Kazachstánská církev papeži představila svůj život malého stádce

Příběhy, které papeži vyprávěli laici a zasvěcené osoby v katedrále Panny Marie, Matky ustavičné pomoci, během setkání s biskupy, kněžími, jáhny, zasvěcenými muži a ženami, seminaristy a pastoračními pracovníky v třetí a poslední den 38. apoštolské cesty.

Fotogalerie

5

Nové obzory, které osvobozují od předsudků, schopnost odložit své ego, vděčnost za povolání, které vede k tomu, že člověk vidí druhého jako dar, kněžství jako službu soucitu a poděkování papeži za to, co dělá pro mír ve světě. To byla jen některá z témat svědectví na setkání s biskupy, kněžími, jáhny, zasvěcenými osobami, seminaristy a pastoračními pracovníky v katedrále Matky Boží ustavičné pomoci v Nur Sultanu, hlavním městě Kazachstánu, kde probíhá Františkova 38. apoštolská cesta.

Být řeholnicí znamená blízkost a službu

Sestra Clara z komunity Blahoslavenství promluvila k Františkovi jménem řeholnic z Kazachstánu. „Nejdříve bych chtěla poděkovat Bohu za své povolání! Povolání je tajemství lásky mezi Bohem a člověkem. Být řeholnicí pro mě znamená být duchovní matkou každému člověku“, začala. Pak zdůraznila, že „každý den zakouší, že pro Boha není nic nemožné“. Co ale znamená být řeholnicí v Kazachstánu? „Znamená to být s lidmi, doprovázet je, radovat se, když se radují, podporovat je, když pláčou. Je to svědectví o aktivní přítomnosti, prosté službě a milosrdenství Božím“.

Kněží v malém stádci

Ruslan Rachimberlinov, kněz z karagandské diecéze a nově jmenovaný rektor mezidiecézního semináře Panny Marie, Matky Církve, okamžitě vyjádřil radost svou i všech přítomných věřících, protože „tato historická návštěva splnila jeho sen“. Připomněl, že Kazachstán je multietnický, multikulturní a multináboženský, a vysvětlil, že lidé cítí potřebu přítomnosti kněze, „který slaví eucharistii, uděluje svátosti, umí říci dobré slovo v homilii, dokáže pochopit a podpořit v těžkých chvílích a potěšit a povzbudit ve chvílích neútěchy. Naše církev zde v Kazachstánu“, dodal, „je malým Kristovým stádcem a jsem si jistý, že v této situaci existují příležitosti k pěstování Božího království, k vydávání svědectví o radosti evangelia, k překonávání obtíží a překážek“.

Paní Miroslava Galušková, pocházející z Ukrajiny, manželka řeckokatolického kněze z Apoštolské správy katolíků byzantského obřadu v Kazachstánu a Střední Asii, ve svém svědectví popsala, jak je vděčná Pánu, že její manžel před deseti lety, „odpověděl na volání Ducha svatého a rozhodl se opustit svou vlast, aby přišel a vykonával svou službu v Kazachstánu a sdílel svůj život s lidmi, které Pán staví na cestu křesťanské víry, podporován Boží láskou a radostí z evangelia“. Poté poděkovala papeži za to, že „přijel do Kazachstánu jako posel míru. Děkuji vám za vaše modlitby a za všechno vaše úsilí o obnovení míru v mé vlasti, na Ukrajině“.

Laici a jejich přínos pro společnost

„Jsem jediné dítě rozvedených rodičů, které nemělo zkušenost ani s otcovskou výchovou, ani s úplnou rodinou, a které proto vyrůstalo v sobeckém uzavření svého ega, v němž je zakořeněno známé přesvědčení, že člověk má na všechno právo“. Takto začal své vyprávění pan Kirill Borejčuk, který hovořil jménem kazašských laiků a rodin. „Křesťanský život pro nás spočívá ve stručné formulaci svatého apoštola Pavla: Nežijte pro sebe. Chci vzdát chválu Pánu Bohu“, vysvětloval pak, „že mě povolal na cestu křesťanského života v lůně katolické církve, která mi otevírá nové obzory a osvobozuje mě od předsudků nashromážděných v různých oblastech dětství a dospělého života. Když se v církvi učíme přecházet od lidského sobectví k bezpodmínečné manželské lásce, uvědomujeme si, že se tak pokoušíme přispět jako zdravá buňka k životu společnosti v naší zemi“, uzavřel.