako příliš složitá a tíživá. „Ale realitě je třeba čelit a společně s Ježíšem to dokážeme,“ zdůraznil Svatý otec.

Cyklus středečních katechezí na téma “Ježíš Kristus naše naděje” dnes pokračoval výkladem perikopy z evangelia sv. Marka o ženě trpící krvotokem a dceři Jairově (Mk 5,21-43). Lev XIV. připomněl, že uzdravení, která Ježíš vykonal, nejsou jen zázračnými událostmi z minulosti, ale znamením skutečné naděje pro každého z nás. „V Ježíši je síla, kterou můžeme zakusit také my, když s ním vstoupíme do osobního vztahu,“ řekl.

Svatý otec poukázal na to, že současní lidé stále častěji trpí „únavou ze života“ a pocitem bezmocnosti. „V dnešní době je velmi rozšířenou nemocí únava ze života: realita se nám jeví jako příliš složitá, tíživá, těžko čitelná. Pak ztrácíme energii, klimbáme a živíme v sobě iluzi, že po probuzení bude všechno jiné. Ale realitě je třeba čelit a společně s Ježíšem to dokážeme,“ zdůraznil Svatý otec.

Lev XIV. postavil tento postoj do kontrastu s jednáním Jaira, který jako představený synagogy „vychází a prosí o pomoc“ pro svou dceru. „Nezůstává doma a nelamentuje nad nemocí své dcery, ale jde a prosí o pomoc. Ačkoli je vůdcem synagogy, neuzurpuje si nic kvůli svému společenskému postavení. Když je třeba čekat, neztrácí trpělivost a čeká. A když mu přicházejí říct, že jeho dcera zemřela a nemá smysl obtěžovat Učitele, on stále věří a doufá,“ poznamenal papež.

Podobně trpí žena trpící krvotokem, která – jak zdůraznil papež – „vstoupila na cestu spásy, když v jejím srdci vyklíčila víra, že Ježíš ji může uzdravit“. Tato žena, navzdory sociálnímu vyloučení, projevuje neobyčejnou odvahu. „Chce se alespoň dotknout lemu Jeho roucha,“ papež Lev XIV. poznamenal, že kolem Ježíše byly velké davy lidí, takže se ho mnoho lidí dotýkalo, ale nic zvláštního se s nimi nedělo. Když se však tato žena dotkla Ježíše, byla uzdravena. „V čem je rozdíl? V komentáři k této perikopě sv. Augustin ve jménu Ježíše říká: ‚dav se tlačí kolem mě, víra se mě dotýká‘. A přesně tak tomu je i s námi. Pokaždé, když vykonáme akt víry vůči Ježíšovi, navážeme s Ním kontakt a z Něho okamžitě vychází Jeho milost. Někdy si toho nevšimneme, ale milost se skrytě a reálně dostává k nám a postupně proměňuje náš život zevnitř,“ řekl Svatý otec.

„Možná i dnes se mnoho lidí přibližuje k Ježíši povrchně, aniž by skutečně věřili v Jeho moc. Chodíme po dlažbě našich kostelů, ale možná je naše srdce jinde! Tato žena, tichá a anonymní, překonává svůj strach a dotýká se Ježíšova srdce rukama, které jsou kvůli nemoci považovány za nečisté. A hned se cítí uzdravená. Ježíš jí říká: „Dcero, tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji.“ Papež také poukázal na konkrétnost Ježíšových gest. Po slovech „Talithakum“ se dívka zvedla a začala chodit. „Toto Ježíšovo gesto nám ukazuje, že On nejen uzdravuje z každé nemoci, ale také probouzí ze smrti. Pro Boha, který je věčným životem, je smrt těla jako sen. Skutečná smrt je smrt duše: té bychom se měli bát!“ – zdůraznil Lev XIV.

Svatý otec se zastavil také nad Ježíšovým doporučením, aby Jairově dceři dali jíst. Jak vysvětlil, není to jen projev lidské péče, ale také připomínka pro rodiče. „Když naše děti procházejí krizí a potřebují duchovní potravu, jsme schopni jim ji dát? Jak to však udělat, pokud sami nejsme živeni evangeliem?“ – obrátil se papež přítomným. Na závěr Lev XIV zdůraznil, že i když v životě zažíváme chvíle zklamání a skleslosti, nebo i smrt blízkých, postoj trpící ženy a Jaira jsou pro věřící poučením. „Jděme k Ježíši: On nás může uzdravit, může nám dát nový život. On je naší nadějí!“

Zdroj: vatican.va