Katolíci a pravoslavní: Dokument o synodalitě a primátu ve druhém tisíciletí

Katolická a pravoslavná církev dospěly k dohodě ohledně historického hodnocení synodální praxe a primátu ve druhém tisíciletí křesťanství a v současnosti. Společný dokument k této problematice je výsledkem plenárního zasedání Mezinárodní komise pro teologický dialog, která se sešla v Alexandrii. Zasedání se nicméně nezúčastnili zástupci pravoslavných církví v Rusku, Bulharsku, Sýrii a Srbsku.

Otázka primátu a pojetí synodality patří k nejproblematičtějším otázkám, jak v katolicko-pravoslavných vztazích vzhledem k papežském primátu, tak v samotném pravoslaví, které není v otázce primátu konstantinopolského patriarchátu jednotné. Dokument přijatý tento týden navazuje na předchozí dokument z roku 2016, který byl věnován primátu a synodalitě v prvním tisíciletí.

Katolíci i pravoslavní uznávají existenci vážných problémů, bránících autentickému chápání synodality a primátu v církvi. Nelze ji totiž chápat ani jako pyramidu s primasem na vrcholu, ani jako federaci soběstačných církví. "Naše historické studium synodality a primátu ve druhém tisíciletí ukázalo nedostatečnost obou těchto pohledů,” stojí v dokumentu. Zároveň se konstatuje, že pro katolíky není synodalita pouze poradním hlasem a pro pravoslavné nezůstává primát pouze čestný. Druhý vatikánský koncil otevřel nové perspektivy díky hlubokému výkladu tajemství církve jako společenství. V římskokatolické církvi nyní roste úsilí o prosazování synodality na všech úrovních. Existuje také snaha odlišit to, co by se dalo nazvat patriarchální službou papeže v západní nebo latinské církvi, od jeho služby primátu ve vztahu ke společenství všech církví, což nabízí nové možnosti do budoucna. V pravoslavné církvi se synodalita a primát praktikují na celopravoslavné úrovni podle kanonické tradice prostřednictvím svolávání svatých a velkých koncilů. Synodalitu a primát je třeba z teologického hlediska vnímat jako "vzájemně propojené, doplňující se a neoddělitelné skutečnosti".

Katolicko-pravoslavný dokument o synodalitě a primátu konstatuje, že čistě historická diskuse na toto téma nestačí. Církev je hluboce zakořeněna v tajemství Trojice a právě eucharistická eklesiologie společenství je klíčem k formulaci zdravé teologie synodality a primátu. Vzájemná závislost synodality a primátu je základním principem života církve. Zůstává neoddělitelná od služby pro jednotu církve na místní, regionální nebo univerzální úrovni. Tyto principy je však třeba aplikovat na konkrétní historické podmínky a první tisíciletí v tomto ohledu nabízí cenné vodítko.

Zdroj: Polská sekce Vatican News